Proč ne tady a teď?

Zázraky

Jedna z nejčastějších otázek, jakou mi lidé kladou jako misionářovi a evangelistovi, který pracoval na šesti kontinentech a viděl mnoho úžasných zázraků, zní: „Proč se v Africe a dalších zemích třetího světa děje tolik neuvěřitelných zázraků, ale v západním světě ne?“

Slyšel jsem známé kazatele s dobrými úmysly předávat lidem celá rozsáhlá vyučování o tom, proč Bůh na západě nedělá zázraky. Dokonce si k podložení svých teorií používali evangelizační shromáždění Reinharda Bonnkeho (na kterých kážu i já). Některá jejich vysvětlení znějí racionálně a detailně popisují, proč tomu tak je. Musím se přiznat, že jsem lidem poměrně dlouhou dobu odpovídal i já podobným způsobem. Když jsem si ale jednoho dne četl Boží slovo a modlil se, najednou jsem si uvědomil, že podobná vysvětlení jsou ve skutečnosti jen výmluvou pro nevěru. Ve skutečnosti již sama otázka zjevuje, v čem tkví podstata celého problému.

Bůh je v západním světě stejný jako v Africe

Odkud jsme vlastně vzali myšlenku, že Bůh v zemích třetího světa dělá větší zázraky než na západě? Už kladením této otázky mnoho lidí tento výrok přijímá za skutečnost. Přitakali k tomu, že Bůh skutečně činí své nejmocnější divy mimo západní civilizaci. O jaké statistiky ale tuto myšlenku opírají? Kde jsou nějaká tvrdá data, která ji dokazují? V Písmu pro ni rozhodně žádný podklad nenalézáme. Ze svých subjektivních zkušeností člověka, který slouží po celém světě, vám mohu říci, že Boží moc je všude stejná. Nijak se nemění přejezdem mezi západním světem, Afrikou, Asií či jinými částmi světa.

Nedávno jsem například navštívil Velkou Británii, kde jsme na každém shromáždění zažívali neuvěřitelné zázraky. Nebyla to shromáždění na polích Afriky. Pořádali jsme je v tradičních britských katedrálách. Přesto jsme byli svědky úžasných zázraků – oči slepých se otvíraly, hluché uši opět slyšely, nádory mizely a mnoho částí těla bylo okamžitě uzdraveno.

V několika okamžicích vyrostla ze speciální boty

Jeden příběh byl vskutku výjimečný. Na jednom shromáždění mi jistá paní vyprávěla o tom, že jí v jejích třech letech postihla mrtvice, která ochromila pravou stranu jejího těla. Ochrnutá žila až do dospělosti. Když jsem se ale večer modlil za nemocné, pocítila, jak jejím tělem prochází Boží moc. Něco se začalo dít s pravou stranou jejího těla a náhle si uvědomila, že dokáže hýbat pravou paží. Potom jí došlo, že může pohybovat i nohou. Boží moc ji dokonale uzdravila.

To ale na celém zázraku nebylo to nejpodivuhodnější. Protože žena ochrnula již jako dítě, přestala jí růst pravá noha. Zůstala scvrklá a zakrnělá a ona kvůli tomu musela po celý život nosit speciální malou botu. Jakmile na ni ale přišla Boží moc, sledovala spolu se svou matkou, jak jí noha před jejíma očima dorostla do stejné délky jako levá.

Když odcházela ze shromáždění, obě její nohy byly stejně dlouhé! Pravá noha jí na místě ze speciální boty vyrostla!

Víra je měnou Božího království

Mě prostě nenamluvíte, že se tento druh zázraků na západě neděje. Pravdou je, že v relativních číslech vídám na některých místech západního světa právě tolik uzdravení, jako v Africe – ne-li dokonce více.

Řeknu vám v čem je jádro pudla. Židům 11,6 říká: „Ten, kdo přichází k Bohu, musí věřit.“ Reinhard Bonnke to formuluje takto: „Chceme-li jednat s lidmi o obchodních záležitostech, potřebujeme k tomu peníze. Chceme-li jednat s Bohem, potřebujeme k tomu víru. Víra je měnou Božího království.“ Poslechněme si Žalmistův vhled do problémů Izraele v poušti. „Kolikrát se mu v pustině vzepřeli, trápili ho v pusté krajině. Stále znovu pokoušeli Boha, omezovali Svatého Izraele“ (Žalm 78,40-41).

 

Děti Izraele viděly větší znamení a divy než všechny generace, které žily před nimi. Věděly, že Bůh je mocný, přesto ho ale omezily soustavou vlastních parametrů a omezení, klíčících z jejich nevěry. Bible říká, že Boha omezení, která na něj vkládaly, zarmucovala. Dovolily pochybám, aby se staly sebenaplňujícím se proroctvím.

Sebenaplňující se proroctví

Uvědomili jste si někdy, že pochyby jsou ve skutečnosti prorocké? Slova nevěry se mohou stát sebenaplňujícím proroctvím! Vraťme se k příběhu Izraelců na poušti:

„Říkali Mojžíšovi: Což nebyly v Egyptě hroby, žes nás vzal zemřít do pustiny? Cos nám to udělal, žes nás vyvedl z Egypta?“ (Exodus 14,11). Jejich pochyby se nakonec staly jejich zkušeností. „Neboť Hospodin o nich řekl: Jistě zemřou v této pustině. Nezůstal z nich nikdo, kromě Káleba, syna Jefunova, a Jozua, syna Núnova“ (Numeri 26,65). Pán dopustil, aby se jejich pochybovačná slova ve finále stala jejich osudem.

Nevěra se stává sebenaplňujícím se proroctvím

Čelil tomu dokonce i Ježíš. Když se vrátil do svého rodného města, „nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých vložil ruce a uzdravil je“ (Marek 6,5). Dokážu si představit, jak si místní lidé mezi sebou kladli otázku: „Proč se v Kafarnaum a Jeruzalémě děje tolik neuvěřitelných zázraků, ale v Nazaretě ne?“ Protože míra nevíry byla v Nazaretě tak vysoká, že omezila Ježíšovo působení v jejich středu. Jejich nevěra se stala sebenaplňujícím se proroctvím.

Rád bych viděl, jak povstává nový druh skeptiků – skeptických vůči své nejistotě, pochybujících o svých pochybách a nevěřících své nevíře. Ježíš byl takovým skeptikem. Marek 6,6 říká, že se Ježíš podivoval nad nevěrou Nazaretských. Nemohl uvěřit tomu, že nevěří!

Většina křesťanů dokáže vcelku jednoduše uvěřit tomu, že zázraky se děly před dávnou dobou, i tomu, že se opět budou dít ve vzdálené budoucnosti. (Často křesťany slýchám mluvit o „velikém probuzení“, které jednou zaplaví zemi.) Mají však problém věřit Bohu za zázraky tady a teď.

Tak je to jednoduché

Ďáblovi nevadí, když máme víru pro jiný čas a jiné místo. Židům 11,1 však říká, že víra je nyní. Ten, kdo přichází k Bohu, musí věřit tady a teď! Tak je to jednoduché.

Bible také říká, že Ježíš Kristus je stejný včera, dnes i na věky (Židům 13,8). Jeho Slovo, moc a zaslíbení zůstávají stále stejné. Po celém světě dnes žijí křesťané, kteří to mohou dosvědčit. Byli svědky Boží slavné moci zjevené tady a teď.

Když to celé shrnu: není prostor pro výmluvy. Přestaňte naslouchat ďáblovým lžím. Přestaňte omezovat Boha svou nevěrou. Co kdybychom souhlasili s Božím slovem a ne s nepřítelovým? Postavme se na Boží zaslíbení, dokud nepřijmeme vše, co pro nás Bůh má, v Ježíšově jménu.

Daniel Kolenda