Biblické studie
Pro chvíli, jako je tato
Snad nejznámější pasáž knihy Ester najdeme ve 14. verši 4. kapitoly, kde jí Esteřin bratranec a poručník Mordokaj říká: „Kdo ví, zda jsi nedosáhla královského stavu pro chvíli, jako je tato?” Na tomto verši byla postavena mnohá vzrušující a povznášející kázání. Poselství, inspirovaná tímto veršem, ale často úplně míjejí hlavní poetu, neboť neberou v úvahu skutečný kontext Mordokajových slov. Při bližším pohledu na celou pasáž a na okolnosti, které ji obklopují, uvidíme, že Mordokajova slova k Ester nebyla míněna jako motivační řeč, po které se Ester měla cítit lépe, ale jako alarmující ultimátum a důvod k vážnému zamyšlení!
Ester byla mladou židovskou ženou, která se narodila do rozvrácené rodiny a její národ tvořil menšinu v utlačované společnosti. Od samého začátku jí osud nepřál a vyhlídky do života neměla zrovna růžové. Jakoby zázrakem téměř přes noc vyměnila staré hadry za bohatství, chudobu za život v paláci a stala se manželkou krále Xerxa I., který z ní učinil jednu z nejvlivnějších žen historie. Řádky knihy Ester jsou plné ironie. Persie nevědomky korunovala židovskou královnu, zatímco králův poradce Haman chystal ďábelské spiknutí s cílem vyhladit židovskou rasu v krvavém masakru. V celé zemi zůstal jen jediný Žid, který byl v pozici, aby mohl zasáhnout a zastat se svého lidu. Byla jím Ester.
Požitky a privilegia paláce však začaly Ester pomalu kazit. Ve 4. kapitole vidíme, jak zápasí s tím, jakým směrem se má vydat a jak se zachovat. Když se rozhlédla po krásném paláci, který teď byl jejím domovem, se vším jeho luxusem, potěšeními, vymoženostmi a bohatstvím, kterého si naplno užívala, muselo být pro ni těžké si představit, že se všeho zřekne výměnou za nějaký pošetilý hrdinský čin s nejasným koncem. Byla si dobře vědoma toho, že chce-li s touto záležitostí předstoupit před krále, bude riskovat všechno, co má, včetně svého života. Snad by mohla zaujmout méně radikální přístup. Možná by stačilo počkat, jak se věci vyvinou. Třeba se někdy v budoucnu přirozeně otevře příležitost ztratit slovo na obranu Židů, aniž
by musela ohrozit sebe sama. Komu by nakonec prospělo, kdyby zemřela?
Strategická část Božího plánu
V Ester 4:13-14 Mordokaj vnímal její vnitřní boj a poslal jí následující zprávu: „Nepředstavuj si, že v královském domě unikneš, jediná ze všech Judejců. Vždyť jestliže budeš v této době zarytě mlčet, úleva a osvobození povstane Judejcům z jiné strany, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královského stavu pro chvíli, jako je tato.”
Jinými slovy slovy jí Mordokaj řekl: „Ester, moc si nelichoť. Nemysli si, že jsi
v paláci proto, že jsi tak krásná, úžasná a speciální. Dosáhla jsi královského stavu proto, že jsi součástí Božího plánu, který tě vysoce převyšuje. To, že povstaneš a budeš mluvit v zájmu těchto lidí není nějakým vekorysým aktem lásky či dobrovolnou zdvořilostí – je samým důvodem, proč tě Bůh umístil do paláce právě na toto místo! Mordokaj pokračoval a aby zdůraznil vážnost situace, de facto jí řekl: „Jestliže si budeš chtít zachránit krk na úkor Božího plánu, Bůh tě nahradí někým jiným a ty beztak zahyneš!”
Možná si říkáte, jak si mohu dovolit spekulovat o tom, co se odehrávalo uvnitř Esteřina srdce a mysli. Dovolím si to však ze dvou důvodů: jednak to přímo plyne z kontextu uvedeného biblického textu, v němž Mordokaj promlouvá k Ester. Zároveň se podobný scénář v západní společnosti odehrává před našima každý den. Náš komfort a pohodlí z nás často činí soběstředné lidi, lhostejné vůči umírajícímu světu. Bojíme se udělat cokoliv, co by narušilo náš vymazlený pohodlný život.
Důvod našeho povolání
Lidé například utrácejí stovky dolarů za jidlo v restauracích a zábavu, ale když přijde na sbírku v církvi, okamžitě si začínají naříkat a stěžovat: „Této církvi jde jen o peníze.” Když do sbírky vhodí pár ubohých dolarů, mají pocit, jak dnes byli ohromně štědří. Peníze na našich bankovních účtech ale nejsou naše – patří Bohu... Bůh nám nežehná proto, abychom všechny své zdroje utratili za naše sobecké vrtochy; žehná nás, abychom byli požehnáním.
Jestliže vám Bůh něco svěřil – peníze, talent či cokoliv jiného – měli byste si uvědomit, že nejste konečnou stanicí. Jste jen potrubím, jehož prostřednictvím mají veškeré tyto zdroje proudit. Když voda teče potrubím, potrubí samozřejmě nezůstane suché, také se namočí! Když vámi poplynou Boží požehnání, budete požehnáni i vy sami. Nenechte se však klamat a nemyslete si, že jste požehnáni proto, že jste nějakým způsobem speciální, úžasní, inteligentní nebo mimořádně talentovaní. Bůh nás žehná se záměrem a naplnění tohoto záměru není nějakou vedlejší otázkou k diskusi – je samým důvodem, proč vás Bůh požehnal! Jestliže neuděláte to, k čemu vás Bůh povolal, najde si někoho jiného, kdo to s radostí udělá!
Jestliže nejpůjdete vy, půjde někdo jiný
Ezau byl ve své rodině prvorozeným synem. Měl se stát otcovým dědicem, nástupcem rodu skrze něhož Bůh naplní svůj slib Abrahamovi. Ezau však „pohrdl svým prvorozenstvím” (Genesis 25:34). Proto se Ezaua kvůli jeho lhostejnosti Bůh rozhodl přeskočit. V jeho mladším bratrovi nalezl ochotné srdce. Jákob zdědil osud, který patřil Ezauovi ještě před jeho narozením a stal se jedním z největších izraelských patriarchů.
Élí byl veleknězem, jehož rodinu Bůh povolal a pomazal k tomu, aby sloužila Izraeli v kněžském úřadě. Dva Élího synové však v sobě žádnou úctu k Bohu ani k Jeho povolání nechovali (1. Samuelova 2:12). Znesvětili svatostánek, kradli z obětních sbírek a rouhali se Bohu. Protože se narodili do rodiny
s velkou mocí a privilegiemi, měli pocit, že jsou nepostradatelní a že na to mají právo. Bůh od nich a od celé Élího rodiny odňal kněžské povolání a dal ho mladému muži jménem Samuel, který pak vedl národ místo nich.
Bůh vyvolil Saula, aby se stal prvním králem Izraele. Saul ale neuposlechl Hospodina a zas a znovu zatvrzoval své srdce. Saulovým dětem a vnoučatům bylo původně souzeno sedět na trůnu, díky Saulově rebélii je ale Bůh odřízl a místo nich pomazal mladíka jménem David, z jehož rodové linie nakonec povstal Mesiáš (1. Samuelova 16:1-13).
Kathryn Kuhlmanová měla nepochybně jednu z nejvlivnějších služeb minulého století. Jako evangelistka s uzdravujícím pomazáním byla svědkem mimořádných zázraků a inspirovala mnoho dalších, kteří pak šli v jejích šlépějích. Kathryn jednou prohlásila, že nebyla první Boží volbou. Byla přesvědčena, že Bůh povolal mnoho dalších před ní, ale ti nebyli ochotni poslechnout. Řekla: „Věřím, že Boží první volbou pro tuto službu byl muž, Také jeho druhou volbou byl muž. Ale žádný z nich nebyl ochoten zaplatit cenu. Ve své naivitě jsem se modlila, ‚Vezmi toto nic, a použij si ho.’ A On to od té doby dělá.” Kathryn Kuhlmanová byla přesvědčena o tom, že své mocné pomazání a povolání nezískala proto, že byla nejlepší, ale proto, že byla poslušná.
Ó, Páne, nezavrhuj mě
Reinhard Bonnke kázal miliónům lidí. Od roku 1987 jsme jako Kristus pro všechny národy obdrželi během našich Velkých evangelizačních kampaní po celém světě více než 75 miliónů registrovaných karet rozhodnutí pro Ježíše. Nepochybně se jedná o jeden z nejpozoruhodnějších příběhů úspěšné služby všech dob. Tento zázrak stále pokračuje. Často to ale nebyla procházka růžovým sadem. Ve své autobiografii Living a Life of Fire (Život v jednom ohni) evangelista Bonnke vypráví mnoho příběhů o obtížích, kterým čelil, zejména v prvních letech své služby. Jeho počátky v Africe byly skromné. Často kázal malé hrstce lidí, které jeho poselství ani nezajímalo, natož aby reagovali na poselství evangelia.
Odliv však vystřídal příliv. Po čtyřech po sobě jdoucích nocích, kdy Reinhard přijal prorocký sen, v němž viděl africký kontinent a slyšel hlas Ducha Svatého, „Afrika bude spasena!“, se tento trend začal otáčet. Pevně se tohoto zaslíbení chopil a vírou vykročil. Jeho sny, plány a nadšení se ale vždy neshledávaly s nadšením druhých. Ostatní misionáři na něj žárlili a stěžovali si na něj denominačním autoritám. Žalovali, že Reinhard Bonnke si užívá ve službě větší míru svobody než oni. Na základě těchto udání mu misijní výbor přikázal, aby dál nerozšiřoval rozsah své služby.
„Moje duše byla zdrcená,” napsal, „jako kdybych se měl zřici své vlastní rodiny. Musel jsem se stáhnout do ústraní. Byl jsem zoufalý. Potřeboval jsem mluvit s Bohem a hlavně jsem potřeboval, aby On mluvil ke mně.” Rozhodl se, že si vezme volno, aby se modlil a postil. „Chci žít v pokoji se svými bratry,” naléhavě volal k Bohu. „Chci se podřídit... a nebýt poháněn tou spalující vizí, kterou jsi mi dal o Africe.” Tehdy k němu Hospodin promluvil a řekl mu něco, co jím naprosto otřáslo. „Můžeš to udělat, ale jestliže zavrhneš mé povolání, zavrhnu já tebe, a budu se muset poohlédnout po někom jiném.” Právě takové ultimátum potřeboval Reinhard slyšet. Ihned odešel domů a napsal svou rezignaci misijnímu výboru. „Ať mě klidně zavrhne kdokoliv jiný,” modlil se, „jen mě nezavrhni Ty.”
Boží plán se naplní – s vámi nebo bez vás
Kdyby evangelista Bonnke odmítl následovat Boží povolání, našel by si Bůh někoho jiného, kdo Africe vyhlásí evangelium. Často máme mylný pocit, že jsme nepostradatelní. Skutečnost je však taková, že kvůli naší neposlušnosti Božímu povolání Boží plány neutrpí. Trpět bude ten, kdo neuposlechne. Boží plán se naplní, i kdyby musel Bůh pozvednout někoho jiného.
Boží záměry jsou jako nákladní vlak, který nelze zastavit. Ti, kdo do něj nenastoupí, se jednoho dne možná ohlédnou zpět a budou si přát vrátit čas.
Milý přátelé, Bůh nás na tento svět umístil se záměrem: posouvat vpřed Boží království. To není výzva k dobrovolné výpomoci. Je to naše Bohem svěřená zodpovědnost a povinnost, ze které se budeme zodpovídat na věčnosti. Posouvat vpřed Boží království není okrajovou záležitostí – je důvodem, proč jsme byli spaseni, důvodem, proč jsme se narodili. Vstoupili jste do království pro chvíli, jako je tato!
Daniel Kolenda
