Biblické studie
Nové srdce
Daniel Kolenda
(poselství kázané na Fire19 v Hamburku)
Největší ze všech zázraků
Toto je poselství o novém srdci. Na vlastní oči jsem v životě viděl mnoho úžasných zázraků. Zažil jsem stvořitelské zázraky. Spatřil jsem chromé chodit nebo slepé oči, které se otevřely po modlitbě na pódiu před zraky stovek tisíc lidí. Jeden zázrak však mezi všemi ostatními vyčnívá z řady. Je to zázrak spasení. Bible deklaruje, že skrze spasení přecházíme ze smrti do života. Jsme přeneseni ze satanova království do království Božího. Ďáblova moc nad naším životem se zlomí a staneme se novými stvořeními v Kristu Ježíši.
„Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové.“
2. Korintským 5,17
Jaký je největší zázrak ze všech? Je jím zázračná transplantace srdce. Podívejme se společně na Žalm 51, ve kterém se David modlí:
„Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha! Neodvrhuj mě od své tváře, svého svatého Ducha mi neber! Vrať mi veselí ze své spásy a upevni ve mně šlechetného ducha.“
Žalm 51,12-14
Srdce uctívače
Když se podíváte do své Bible, povšimnete si na počátku Žalmu 51 něčeho zajímavého. Žalmy často začínají krátkou poznámkou, která shrnuje, o čem nadcházející Žalm je či komu je určen. V prvních dvou verších stojí: „Davidův žalm. Když k němu přišel prorok Nátan poté, co David vešel k Bat-šebě.“ Tento Žalm byl tedy sepsán poté, co David vešel k Batšebě.
Nevím, zda tento příběh znáte, ale dovolte mi, abych ho ve stručnosti připomněl. David nezačal jako královský syn. Neměl rodné právo, na základě nějž by si nárokoval izraelský trůn. Začínal jako pastýř, který pečoval o otcovy ovce. David měl srdce uctívače. Sedával na polích a lukách, sledoval ovce jak se pasou, hrával na harfu a uctíval Boha. Byl přitom na pastivně úplně sám, nikdo ho neviděl. Neměl peníze, moc ani postavení. I mezi svými bratřími byl tím nejmladším a nejutlačovanějším. Nebyl velký a silný, tak jako oni. Neměl zdatnou postavu, tak jako oni. David měl ale něco, co jeho bratrům scházelo – srdce pro Boha. Bůh hleděl k jeho srdci a viděl ho.
Bůh miluje srdce, toužící po něm
Věděli jste, že Bůh vidí srdce člověka? Bible říká, že člověk hledí na vnější vzhled, ale Bůh hledí k srdci. Když se na někoho podíváte, spatříte nejprve jeho zevnějšek – jejich účes a oblečení. Když se na nás ale dívá Bůh, vidí něco jiného. Jeho první dojem neovlivňuje vnější vzhled, ale stav našeho srdce. Bůh miluje srdce, toužící po něm. Takové srdce našel v Davidovi, který hrával na harfu uprostřed luk a polí a horlivě uctíval Pána. Když ho Bůh uviděl, řekl si: „Ten se mi líbí!“
Proto Bůh na Davida vložil svou ruku. Vytáhl ho z pastvin a uvedl ho do královského paláce. Z pasáčka hrajícího na harfu se stal král sedící na izraelském trůnu, který začal růst a rozmáhat se. Získal bohatství. Získal postavení. Stal se slavným. Ženy o něm pěly písně. Měl mnoho manželek. Vlastnil spoustu půdy. Měl více moci, než po jaké člověk může zatoužit. S růstem Davidovy moci se ale začalo uvnitř něj něco měnit.
David přestal horlivě následovat Boha
Říká se, že moc kazí charakter člověka a absolutní moc ho zkazí absolutně. Pomalu se to začalo dít i Davidovi. Dělo se to natolik pomalu, že si sám ani nevšiml, že se mění jeho srdce. Pomalu ale jistě se však začalo zatvrzovat. Stalo se krutým. Stalo se hříšným. Přestalo horlivě následovat Boha. David se teď staral jen sám o sebe. Nepřemýšlel už nad tím, co si přeje Bůh, a uvažoval jen o tom, po čem touží on sám.
V 2. Samuelově 11 čteme o tom, že jednoho dne bojovali vojáci v bitvě. David si vyšel na střechu svého domu. Rozhlédl se a na střeše jiného domu níže pod sebou spatřil nádhernou ženu, která se právě koupala. Jeho srdce po ní chtivě zatoužilo. „David poslal posly a nechal ji přivést“ (2. Samuelova 11,4). Věděl , že je vdaná, bylo mu to ale jedno. Byl přece králem. Mohl mít vše, nač si vzpomněl. Batšebu tedy přivedli do jeho paláce, on s ní spáchal cizoložství a opět ji propustil. Pomyslel si, že mu to prošlo. Řekl si: „Nikdo nezjistí, co jsem provedl, Batšebin manžel přece bojuje v bitvě.“
Někdy si naivně myslíme, že Bůh nevidí, co jsme provedli. Musíme ale dobře porozumět něčemu velice důležitému. Stejný Bůh, který viděl Davidovo srdce v době, kdy hrával na lukách na harfu, je i Bohem, jenž viděl jeho srdce, když usedl do královského paláce. Ačkoliv se navenek David vzmohl a stal se mocným a důležitým vladařem, Bůh stále hleděl k jeho srdci.
Starý přítel zaklepe na Davidovy dveře
Potom se David dozvěděl novinku. Batšeba je těhotná. Aby přikryl jeden hřích, spáchal další. Nechal zavraždit Batšebina manžela. Z mladíka hrajícího na harfu a uctívajícího Boha se stal cizoložník a vrah, král se zatvrzelým srdcem. Vtom někdo zaklepal na dveře a David za nimi spatřil svého starého přítele, proroka. Dokážu si představit, že byl rád, že ho vidí. „Pojď dál, Nátane, jak ti mohu pomoci?“ Nátan mu odpověděl: „Davide, jsem tu v pracovní záležitosti. Něco se ve tvém království přihodilo a chci ti o tom říci. Budu ti vyprávět příběh.“ Pokračoval: „Byli dva muži; jeden bohatý a druhý chudý. Bohatý měl velmi mnoho ovcí a skotu. Chudý neměl nic než jen jednu malou ovečku, kterou koupil. Živil ji, vyrůstala u něho spolu s jeho syny. Jídala jeho sousto chleba, pila z jeho poháru a spávala v jeho klíně. Měl ji jako dceru. Nějaký pocestný přišel k bohatému muži, ale tomu bylo líto vzít ze svých ovcí či ze svého skotu a připravit poutníkovi, který k němu přišel. Tak vzal ovečku chudého muže a připravil ji muži, který k němu přišel.“
Sotva David příběh uslyšel, zbělal zlobou. Vařila se mu krev v žilách, zrudly mu uši a rozpálil se hněvem. Naléhavě se otázal: „Nátane, kdo je ten muž? Řekni mi jeho jméno! Nechám ho pověsit na nejvyšším stromě.“ Tehdy se mu starý prorok upřeně zadíval do očí, namířil na Davida svůj zkostnatělý prst a řekl: „Davide, ten muž jsi ty!“ Vtom David spatřil stav svého srdce. Možná mu hlavou probleskla vzpomínka na dny, kdy sedával na pastvinách a z celého srdce uctíval Boha, v čistotě, jednoduchosti a pokoře. Náhle mu došlo, co se z něj stalo. Byl jiným člověkem. Změnil se. Namísto Boha teď uctíval sám sebe.
David potřeboval zázračnou transplantaci srdce
Bible popisuje, že když David uviděl stav svého srdce, padl před prorokem na kolena a modlil se modlitbu, kterou čteme v Žalmu 51. „Stvoř mi čisté srdce, ó Bože!“ Bylo to volání člověka, který věděl, že potřebuje zázrak. Věděl, že se sám změnit nedokáže. Jeho naděje netkvěla v tom, že by se sám dokázal napravit. Potřeboval zázračnou transplantaci srdce.
Uvědomil jsem si, že jsem tuto pasáž dlouhé roky četl špatně. Myslel jsem si, že David prosil Boha, aby jeho srdce opravil. Domníval jsem se, že po Bohu žádal, aby jeho srdce vyčistil a zbavil vší nepravosti. Pak jsem si ale všiml, že text čtu celou dobu chybně. David neprosil Boha, aby mu vyčistil srdce. Neprosil ho ani o jeho generální rekonstrukci. Prosil Boha, aby mu dal nové srdce. Proto žádal, aby mu Bůh srdce „stvořil“. Naléhavě volal: „STVOŘ mi, Bože, čisté srdce!“
Temnota se mění v světlo
Když slyším slovo „stvořit“, okamžitě se mi vybaví příběh z počátku Bible, z Genesis 1,1-3, kde čteme o tom, že země byla beztvará a pustá a temnota byla nad hlubinou. Všude byl chaos a neřád. Nad ním se ale vznášel Duch Boží... a tehdy se to stalo. Bůh řekl: „Budiž světlo.“ V tu chvíli temnotu prostoupila stvořitelská Boží moc. Boží slovo, onen dvousečný meč, proniklo napříč chaosem a stal se zázrak. Temnota se proměnila v světlo. Chaos vystřídal Boží řád. To vše v jediném okamžiku, poté, co Pán promluvil své Slovo.
V Nové smlouvě, v první kapitole Janova evangelia, se k tomu dočítáme další fascinující informaci: Boží slovo není jen zvukem, vycházejícím z Božích úst – Boží slovo je osoba.
„Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí.“
Jan 1,1-4
Bůh nám poslal Ježíše!
Je-li vaše srdce právě teď plné chaosu a temnoty, Bůh do té temnoty touží promluvit. Nechce do ní však pouze vyřknout jakási slova. Pošle do ní živou osobu, člověka, muže jménem Ježíš. Přátelé, všichni potřebujeme Ježíše. Jestliže je vaše srdce temné, potřebujete Ježíše. Jestliže žijete v poutech a svázanosti, potřebujete Ježíše. Jestliže zápasíte s pornografií, potřebujete Ježíše. Jestliže zápasíte s drogovou závislostí, potřebujete Ježíše. Jestliže trpíte, potřebujete Ježíše. Nepotřebujete lepšího lékaře nebo psychologa, ale Ježíše. Nepotřebujete recept na nový lék, potřebujete Ježíše. Nepotřebujete lepšího přítele či přítelkyni, potřebujete Ježíše. Nepotřebujete jiného pastora, potřebujete Ježíše. Jen Ježíš vás dokáže spasit. Jen Ježíš dokáže zlomit vaše pouta a řetězy, které vás svazují, a vyvést vás na svobodu. Jen Ježíš dokáže proměnit temnotu v světlo.
Na Davidově příběhu mě hluboce zasáhlo ještě jedno zjevení. Žil totiž v době Staré smlouvy, dříve než přišel Ježíš. Víte, co to znamená? David se modlil modlitbu, která v jeho době nemohla být vyslyšena a zodpovězena. Uviděl záblesk daleké budoucnosti. Spatřil realitu nového stvoření, vysoce převyšující náboženský systém jeho doby. Lidé v těch dnech přinášeli oběti do chrámu a svatostánku. Jejich oběti a dary však neuměly v člověku stvořit nové srdce. Maximálně dokázaly na čas překrýt hříchy lidí. Lidé však své oběti museli každý rok přinášet zas a znovu. Jejich srdce se neměnilo.
Boží slovo je zrcadlem pro naši duši
Žiju na Floridě ve Spojených státech amerických. Jedna z věcí, pro které je Florida známá, jsou hurikány. Před mnoha lety se hurikán prohnal mým rodným městem a zničil téměř vše, co mu přišlo do cesty. O několik dní později jsem projížděl městem a povšiml jsem si, že některé domy měly na svých vchodových dveřích červeným nátěrem namalované písmeno X. Zeptal jsem se svého kamaráda: „Co to znamená? Proč je na těch dveří to X?“ Odpověděl mi: „Městské a okresní úřady domy prohlédly, a na každý dům, který shledaly neopravitelným, namalovaly písmeno X.“ Nápis označoval domy, určené k demolici. Domy, které nemá vůbec smysl pokoušet se opravovat. Strhněte je k základům a raději na jejich místě postavte nový dům.
Můj úkol jako autora tohoto poselství se podobá úloze Nátanovy návštěvy u Davida. Je to nepříjemná práce, ale nesmírně důležitá. Mým úkolem je nastavit vám zrcadlo, abyste se mohli podívat na stav vašeho srdce. Bible nám říká, že Boží slovo je zrcadlem pro naši duši. Když se na lidské srdce podíváme způsobem, jakým ho vidí Bůh, něco si uvědomíte – Bůh učinil jedno důležité rozhodnutí. Lidské srdce je totiž lstivé a nenapravitelně zvrácené. Nelze mu porozumět, protože na světě není spravedlivého, není ani jediného! (Římanům 3,10-12)
Bůh nám dává SVÉ srdce
Bůh na lidské srdce namaloval červený nápis X. Říká: „Nebudu se ho pokoušet opravovat – je neopravitelné. Udělám něco jiného... Dám vám nové srdce.“ Musíte však dobře porozumět jedné zásadní věci. Nejde totiž o lecjaké srdce. Pravda je dokonce ještě fenomenálnější, než si David dokázal představit! Božím plánem totiž není jen dát nám nové srdce, nové čisté srdce. Bůh řekl: „Dám vám své srdce.“ Kvůli tomu přišel na zem Ježíš! Za to Ježíš zemřel! Nejen proto, aby nás dostal z pekla. Nejen za to, aby nás dostal do Nebe, ale proto, aby dostal Nebe do vás a do mě – aby nás proměnil zevnitř... Aby vám dal stejné srdce, jaké má on sám.
Můžete se modlit hned teď, kdekoliv právě jste, a Bůh vás uslyší.
Touží po tom, dát vám nové srdce a nový život.
Pokud si přejte, aby se s vámi někdo modlil a řekl vám více o následování Ježíše,
kontaktujte prosím naši kancelář od pondělí do pátku v čase 9:00 až 14:00 (CET).
evangelista Daniel Kolenda
