Daniel Kolenda
Záhada mágů
Stará smlouva prorokovala, že pohané z celého světa jednou přijdou k mesiáši a přinesou mu dary, mezi kterými byly jmenovitě uvedeny zlato a kadidlo (Žalm 72,10-15; Izajáš 60,1-6). Když Ježíše navštívili mágové z východu, částečně tím toto proroctví naplnili. Národy vskutku vzdávaly čest velkému židovskému králi a přinášely mu zlato, kadidlo a myrhu, aby ho uctily. Jejich dary v sobě nesly mocný prorocký význam.
Zlato
Zlato mělo v Ježíšově době, stejně tak jako dnes, velikou hodnotu. Pro galilejské venkovany, kteří zřejmě neměli velký majetek, byl takový dar jistě obrovským finančním požehnáním. Někteří bibličtí učenci tvrdí, že tento dar možná zaopatřil útěk Marie, Josefa a Ježíše do Egypta, odkud prchli před Herodovým vraždícím běsněním.
Kromě tohoto zjevného, praktického využití bylo zlato darem určeným králům. Mágové se přišli setkat s největším Králem ze všech. Mesiáš, jehož příchod Daniel předpověděl, se měl stát Králem, který bude vládnout celé zemi.
„V těch nočních viděních jsem přihlížel a hle – s oblaky nebes přicházel synu člověka podoben, přiblížil se až k Věkovitému a před něj směl předstoupit. Byla mu dána vláda a čest i království a všichni lidé, národy a jazyky jej budou uctívat. Jeho vláda je vládou věčnou, nepomíjivou, také jeho království, jež nebude zničeno.“
Daniel 7,13-14
Není divu, že mágové horlivě toužili setkat se s židovským mesiášem a uctít ho zlatem. Vždyť se měl stát Králem všech králů a Pánem všech pánů. Proto mu přinesli zlato. Neexistovalo nic hodnotnějšího a cennějšího, čím by uctili nejvýše postaveného Krále časnosti i věčnosti.
Kadidlo a myrha
Kadidlo a myrha jsou pryskyřice (nebo pryže) pocházející z mízy stromů. Kadidlo pochází ze stromu Boswellia (kadidlovníku) a myrha ze stromu Commiphora (myrhovníku). Obě tyto jedlé a vonné látky slouží k mnoha různým účelům, z nichž nejpraktičtější jsou účely lékařské. Nejzjevnějším důvodem, proč jimi obdarovat nově narozené dítě, je péče o možné odřeniny, škrábance či modřiny. Zjevují jemnou stranu mágů, kteří nově narozenému králi nepřišli vzdát čest jen z povinné, komisní úcty. Jejich dary zjevují jejich procítěnou péči a lásku.
Prorocký význam jejich darů je však ještě hlubší. Kadidlo a myrha byly dary, které lidé často pokládali na oltář božstvům. Na východě, stejně jako v Egyptě, Římě a na mnoha dalších místech bývalo kadidlo používáno při náboženských ceremoniích a přidáváno do vonných směsí. Mágové zřejmě ani netušili, že se používalo i v židovském chrámu jako vonná oběť Hospodinu.
Mesiáš předzvěděný Danielem měl být zjevně výjimečnou osobností. Ve skutečnosti nemohl být považován za obyčejného smrtelníka. Postava popsaná Danielem nebyla ničím méně než Bohem i člověkem v jedné osobě. Daniel ho nazval „synem člověka“, jak Ježíš často nazýval sám sebe, když chtěl naznačit svůj jak lidský, tak božský původ.
Mágové nějakým způsobem porozuměli tomu, že Ježíš je více než člověk a dokonce i více než král. Nepřišli se jen poklonit velikému králi. Přicestovali, aby uctili božského Krále. Podle Písma není smrtelníkům ani andělům dovoleno přijmout uctívání. Ježíš převyšoval lidi i anděly. Byl a je jedinečný věčný Boží syn.
Jeho nepopsatelný dar
Bible uvádí jmenovitý výčet darů, které mágové Ježíšovi přinesli, protože každý z nich byl významný a prorocký. Ačkoliv však tyto tři dary měly svůj zásadní význam, Vánoce nejsou jen o darech, které mágové přinesli Ježíši, ani o darech, které dáváme jedni druhým. Dokonce nejsou ani o darech, které my přinášíme Bohu. Skutečný význam Vánoc spočívá v tom, co Bůh daroval nám: svého jediného Syna – dar, který ho něco stál.
Kdykoliv mluvíme o kříži a o spasení, obvykle se zaměřujeme na jejich transakční či justiční aspekty. Jinak řečeno, hovoříme o tom, jak Bůh zaplatil cenu, kterou jsme my nedokázali zaplatit, aby nám koupil naše spasení. To je transakční aspekt. Nebo hovoříme o tom, že spravedlnost si žádala, aby byl někdo potrestán za naše hříchy, a proto Ježíš zaujal naše místo a přijal trest místo nás. To je justiční aspekt.
To jsou nepochybně úžasné pravdy. Jestliže je však omezíme na pouhé analýzy a doktríny, vytratí se nám skutečnost, že Otec pro nás dal svého jediného Syna. K tomu, abychom porozuměli kříži, nepotřebujeme doktorát z teologie. Potřebujeme se poctivě podívat na syrové skutečnosti lásky a života. Jestliže víme, jaké to je zažívat bolest, ztratit něco vzácného, obětavě se něčeho vzdát nebo nesobecky milovat, pak můžeme chápat alespoň zlomek toho, co pro nás Bůh vykonal. Dal nám to, co pro něj bylo nejvzácnější, nejdražší a nejbolestivější.
Jen se nad tím zamyslete. Jaký dar by vám Bůh mohl dát, aby vám dokázal svou lásku? Kdyby vám dal milión dolarů, jistě byste to ocenili, ale Boha by to nic nestálo. Milión dolarů dokáže vytvořit lusknutím prstů. Boha by nic nestálo, ani kdyby vám dal celou planetu. Dokonce by vám mohl bez úsilí věnovat celou galaxii. On promluvil světy do existence. Když ale Bůh dal svého Syna, Nebe zbankrotovalo.
Když andělé ohlašovali Kristovo narození, vyhlásili pokoj na zemi a dobrou vůli lidem (Lukáš 2,14). Tato fráze je natolik používaná, že se z ní stalo klišé. Jsou to však jedna z nejdůležitějších slov, jaká kdy byla vyřčena. Ježíšův příchod byl poselstvím od Boha a vrcholným vyjádřením jeho lásky a dobré vůle vůči nám.
Jedním z mých oblíbených veršů je Římanům 8,32: „On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?“ Apoštol Pavel v tomto verši ukazuje na kříž jako na vrcholný důkaz Boží dobré vůle vůči lidem. Jestliže za nás Bůh dal svého Syna, jestliže dovolil, aby trpěl a zemřel místo nás, aby byl zraněn, zbit a zlomen za nás, můžeme si být jistí tím, že nám dá cokoliv dalšího budeme potřebovat.
Tímto svým jediným darem nám Bůh dal vše, co měl, a vše, co potřebujeme. V jediném jeho daru jsou zahrnuty všechny ostatní dary. Efezským 1,3 říká, že nás Bůh požehnal VEŠKERÝM duchovním požehnáním V KRISTU! Bůh potřebuje říct jedinou věc a Nebe potřebuje dát jediný dar: Ježíše! Když přijmete Ježíše, přijmete každý Boží dar, protože VŠECHNO, co Bůh může darovat, je v Kristu! Když nám Bůh dal svého Syna, dal nám všechno – všechen svůj majetek. To je poselství Vánoc. Ti, kdo přijímají Božího Syna, přijímají s ním všechny poklady nebe. Těm, kdo ho odmítají, Bůh nemá co nabídnout.
Co to znamená?
Mágové všeho nechali a vycestovali do vzdálené země, aby nalezli toho, o kterém prorokoval Daniel a další proroci. Svými dary vyjádřili, že ho uznávají za Boha, Krále a za nepopsatelný nebeský dar, který nám byl dán. Je úžasné, že z nějakého důvodu – na rozdíl od izraelského národa – rozeznali svůj čas navštívení. Poznali ho dříve, než spatřili Ježíšovy zázraky a slyšeli jeho učení. Neměli k dispozici ani celé Písmo, v němž by se dočetli o mesiášově smrti, vzkříšení a budoucím návratu. Vskutku to byli „moudří lidé“ v tom nejhlubším slova smyslu a stali se předzvěstí toho, že se jednoho dne k židovskému králi seběhnou lidé ze všech kmenů, národů a jazyků světa. Proto Písmo zvěčnilo jejich obdivuhodnou víru. Jsou pro nás mocným příkladem i dnes, o tisíce let později. Jejich příběh nás vede za hranice tradičních scén vánočních betlémů a přivádí nás k jádru vánočního příběhu. Bůh stále přitahuje muže a ženy „z veliké dálky“, aby se skrze Kristovu krev přiblížili k Bohu.
Dveře jsou do široka otevřené. Spasení je dostupné nejen těm, kdo jsou „košer“, ale každému, kdo bude vzývat Ježíšovo jméno. Efezským 2,13 říká: „Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteří jste byli kdysi daleko, stali jste se blízkými v krvi Kristově.“
Nemusíte překonat tisíce mil, abyste nalezli Boha. On již poslal svého Syna z Nebe na zem, aby nalezl vás.
Výňatek z knihy Daniela Kolendy „Záhada mágů“
