Not of this world

Reinhard Bonnke

Nejsme ze světa

Když opouštěli Egypt jen s tím, co si zvládli vzít s sebou, měli změnit svět. Přes noc se z otrockého Izraele stal nový národ, který se zcela lišil od zbytku světa. Bůh jim dal oproti okolním národům převrácenou kulturu. Mělo je to připravit a vystrojit k tomu, aby se stali jeho lidem. Bůh jim tehdy řekl: „Neučte se cestě pohanských národů...“ (Jeremjáš 10:2).

To proto žil Abraham kočovným životem, oddělen od okolních vlivů. Potřeboval se zbavit své staré kultury. O několik století později přistoupil k Abrahamovým potomkům Mojžíš a vyzval Izrael: „Jestliže opravdu uposlechneš Hospodina...  a budeš zachovávat a plnit všechny jeho příkazy... Hospodin, tvůj Bůh, tě vyvýší nad všechny národy země“ (Deuteronomium 28:1).

Odlišní a osobití

Bůh už je takový. Nás, své znovuzrozené děti, činí odlišnými a osobitými. Vštěpuje nám hodnoty, které jsou v přímém rozporu s tím, čemu věří tento svět:

  • „Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi do dědictví“
  • „Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni“
  • „Milujte své nepřátele“
  • „Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej“
  • „Poslední budou první“
  • „Největší z vás bude vašim služebníkem“
  • „Umírající – a hle, jsme naživu“
  • „Chudí, avšak mnohé zbohacující“

(Matouš 5:5, 5:10, 5:44, 16:25, 20:16, 23:11, 2. Korintským 6:9-10)

Izrael za příznivou cenu získal svobodu, brzy však začal o své „výhodné koupi“ pochybovat. „Vzpomínáme na ryby, které jsme jedli zadarmo v Egyptě, na okurky, melouny, pórek, cibuli a česnek“(Numeri 11:5). Jejich myšlenky se upínaly k okurkám! Byli však Božími vyvolenými zástupci, předurčenými k tomu, aby zavedli největší změnu v dějinách a přinesli nový řád života člověka na zemi. Bůh sestoupil, aby je učinil „rodem vyvoleným, královským kněžstvem, národem svatým, lidem určeným k Božímu vlastnictví“ (1. Petrův 2:9). Oni však nepochopitelně dokázali myslet jen na okurky.

Bůh řekl, že je miluje, ale ne proto, že jsou lepší než ostatní lidé. Jednoduše je miloval – neměl k tomu žádný speciální důvod (Deuteronomium 7:7-8). Oni si nevybrali Hospodina, ale Hospodin si vybral je. Vedl je, neustále jim prokazoval svou přízeň a nekonečnou trpělivost, a ukázal jim, jak mají žít.

„ Tyto všechny věci se jim staly jako příklady pro nás a bylo to zapsáno k napomenutí nám, které zastihlo dokonání věků“ (1. Korintským 10:11). To je fáze, do které jsme dospěli. Jsme lidé, které zastihlo dokonání věků – je tady nové lidstvo s novým životem, novou přirozeností a novým osudem.

Křesťané jsou revolucionáři, narušitelé starých pořádků. Pavel a Sílas čelili v Tesalonice tvrdé opozici. Jejich obvinění znělo: „Ti, kteří pobouřili celý svět, přišli také sem“ (Skutky 17:6). Považovali to za kompliment. Právě proto přišel Ježíš na svět.

Převrácená kultura

Stejně jako Bůh na počátku povolal Izrael, povolává si dnes svůj nový, osobitý, znovuzrozený lid shůry, lid uplatňující převrácenou kulturu. V Ježíši jsme „rodem vyvoleným, královským kněžstvem, národem svatým, lidem určeným k Božímu vlastnictví“ (1. Petrův 2:9).

Jazyk Božího království je uším světa cizí. V 5. až 7. kapitole Matoušova evangelia se zdá, že Ježíš popisuje svět vzhůru nohama. Blahoslavenství obsahují opačné hodnoty jako „Blahoslavení plačící ... Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni“ a dávají nám nečekané rady jako „milujte své nepřátele“. Přesto je to právě Boží království, které je správnou cestou vpřed uprostřed zvráceného světa falešných mesiášů a proroků a nebezpečných politických předsudků.

Na pohany působil nový Izrael bizarně. Izraelci nebyli závislí na otrocích, důvěřovali Bohu, že je ochrání, chovali se laskavě k dětem i ke zvířatům, dbali na spravedlnost, pečovali o chudé a uctívali Boha, kterého nemohli vidět ani popsat. Úplně předběhli svojí dobu a byly jim dány duchovní nástroje nového stvoření, nového uspořádání světa.

Znamení svatosti

Představitelé většiny náboženství nosí určité oblečení, aby ukázali svou náboženskou přináležitost. Ježíš nám ale žádné pokyny ohledně oblečení nebo účesu nedal. Chce, aby nás rozeznali podle toho, jací jsme, ne podle našeho vnějšího vzhledu. Křesťané se od ostatních lidí nemají lišit ničím jiným, než srdcem a charakterem.

Křesťané nejsou obyčejní lidé, kteří mají náboženství jako koníček. Svět dokáže lidi pro leccos nadchnout a získávat fanoušky. Křesťané však nejsou „Božími fanoušky“ nebo lidmi, nadšenými pro náboženské otázky. Naše odlišnost má ty nejhlubší kořeny. Nejsme jiní pouze v tom, co děláme, nebo v našem životním stylu – i když i to k tomu patří –, ale ve své podstatě. Jsme „účastníky božské přirozenosti“ (2. Petrův1:4) a řídíme se instinkty, o kterých svět nic neví. „Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové“(Římanům 8,14) – a to je jejich znamení!

Žijeme a pracujeme jako všichni ostatní. Jíme, oblékáme se podle aktuální módy a užíváme si dobrých věcí, které dělají ostatní muži a ženy – stejně jako světští lidé. My se však od světa odlišujeme. Oblečení, které nosíme, není známkou naší víry. Ježíš řekl, že farizeové se na veřejnosti dlouze modlí a nosí náboženské doplňky. Boží děti nepoužívají takové vnější znaky, aby ukázaly, kým jsou. Chodí po ulicích jako každý jiný člověk. Jejich oděv je však jiný; jsou oděni pokorou a nosí oděv chvály. Jejich odlišnost spočívá v nich samých, v jejich ztotožnění se s láskou a vírou – ve způsobu jejich života.

Jsme odlišní

Jako Kristovy následovníky nás odlišuje to, že jsme sice ve světě, ale nejsme z něj. „Nemilujte svět ani to, co je ve světě... Svět i jeho žádosti pomíjejí“ (1. Janův 2:15-17). Jako křesťané nevkládáme naše touhy a naděje do tohoto dočasného pozemského představení, ale do věcí věčných, do pravdy a Božích povolání. Investice do pomíjivého pozemského divadla nám v rukou zanechává jen popel.

Musí nás znepokojovat, když náš život jako Ježíšových následovníků nenese žádné ovoce, a když jsme známí jen jako členové nějaké náboženské skupiny. Naše víra nesmí být pouhým studijním předmětem či koníčkem. Zbožní lidé mají být navenek normální a obyčejní, ale svým životem nepřehlédnutelní. Takoví jsme, když si v životě udržujeme horlivou lásku k Bohu.

Ježíš prohlásil: „Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem si vás ze světa vybral, proto vás svět nenávidí“ (Jan 15:19). Boží království obrací věci vzhůru nohama. Žitím v protikladu ke světu, přitahujeme lidi do Království. Budou-li Ježíšovi následovníci žít stejně jako svět a nebudou se od něj ničím lišit, nebudou na nikoho působit touhou svět opustit a přejít do Království.

Svět je unavený z toho, že je takový, jaký je. Po tisíciletích a desítkách politických a sociálních experimentů má odpověď pouze Ježíš. Tato odpověď je naším veřejným tajemstvím, které se všichni potřebují dozvědět.

„Vystupte na horu a rozhlašte všem, že Ježíš Kristus je Pán.“

Reinhard Bonnke