JDĚTE do celého světa!
Přivlastněte si zaslíbení
od Daniela Kolendy
(poselství kázané na Fire19 v Hamburku)
Když jsem vyrůstal, učili mě, že jedenáctá kapitola listu Židům se nazývá „síní slávy hrdinů víry.“ Je to pasáž týkající se mužů a žen, kteří pro Boha činili veliké věci. Znám ji velice dobře, když jsem si však připravoval toto poselství, vyskočilo na mě z textu něco nového. Zprostřed verše 33 na mě zazářila slova „skrze víru.“ Skrze víru tito lidé učinili mnoho věcí. Mou pozornost upoutala jedna z nich: „dosáhli zaslíbení.“ Přivlastnili si je.
Došlo mi, že Bůh je ochotnější jednat, než my. Bůh chce spasit vaši zem více, než si to přejete vy. Je to jeho plán a je více než ochotný jednat. V čem je tedy problém. Je u Boha?
Často se modlíme za probuzení. Není na tom nic špatného. Můj vlastní život byl mocně proměněn během probuzení, které před lety probíhalo ve Spojených státech. Mnozí lidé však dělají jednu zásadní chybu. Domnívají se, že když mluvíme o probuzení, říkáme, že čekáme, až pro nás Bůh něco udělá. Jestliže se však podíváte do Písma, zjistíte, že tento přístup nemá biblické opodstatnění.
Náleží nám všechna zaslíbení!
Ve Skutcích čteme o tom, jak byl před dvěma tisíci lety vylit Duch svatý. Od té doby stále žijeme v období vylití Ducha. Bůh není na jednom místě více přítomný než na jiném. Bůh je stejný v Hamburku jako v Torontu. Je tentýž v Evropě jako v Africe. V čem je tedy rozdíl? Není v něm, ale v nás! Někteří lidé si totiž přivlastňují zaslíbení, jež nám byla svěřena, a obsazují je. Úžasnou pravdou však je, že si zaslíbení může přivlastnit každý z nás. Všichni máme přístup k převzácným zaslíbením skrze Ježíšovu krev. Náleží nám každé zaslíbení Písma!
Vzpomínáte, jak Jan Křtitel oznámil, že Ježíš nás bude křtít v Duchu svatém? Dodal, že „v jeho ruce je lopata; i pročistí svůj mlat a oddělí pšenici od plev.“ Jednou z věcí, o nichž Jan mluvil, bylo, že jakmile přijde Duch svatý, rychle se zjeví, jak na tom kdo je. V církevním světě se děje mnoho věcí, které pro nikoho nejsou výzvou. Káže se spoustu kázání, při nichž se lidé cítí dobře. Toto však nebylo jedno z těch poselství. Jan říká, že Duch svatý zjeví, jak na tom jste. Budete obsazovat zaslíbení? Nebo z nich ustoupíte a hodíte si nohy na stůl? Vyrazíte do akce? Nebo se posadíte na tribunu a budete sledovat, co dělají ostatní?
Bůh nás volá k radikálním činům
Když jsem byl malý kluk, zpívali jsme píseň „Stát na Božích zaslíbeních.“ Při zpěvu jsem na zem pokládal Bibli a stavěl se na ní. Prohlašoval jsem: „To je ono. Stojím na Božích zaslíbeních.“ Nestačí ale nečinně „stát“ na Božích zaslíbeních. Věřím, že nás Bůh volá k něčemu mnohem radikálnějšímu. „Stát“ je pasivní slovo. Vyjadřuje činnost, u které klidně můžete usnout. Pokud však mluvíme o obsazování zaslíbení, je to výzva k akci! Chcete-li něco obsadit, musíte být vzhůru. Musí uvnitř vás pulzovat život. Vaše duše musí být v ohni! Musíte vyjít a v Ježíšově jménu to zabrat.
Nárokujte zaslíbení
Když jsem přemýšlel o tomto poselství, vložil Bůh do mého srdce jasný obraz. Ve svém duchu jsem spatřil Boží zaslíbení v podobě zralého ovoce rostoucího na stromě. Ačkoliv ovoce na stromě vyroste, neznamená to ještě automaticky, že z něj přijmete užitek. Musíte ho nejprve utrhnout. Nesmíte ho sklidit příliš brzy – bylo by nezralé – ale ani příliš pozdě – spadlo by na zem a shnilo. Musíte ho sklidit ve chvíli, kdy je zralé. Stejné je to s nárokováním zaslíbení.
Ovoce je dostupné, musíte si ho však vzít
Existuje mnoho lidí, kteří si vyslechnou podobné prorocké slovo, ale jeho naplnění nikdy nezažijí, protože mu správně neporozumí. Myslí si, že jen proto, že to Bůh řekl, stane se to automaticky. Tak to ale nefunguje. Bůh dal Izraelcům zaslíbení ohledně obsazení země, již měli osídlit. Kvůli své neposlušnosti ji však celou nezabrali. Ovoce visí na stromě, musíte ho však utrhnout. Musíte ho nárokovat. Musíte si ho přivlastnit.
Někdy uslyšíte proroka promlouvat slovo. Možná řekne něco, co cyničtí posluchači označí za pochybné, například: „Přichází nová doba! Bůh obrátí vaše truchlení v tanec. Požehná vás.“ Cynici si ale pomyslí: „To je ale nesmysl.“ Řeknou: „Takové slovo může být pro kohokoliv. Snaží se jen nadchnout zástup.“ Tito lidé však nerozumí tomu, že se člověk může rozhodnout zmíněné slovo přijmout. Namísto cynického přístupu se můžete vztáhnout k Pánu a přijmout pozvání k obsazení zaslíbení.
Můžete obsadit i zaslíbení, která nebyla adresována vám
A víte co? Můžete dokonce obsadit i zaslíbení, která vám původně nebyla adresována! Jozue obsadil zemi, kterou Mojžíš zabrat nedokázal. Přivlastnil si zaslíbení, která mu nebyla určena. Bible říká, že něco takového můžeme učinit skrze víru. Před mnoha lety, když jsem s evangelizací teprve začínal, jsem byl pozván kázat v místní církvi nedaleko mého rodného města. Vyrůstal jsem v rodině pastora – na otcově straně pocházím z pěti generací kazatelů. Můj děda pastoroval sbor jen asi třicet kilometrů od místa, kam jsem byl pozván kázat. Měla to být neděle večer. V ten den zrušil večerní shromáždění ve svém sboru a prohlásil: „Pojeďme si všichni poslechnout mého vnuka kázat.“
V tu dobu mi bylo něco málo přes dvacet let a pamatuji si, jak děda seděl v přední řadě a během mého kázání mu z očí proudem tekly slzy. Hluboce mě to zasáhlo. Po shromáždění navrhl: „Pojďme se někam společně najíst.“ Šli jsme na večeři, během níž mi vyprávěl příběh, který jsem do té doby nikdy neslyšel.
Byl to příběh o tom, jak byl můj prapraděda pokřtěn Duchem svatým. Stalo se to na probuzeneckém shromáždění Aimee Semple-McPhersonové. Kolendovi byli němečtí imigranti, luteráni, kteří nezažili vylití Ducha svatého. Jakmile však uslyšeli o tom, jak si Bůh tuto paní používá, chtěli se přesvědčit na vlastní oči, zda je to pravda. Zatímco se Aimee modlila za lidi, padali na zem pod mocí Ducha svatého. Nic takového v luterské církvi v životě neviděli. Aimee se blížila k mému prapradědovi. Protože byl trochu tvrdohlavý, klekl si na židli a lokty se pevně zaklínil do jejích dvou rohů. Modlil se: „Bože, jestli mě chceš dostat na zem, musí jít židle spolu se mnou.“ O několik hodin později se probudil na zemi a převrácená židle ležela vedle něj. Byl slavně naplněn Duchem svatým.
Povolání napříč generacemi
Tuto část příběhu jsem v té době již znal. Potom však doplnil další, mě dosud neznámou část: „Chci ti říct, co se s ním dělo, zatímco ležel na zemi. Přijal tehdy vidění.“ Děda si utřídil myšlenky a pokračoval: „Danieli, povím ti, co můj děda spatřil. Viděl oceán lidí pnoucí se až k horizontu. Měli zvednuté ruce a volali: ‚Chleba, chleba, dej nám chleba!‘ Řekl, že všichni měli tmavou barvu kůže. Nevěděl, v které části světa to bylo, ale zatímco to vidění spatřil, hlasitě sténal. Slyšeli ho lidé po celé hale, v níž se shromáždění konalo. Když se probudil, uvěřil, že je to jeho povolání – že má nést evangelium těmto lidem, aniž by věděl, kde je najde.“
Upřeně se na mě přes stůl zahleděl a řekl: „Danieli, tvůj prapraděda nikdy nespatřil naplnění své vize. Já ale věřím, že v Boží ekonomice může jít Boží povolání napříč generacemi. Věřím, že když se k němu vztáhneš a přivlastníš si ho, přejde jeho povolání na tvůj život.“ Já jsem tyto zástupy ve svém životě skutečně na vlastní oči spatřil. Uviděl jsem naplnění prapradědova vidění v reálném světě. Ačkoliv jsem já sám nepřijal ono vidění, přivlastnil jsem si ho a obsadil zaslíbení. Věřím, že to slovo není určeno jen mě. Není to o mě. Věřím, že je to o celé generaci, kterou Bůh zve k svým zaslíbením.
Vztáhněte se s pevnou vírou a bude to vaše
Před námi šly generace mužů a žen. Plakaly, modlily se a obětavě dávaly. Viděly to ve svých myslích, ale nikdy nezažily naplnění přijatých zaslíbení v reálném světě. Bůh ale nezapomíná. Neztrácí ze zřetele ty, kdo šli před námi. Pamatuje si na ně. Jejich zaslíbení teď visí na stromě jako zralé ovoce. V jejich době ještě nebylo zralé. Zítra již bude přezrálé. Právě teď je ten pravý čas. Bůh vám říká, abyste vztáhli své ruce a brali. Přijde na vás jejich povolání. Musíte si však zaslíbení nárokovat.
Važte si zaslíbení
V 2. Petrově 1,4 čteme o „vzácných a velikých zaslíbeních.“ Potřebujeme změnit náš žebříček hodnot. Mnozí věřící slyší mě nebo evangelistu Bonnkeho říkat „Afrika bude spasena“ nebo „Evropa bude spasena“ a ve svých srdcích zaujmou postoj: „To jsou jen slova. To se nikdy nestane. Kazatel se jen snaží nadchnout zástup.“ Přátelé, to je zaslíbení! Na co Bůh nyní čeká? Možná jsou stovky skeptiků, lidí, kteří řeknou, že se to nikdy nemůže stát. Bůh ale čeká na jediného člověka, který řekne: „Já to chci. Přijímám to. Nárokuji to. Vážím si toho. Nebudu se tomu vysmívat. Nebudu to kritizovat. Nebudu to ignorovat. Vezmu si to.“ Pokud budete takovým člověkem, Bůh si vás použije! Použije si vás k tomu, abyste činili větší věci, než jste si kdy představovali. Ne proto, že jste tak skvělí či chytří, ale proto, že se vztáhnete k zaslíbení a přijmete ho.
Následujte zaslíbení
Když někdo prohlásí, že „Evropa bude spasena“, nestačí zakřičet „Amen!“ Jistě je to dobrý začátek, ale pokud neuděláte nic dalšího, nic se nestane. Musíte se rozhodnout usilovně následovat přijaté zaslíbení. Pamatujte, nejde o to na zaslíbení stát, ale obsazovat ho. Víte, co mě na církvi nejvíc štve? Usedlí křesťané. Věřící, kterým chybí zápal a srdce pro ztracené. Štvou mě nažehlení profesionální křesťané. Dejte mi raději pár neotesaných mužů a žen. Nepotřebují oblek a kravatu. Nemusí vypadat jako televizní hvězdy. Stačí, když budou mít hořící srdce a dravého ducha. Stačí, když z celého srdce prohlásí: „Obsadím to zaslíbení!“ Takoví lidé ho v Ježíšově jménu skutečně zaberou!
Náš technický tým vykonává na evangelizačních kampaních obrovské množství velice obtížné práce. Nejsou to profesionální kazatelé, ale manuálně pracující lidé. Upřímně řečeno, nejsou to ti nejaktraktivněji vyhlížející navonění lidé v nádherných oblecích. Vždy nejsou nejlépe učesáni. Pokaždé nevoní, protože v potu afrického slunce vykonávají ohromně těžkou práci. Když se během kampaní v neděli ráno scházíme k týmové bohoslužbě, sedáváme ve velkém kruhu. Naši technici jsou neotesaní muži, které si Bůh používá k tomu, aby přinesl evangelium tisícům lidí.
Bůh hledá učedníky, stejně jako původních dvanáct
Když jsme jednoho dne takto seděli v kruhu, přijal jsem zjevení. Naklonil jsem se k Peterovi Vandenbergovi a řekl mu: „Petere, právě mi něco došlo! Přesně takoví byli i Ježíšovi učedníci. Nepocházeli z jeruzalémské univerzity. Byli to rybáři, výběrčí daní, neotesanci. Takové lidi si Ježíš vybral. Věřím, že Bůh hledá celé generace učedníků, podobných původním dvanácti. Nebudou vypadat podle našich představ. Nebudou se oblékat podle našich představ. Nebudou se chovat podle našich představ. Budou mít ale srdce pro zabírání zaslíbení. Srdce, které si zaslíbení přivlastní a nikdy je nepustí, dokud je neobsadí.“
Evropa bude spasena. Svět spatří spasení našeho Boha! Můžu vám něco upřímně sdělit? Při mých cestách po Evropě se setkávám s pastory, kteří mi často tvrdí: „Naše město – XY – je velmi tvrdá půda.“ Nebo si postěžují: „To, co děláte na jiných místech, tady prostě nefunguje.“ Potom však uděláme evangelizaci a víte co? Funguje to! Když se dívám do tváří všech těch mladých Evropanů, ve kterých hoří Boží oheň, říkám: „Ne! Není to tak, jak tvrdí všichni ti pastoři. Evropa má před sebou světlou budoucnost!“
Jste ochotní vztáhnout se ve víře?
Vše, co Bůh hledá, jsou dostatečně prostí a blázniví lidé, kteří uvěří Bohu, vztáhnou se ve víře k jeho zaslíbením a přivedou je ve skutečnost do reálného světa. Zatímco čtete tyto řádky, chci, aby se ve vašem srdci a duši rozezněla následující otázka. Chci vás konfrontovat její mocí a jednoduchostí. Tady je: Jste ochotní vztáhnout se ve víře k Božím zaslíbením ve prospěch vašeho národa, města, církve a rodiny? Uděláte to?
Jestliže právě teď cítíte, že ve vašem srdci povstává odpověď, všeho nechte a řekněte Pánu to, co máte na srdci. Zvolejte spolu s Izajášem: „Tady jsem, Pane, vyber si mě, použij si mě, pošli mě! Půjdu, budu kázat, budu se modlit, budu se modlit za nemocné a křísit mrtvé! Pane, odejmi z mého srdce každý cynismus, kritiku, pochyby a skepticismus.
Věřím, že zatímco říkáte „ANO!“ jeho zaslíbením, způsobí ve vás Bůh vzrůst víry. V Ježíšově jménu k vám přichází tah na obsazování zaslíbení. Modlím se, aby se ve vás rozhořel tak hluboký oheň, že stráví vaše sny, že budete ronit slzy, pracovat, modlit se, dávat a jít. Pro blaho vašeho národa. Pro dobro této generace. V Ježíšově jménu zabíráme zaslíbení.
evangelista Daniel Kolenda
