Biblické studie
Zatřes s námi, Pane!
Celý dům se otřásal bušením na dveře, hned nato je jeden z netrpělivých římských vojáků vykopl. Petr byl ještě v polospánku v posteli, když ho stráže popadly a odvlekly ven do prašných ulic Jeruzaléma, kde na něj čekal vůz, jenž ho měl odvézt do vězení. Hrubě ho vstrčili dovnitř přeplněného vozu s železnými mřížemi, kde v mdlém ranním světle rozpoznal unavené tváře svých spoluvězňů. Byli to jeho přátelé: Ondřej, Jakub, Jan, Filip, Tomáš, Matouš, Jakub (syn Alfeův), Tadeáš, Šimon, Matěj a Bartoloměj, ostatní apoštolové Beránka a původní zakladatelé církve.
Velekněz v souladu se svou politickou pravomocí přikázal, aby byli Ježíšovi učedníci zatčeni jako obyčejní zločinci a uvrženi do městského vězení. Ale v ten večer se stal neuvěřitelný zázrak. Ve Skutcích 5,19 se píše: „Pánův anděl však v noci otevřel dveře vězení a vyvedl je ven.“ Jak velkolepé vysvobození! Jak úžasné svědectví! Bůh opět prokázal svou moc a první následovníci Ježíše se museli cítit nezlomně.
Smrtící nepřítel
Myslím, že to, co následovalo, je typický projev lidské povahy. Jak se ukázalo, uprostřed velkých vítězství otupil duchovní smysly některých věřících lenivý pocit uspokojení. Ve Skutcích 12 čteme, že pronásledování církve pokračovalo. Tentokrát však zatýkání inicioval Herodes a místo polapení všech apoštolů najednou začal pouze s jedním – Jakubem, bratrem Janovým. Všichni předpokládali, že Jakub bude v pořádku. Konec konců, Bůh už jednou apoštoly z vězení vysvobodil a určitě by to udělal znovu … nebo ne? Nečteme o žádných modlitebních setkáních, o bdění ani o přímluvách.
Všechno bylo v klidu a nikdo neměl obavy, dokud nebyl tento poklid narušen a církev šokována hrozivou zprávou: Jakub je mrtvý, popraven rukou podlého vladaře. Pocit uspokojení a vědomá nečinnost jsou jedním z nejnebezpečnějších nepřátel věřícího, protože je velmi snadné do nich upadnout. Jsou jako živý sen, který těžko v našem životě rozpoznáme předtím, než nás někdo nešetrně probudí. Bůh je k nám velice dobrý a věrný ve svém milosrdenství. V dobrých časech je však lehké brát Boží věrnost jako samozřejmou a plést si předpoklad s vírou.
Kdosi jednou řekl: „Pocit uspokojení a následná nečinnost je pohroma, která vysává energii, otupuje postoje a vyprazdňuje mozek. Prvním příznakem je spokojenost s věcmi tak, jak jsou. Druhým je odmítání věcí, jaké by mohly být. ‚Dostatečný‘ se stává heslem dneška a standardem zítřka. Vědomá nečinnost působí, že se lidé bojí neznámého, nedůvěřují nevyzkoušenému a mají odpor k novému. Stejně jako voda, nečinní a spokojení lidé jdou s nejsnadnějším proudem – směrem dolů. Čerpají falešnou sílu z toho, že se dívají nazpátek.“
Pro národy, jednotlivce, rodiny i podnikání má pocit uspokojení a nečinnost stejný efekt; je nepřítelem vítězství a spojencem porážky. V žádné jiné oblasti není nečinnost tak smrtící jako v modlitebním životě – zvláště tehdy, když jde všechno dobře.
Naprostá závislost
Celé týdny jsem strávil modlitbami, předtím než jsem ve čtrnácti letech poprvé kázal. Žádal jsem Boha o pomoc a požehnání, protože jsem věděl, že bez nich by to byl obrovský neúspěch. Dnes už mnohdy kážu více než dvanáctkrát týdně. Již nepociťuji nervozitu, i když kážu stovkám a tisícům lidí, a v tom tkví nebezpečí. I když se za kazatelnou cítím pohodlně a sebevědomě, musím si neustále připomínat, že můj pocit bezpečí je jen iluze. Nebýt Pánova požehnání, mohl bych mít to nejpohotovější kázání, výjimečně podané, ale stále bych v tom selhával.
Zjišťuji, že čím bezpečněji se cítíme, tím více je tento pocit pro nás nebezpečný, protože právě v pohodlí je pro nás lehké zapomenout, jak bezvýhradně Boha potřebujeme. Proto se také předtím, než začnu kázat, modlím modlitbu, která dříve zněla ve školních třídách Ameriky, než ji prosperita učinila otupělou vůči tomu, kdo ji tak požehnal: „Všemohoucí Bože, přiznávám svou naprostou závislost na tobě a prosím tě o tvé požehnání.“ Vědomí naší úplné závislosti na Bohu nás učiní pilnými v modlitbě.
Pokud ti ve tvém životě toto vědomí chybí, je pravděpodobné, že se jako náměsíčný potloukáš nebezpečnou divočinou vědomé nečinnosti. „Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.“ (Efezským 5,14)
Pocit uspokojení je nepřítelem vítězství a spojencem porážky.
V překladu The Amplifed Bible se v Amose 6,1 píše: „Běda těm, kdo jsou na Sijónu bezstarostní, a těm na Samařské hoře, kteří jsou lehkomyslní a cítí se v bezpečí.“ Děti Izraele začaly být otupělé kvůli prosperitě a pohodlí. Lidé ztratili cit pro naléhavost a přestali se zajímat o věci Boží. Ale jejich pomyslné bezpečí byl mýtus. Boží milosrdenství, které je chránilo před katastrofou, sahalo k hranicím a ve verši 7 Bůh říká, že oslava je u konce! „Proto nyní budou jako první odvedeni do exilu a skončí hlučné oslavy povalečů.“
Teprve až když udeřila pohroma a národ se dostal do zajetí, navrátili se zpátky k Pánu. Kéž Bůh nedopustí, aby nás z naší nečinnosti vytrhla tragédie nebo katastrofa. Bylo by mnohem lepší, kdybychom zůstávali bdělí v modlitbě a byli si vědomi, že i v těch dobrých časech „protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral“. (1. Petrův 5,8)
Zatřes s námi, Pane!
Sir Francis Drake v roce 1577 napsal: „Zatřes s námi, Pane,když budeme se sebou příliš spokojeni…“ Zdá se, že každý chceme „probuzení“, protože si myslíme, že je to příjemná a zábavná zkušenost. Ale být probuzen znamená být vytržen z podřimování, z otupělé nečinnosti, být zalarmován, procitnout a vylekat se. Příliš mnoho sborů modlících se za probuzení má na dveřích ceduli s nápisem „Nerušit“. Probuzení stvořené pro pohodlnou kolébku ve skutečnosti probuzením není. Namísto modliteb za probuzení bychom se měli modlit se Sirem Francisem Drakem, „Zatřes s námi, Pane!“ Mocná modlitba začíná tam, kde končí naše nečinnost.
„Nespěmež tedy, jako i jiní,ale bděme a střízliví buďme.“
(1.Tesalonickým 5,6)
Příliš mnoho sborů modlících se za probuzení má na dveřích ceduli s nápisem „Nerušit“.
Poté, co byl Jakub zavražděn, náboženští Židé byli nadšení z Herodovy iniciativy a chválili ho za to. Herodes najednou pochopil, že si může lehkým způsobem získat přízeň u skupiny, která mu vždy hojně oponovala. Ve Skutcích 12,3 se píše: „Když [Herodes] spatřil, že se to Židům líbí, přikročil k dalšímu činu a zatkl i Petra.“
Tentokrát bylo všechno jinak. Tragédie Jakubovy smrti věřícími hluboce otřásla a všechny večerní dýchánky byly zrušeny – byl čas modlit se. Písmo opatrně uvádí příběh Petrova vysvobození následujícím tvrzením: „[Horlivá] modlitba pak ustavičná k Bohu dála se za něj od církve.“ (Skutky 12,5)
Horlivá a vytrvalá modlitba
Toto tvrzení je velmi důležité, protože pisatel Skutků se nám snaží ukázat, že zázračné vysvobození, které mělo následovat, bude přímým důsledkem horlivých a ustavičných modliteb pronesených věřícími. Byla poslední noc velikonočního týdne a Petr byl připoután mezi dvěma hrozivě vyhlížejícími vojáky. Měla to být jeho poslední noc na zemi, protože měl být ráno popraven, stejně jako Jakub před několika dny. Ale Bible říká, že to temné vězení „najednou“ naplnilo světlo z nebe, když se anděl Páně zjevil v jeho cele. Uhodil Petra do boku a řekl mu: „Rychle vstaň!“ Ve Skutcích 12,7 můžeme najít zajímavý fakt. Čteme tam, že Petrovy řetězy „spadly z jeho rukou“! Všimněme si, že se zde nepíše, že anděl mu řetězy sňal z rukou, ale že mu jednoduše spadly.
Anděl Petrovi řekl: „Obleč se a následuj mne.“ Prošli kolem první stráže, která si jich nevšimla. Prošli kolem druhé stráže, která jeho útěk také nevnímala. Poté se přiblížili k té největší zábraně – obrovské železné bráně, která oddělovala vězení od ulice. Tato brána byla navržena tak, aby chránila vnější svět před nebezpečnými zločinci uvnitř. Byla to zdánlivě naprosto nepřekonatelná překážka, ale Petr si nedělal starosti – vlastně si myslel, že to celé je jen sen.
Všimni si, že ve verši 10 se píše, že když došli k bráně, „ta se jim hned sama otevřela. A všedše skrze ni, přešli ulici jednu.“ Teprve potom anděl zmizel a Petr si najednou uvědomil, že to nebylo vidění. Byl doopravdy vysvobozen!
Neviditelná ruka
Vidíš myšlenku, která se tu utváří? V příběhu je každá překážka, každá bariéra a každá zábrana naprosto bezmocná. Řetězy spadly z Petrových rukou, strážní ho neviděli utíkat a nakonec se železná brána otevřela. A nejlepší na tom je, že všechno se stalo téměř samo. I když je mocný anděl poslán, aby doprovázel Petra z vězení, nedotkne se řetězů, stráží, ani brány – zdá se, že zde zasahuje neviditelná ruka.
Modlitba, která otevírá dveře
Z verše 5 můžeme jasně vidět, že všechno se děje díky modlitbám svatých. „[Horlivá] modlitba pak ustavičná k Bohu dála se za něj od církve.“ Modlitby věřících byly tou silou, která povolila řetězy, odstranila zábrany a otevřela i ty nejneprůchodnější dveře.
Zajímalo by mě, kolik křesťanů dnes trpí proto, že nedůvěřovali Hospodinu a nehledali ho uprostřed svých zkoušek. Víra se často zdá jako ta obtížnější varianta. Je jednodušší důvěřovat právníkovi, lékaři, kolegovi, poradci nebo i sobě samému. Ale mnoho lidí se poté, co vloží svou důvěru v uvedené, ocitne ve spárech toho, z čeho měli největší strach, a v ten okamžik křičí: „Bože, proč!?“ Nečekej s voláním k Hospodinu až do poslední možné chvíle. Hledej Pána, dokud může být nalezen, a volej k němu, když je blízko (Izajáš 55,6).
Výňatek z knihy Daniela Kolendy: Uvolnění zázraků
Produkty
Dragon Slayer T-Shirt
Daniel Kolenda introduced and wore this T-Shirt design in Pensacola. Taken from the book cover of “Slaying Dragons”, it’s available in black and grey.…
Kniha
UVOLNĚNÍ ZÁZRAKŮ
Obsahuje mocí naplněné kapitoly jako Modlitba, která otevírá dveře, Modlit se pod otevřeným nebem nebo Modlitba, která uvolňuje zázraky a ještě mnohem…
