Velikonoce
Náš Pán žije!
Jsou Velikonoce, slavné svátky, během nichž oslavujeme událost, která změnila běh dějin – vzkříšení našeho Pána Ježíše. Radujeme se ze skutečnosti, že on je ten pravý život a že zároveň život přináší!
Zde na zemi čelíme všichni smrti
Jsme jen lidé a každý z nás se v jistém okamžiku svého života setkává se smrtí. Může jít o smrt blízkého, ale i o smrt snu, naděje či lásky. Cokoliv je nám vzácné se může v okamžiku rozplynout a nám zůstane jen bolest z naší ztráty. O podobné události čteme i v Lukáši 7,11-17.
Ježíš měl za sebou službu v Kafarnaum a v době, kdy vyrážel do dalšího městečka na něj už musela doléhat únava. Zástupy se nevzdávaly snadno. Toužily vidět, jaké další zázraky ještě udělá, a tak mu nedopřávaly odpočinek a všude učedníky spolu s ním pronásledovaly.
Zvuk pláče a nářku
Když se přiblížil k branám města zvaného Naim, opanoval atmosféru zvuk pláče a nářku. Pohřební průvod vedený matkou se zlomeným srdcem se ubíral k místu pohřbu. Na mohyle ležel její jediný syn a ona plakala v naprostém zoufalství nad bezútěšnou budoucností, která ji čekala. Pochybuji, že Ježíše vůbec viděla. Rozhodně si ho nezavolala o pomoc. Nevíme, jak dlouho byla vdovou, ale její syn byl tím jediným, kdo se o ni ve stáří mohl postarat. Byla bezmocná a beznadějná, dokud se s ní před branou nesetkal ten, který se měl brzy sám postavit tváří tvář smrti na kříži! Bible říká, že když Ježíš uviděl její slzy, byl pohnut soucitem.
„Pravím ti, probuď se!“
Řekl jí: „Neplač!“ Pak přistoupil a dotkl se már. Ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, probuď se!“ Mrtvý se posadil a začal mluvit; a Ježíš ho dal jeho matce. (Lukáš 7,13-15)
K tomu, abychom si představili, co potom následovalo, nepotřebujeme mít příliš bujnou představivost. V okamžiku se truchlení změnilo v tanec! „Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten?“ (1. Korintským 15,55)
„Není zde!“
Evangelia zaznamenávají mnoho zpráv o vzkříšení mrtvých, které jistě pokaždé přineslo výbuch radosti a novou naději do budoucna. Nic se však nevyrovná velkoleposti Ježíšova vlastního vzkříšení. Stejně jako obě Marie jsme i my nahlédli do onoho hrobu a uslyšeli slova anděla:
„Vy se nebojte. Vždyť vím, že hledáte Ježíše, toho ukřižovaného. Není zde, neboť byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na místo, kde ležel Pán. A rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; a hle, jde před vámi do Galileje, tam ho spatříte. Hle, řekl jsem vám to.“
(Matouš 28,5-7)
Vsadím se, že poskakovaly a tančily radostí, zatímco vyběhly, aby se o tu úžasnou novinu se všemi podělily!
Tanec namísto truchlení
Protože on žije, budeme žít i my, a to nejen na věčnosti, ale už teď. On vdechuje svůj vítězný život do našich životů. Ačkoliv jsme byli mrtví v našich vinách a hříchu, Ježíš nám vrací vše, co nám nepřítel našich duší ukradl a zničil a obnovuje nás. Neslíbil nám jen život, ale život v hojnosti. Kristus navždy proměnil naše truchlení v tanec!
Společně s vámi v evangeliu,
evangelista Daniel Kolenda
