Úryvek z knihy Evangelizace ohněm
Pozvedni svůj luk!
Dnes jsme svědky toho, jak se celé národy otřásají Boží mocí. To není dílo člověka, ale Boží jednání. Lidé se ptají: „V čem spočívá tajemství vašeho úspěchu?“ Skutečnost je taková, že evangeliu nic nesahá ani po kolena. Zábava, politika a jiné atrakce mohou přitahovat davy, ale nic nepřitahuje tak jako evangelium. Nenabízí žádnou lacinou popularitu, a přesto jeho úžasná moc po celém světě spojuje v jedno společenství miliony lidí. Jak se to děje? Odpověď zní: Evangelizace, která získá svět, je evangelizace Duchem svatým.
Evangelizace Duchem svatým používá zbraně, které nám Bůh za tímto účelem dal, konkrétně darů Ducha svatého. Jistě, pomazané kázání s pomazanou hudbou a zpěvem není jediným vysvětlením našeho úspěchu. Musíme mít ještě něco více – to, co měli první učedníci. V Novém zákoně se mluví o velkolepých projevech, o věcech, které bylo možné vidět. Jsou to pravdy, které se zviditelní.
Jaké jsou Boží skutky?
Není to pouze obrácení, či dokonce uzdravení. Patří do nich zjevení, proroctví, nadpřirozené poznání, moudrost, rozlišení, sny, vidění a autorita nad satanovými mocnostmi.
Lidé se probouzejí do reality duchovních věcí, když vidí něco, co sahá za hranice pouhých slov. Zdrojem zkušeností tohoto typu jsou dary Ducha. Chci zdůraznit úžasné možnosti těchto zbraní, darů. Pomocí těchto Bohem daných prostředků se ustrašená duše stane smělou a přejde z obrany do útoku. Bůh chce, abychom byli nositeli pověřovacích listin velvyslanců. Těm, které Pán vysílá, také dává moc a autoritu.
Mnozí věřící po duchovních darech touží, ale možná jsou trochu nervózní z jejich použití. „A co když se budu mýlit?“ strachují se. Nejhorším omylem je však to, když Pánovy zbraně nepoužíváme. Připomeňme si některé klíčové oddíly z Písma.
Jen buď silný a velmi statečný.
Joz 1,7
V úctě k Hospodinu je jistota pevná, jeho děti v něm najdou bezpečí.
Př 14,26
Synu můj, čerpej sílu z milosti, která je v Kristu Ježíši.
2 Tm 2,1
Horlete po duchovních darech... horlete po proroctví.
1 K 14,1,39
Co se týče projevů duchovních darů, existuje jeden starozákonní oddíl, který mě již dlouhou dobu fascinuje. Pokud jej přiřadíme k novozákonním pravdám, vznikne jasný obraz toho, jak Bůh jedná se svými nepřáteli:
Když Elíša na smrt onemocněl, izraelský král Jóaš ho navštívil, plakal nad ním a volal: „Otče můj, otče můj! Jízdo izraelská!“ Elíša mu řekl: „Přines luk a šípy.“ Když je přinesl, Elíša mu řekl: „Polož ruku na luk.“ A když to udělal, Elíša položil své ruce na ruce královy. „Otevři okno na východ,“ řekl mu Elíša, a když je otevřel, řekl mu: „Střel!“ Jakmile vystřelil, Elíša zvolal: „Šíp Hospodinova vítězství! Šíp vítězství nad Aramem! Udeříš na Arama v Afeku a úplně ho rozdrtíš.“
(2 Kr 13,14-17)
Král plný sebelítosti
Jóaš, izraelský král, byl v době, kdy jeho království hrozila katastrofa, mladý a nezkušený. Zmobilizovala se proti němu syrská armáda a on věděl, že nemá šanci ji porazit.Strašila ho představa porážky a uvěznění. Bál se smrti. Onemocněl starostmi. Ale počkat! Nebyl snad dosud u něho Boží muž, jenž by mu v jeho zoufalství mohl pomoci? Jak se často stává, v úzkých jak prezident, tak i chuďas, upřou svůj zrak k Bohu. Jóaš byl jedním ze špatných izraelských králů, ale v čase těžkostí si také vzpomněl na Hospodinova proroka Elíšu. Král se rozhodl navštívit Elíšu, kterému bylo tehdy 80 let. Přistoupil k tomuto starému muži a poctil jej lichotkami. Popsal Elíšův přínos pro Izrael slovy: „Vozataji Izraele!“
Pak se rozplakal, nechal proroka, aby viděl jeho slzy, a volal: „Můj otče, můj otče! ...“ To bylo představení! Skutečností však bylo, že Jóaš neplakal proto, že Elíša umíral, ale proto, že by mohl zemřít sám. Starý Elíša, dobře školený v následování podnětů Ducha svatého, dal králi pokyn, který se zdál být velice podivný. Prostě mu řekl, aby si vzal svůj luk a šípy. Myslím, že stejně tak by Elíša mohl říci: „Vezmi svůj kapesník.“ Elíša viděl do Jóašových cest příliš mnoho na to, aby byl pohnut jeho uvzlykaným příběhem.
Pro Boha není nic příliš těžké
Ani Bůh tím nebyl dojat. Je načase, aby někdo řekl, že Bůh pozná, když lidé pláčí, jen aby se politovali. Zdá se, že někteří lidé potřebují příliš mnoho pozornosti. Ve skutečnosti je často velmi obtížné poznat, co je jejich problém, zda skutečně znají sami sebe. Příležitostně mohou být oběťmi duševních zranění z minulosti. Vedoucí, kteří se specializují na poradenství, však mohou zjistit, že tito pacienti vyžadují hodně jejich času. Nebezpečí spočívá v tom, že hodiny strávené v soucitném prostředí mohou způsobit dokonce prohloubení těch bolestí a vyvolat v nich pocit, že jsou velmi speciální trpitelé, jejichž utrpení dosahuje až za hranici běžné Boží schopnosti jim pomoci. Pro Boha však není nic příliš těžké.
Naším úkolem není „rozmazlovat“ křesťany, kteří se sami litují až příliš. Naším cílem je probudit je, ne jim dát sedativa! Lidé potřebují vyjít ze sebe sama a znovu vidět potřeby umírajícího světa. Buď ostražitý! Toto je využívání ďáblovy taktiky: věnovat cenný čas lidem, kteří nikdy nevyřeší své osobní problémy. Vzácný čas tkající předivo rozhovorů by mohl být investován do získávání ztracených.
Elíša věděl, jak s nastalou situací jednat. Věděl, že král nepláče kvůli Božímu prorokovi, ani kvůli izraelskému národu, ale jen kvůlil sebezáchově. Potřeba byla jasná. Elíša, bez jakýchkoli dvorních formalit, zamířil Slovem Božím přímo k jádru věci:
„Vezmi luk a šípy.“ Možná byl příkrý, ale když nepřátelé obsazují zemi, odpověď musela být prostě jasná – luk a šípy. Bylo zapotřebí vojenského rozumu. Jóaš musí zapomenout sám na sebe a zahrát si na muže.
Rozechvělí nebo vítězní křesťané?
Kde jsou naše zbraně? Pavel napsal: „Proto ti připomínám, abys v sobě rozněcoval Boží dar“ (2 Tm 1,6). Jeho
pokyn byl: „Rozněcuj.“ Slovo, které Pavel použil, má co do činění s ohněm – jako kdybys rozněcoval táborový oheň. Znamená to „zapálit“, „přivést k plnému plameni“. Neochlazuj! Rozněcuj ten oheň! Použij dmychadlo na doutnající uhlíky.
Jóaš byl slabý král, jak uvidíme později, s malým ohněm v kostech. Přišel k Elíšovi a se strachem plakal „můj otče, můj otče“, namísto toho, aby svolal armádu a vynesl zbraně ze zbrojnice. Elíša by si o mnoho více cenil akce.
Máme naše zbraně!
Máme naše zbraně a ďábel dělá to nejlepší, co může, proto, aby křesťanům zabránil v jejich použití. Když na začátku tohoto století otevřeli Boží zbrojnici letniční, povstala téměř celá církev. Do té doby kazatelé příliš často spoléhali na lidské prostředky a ne na moc Ducha svatého.
Dary popsané v 1. listu Korintským 12-14 byly považovány za přirozené, nikoli nadpřirozené. Církev dlouho dávala přednost přirozeným darům a schopnostem na úkor nadpřirozených darů. Muselo dojít k revizi biblického výkladu. Jakkoli jsou přirozené dary cenné, nikdy nemohou nahradit dary pocházející od Ducha svatého, a co je důležitější, nikdy s nimi nesmí být zaměňovány.
Mnozí členové církevních sborů i mnozí lékaři stáli v opozici proti Božímu uzdravení. Zveličují případy těch, kdo jsou „zklamáni“ a kdo nejsou okamžitě uzdraveni. Pohodlně zapomněli na to, že lékaři působí zklamání miliónům. Téměř každý z těch, kdo nyní odpočívají na hřbitově, byl nejprve u lékaře, ale přesto by nikdo nebyl tak pošetilý, aby požadoval zavření všech nemocnic! Někteří křesťané proti Božímu uzdravení namítají, že někteří prostě uzdraveni nejsou, a proto je lepší nesloužit nemocným vůbec. To znamená nedat nikomu šanci k uzdravení! Kde je soucit či poslušnost Písma?
Ostatní dary jsou také napadány. Když bylo poprvé letničními a charismatickými evangelisty obnoveno „slovo poznání“, mnozí prohlašovali, že tyto projevy jsou „jako spiritismus“. Proč by Bůh nemohl dělat takové mocné věci? Spiritismus a jasnovidectví jsou ve skutečnosti ďábelskými imitacemi toho, co chce dělat Bůh. Dary Ducha svatého jsou mnohem úžasnější než cokoli, co může vyprodukovat okultismus. Kde je napodobenina, tam musí být i originál.
Nepráší se na vaše zbraně?
Někteří Duchem naplnění lidé odložili kvůli kritice svůj luk a šípy (své dary, své duchovní zbraně) raději do kouta, kde se na nich hromadí prach. Jiní byli zraněni, možná poznámkami svých bratrů ve víře, a proto odložili své dary proroctví, jazyků či jejich výkladu. „Ztratili“ je, ačkoli Bůh je nikdy nepožaduje zpět, protože „dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné“ (Ř 11,29).
Tyto dary musí být znovu objeveny. Slyš slovo Hospodinovo: Vrať se zpět ke dni a do místa, kde jsi zanechal své duchovní dary, a požádej Boha, aby ti odpustil. Nezoufej, dary jsou dosud tam, i když leží ladem. Rychle osuš své slzy a uchop znovu „luk a šípy“.
Evangelista Reinhard Bonnke
Výňatek z 12. kapitoly knihy Reinharda Bonnkeho, „Evangelizace ohněm“
Duch svatý
Jsme hořlaví, nebo ohnivzdorní
Nejnovější kniha evangelisty Reinharda Bonnkeho přináší pět planoucích pohledů na Ducha svatého.
Produkty
Dragon Slayer T-Shirt
Daniel Kolenda introduced and wore this T-Shirt design in Pensacola. Taken from the book cover of “Slaying Dragons”, it’s available in black and grey.…
