Biblické studie
Na modlitbě záleží
Na začátku Skutků 12 si lze všimnout, že Lukáš začíná tím, jak Herodes právě popravil Jakuba, a teprve pak detailně vypráví příběh Petrova propuštění z vězení. Zdá se, že tyto dvě události staví vedle sebe, s jediným rozdílem – modlitbou. Co kdyby se církev bývala modlila za Jakuba tak, jako se modlila za Petra? Je možné, že by příběh měl jiný konec?
Způsobí opravdu modlitba rozdíl? Můžeme opravdu měnit výsledek situace a okolností skrze modlitbu? Někdo kdysi řekl, že modlitba věci nezmění, změní pouze toho, kdo se modlí, ale to odporuje Písmu. Modlitba mění situace, protože Bůh nás učinil svými partnery k naplnění svých záměrů na zemi a modlitba je jedním ze základních způsobů, jak se můžeme stát Božími společníky.
Prorok Eliáš je skvělým příkladem tohoto principu. Izrael byl sužován morem po tři a půl roku, dokud Bůh prorokovi neslíbil, že sešle déšť.
„Potom po mnohých dnech, po třetím tom létě, se slovo Hospodinovo k Eliášovi, řkoucí: Jdi, ukaž se Achabovi, neboť dám déšť na zemi.“(1. Královská 18,1)
Ale na konci téže kapitoly, ve které byl tento slib dán, vidíme Eliáše, jak se modlí za naplnění tohoto slibu. Padl na zem a hlavu složil mezi kolena. Sedmkrát poslal svého služebníka, aby se podíval, zda už prší, a mezitím se z Jakuba 5,17 dozvídáme, že se „naléhavě modlil“. Může se nám zdát divné, proč se Eliáš vlastně musel modlit, když Bůh už slíbil, že obdrží odpověď. Ale Eliáš pochopil, že slib vyžadoval partnerství skrze modlitbu. Ó, kolik zaslíbení je připraveno pro Boží dítě, které si je vroucně přisvojí skrze víru a modlitbu. Ano! Na modlitbě záleží. Má moc změnit svět.
Pro Boží slávu a chválu
Žijeme v hmotném světě, kde nás mohou přechodné materiální potřeby přemoci a mohou se v našem úzkoprsém pohledu na realitu zdát nekonečnými. Ale v širokém pojetí věčnosti jsou naše problémy ve skutečnosti velmi malé a nedůležité. Představte si toto: pokud byste se za jasného dne podívali z okénka letadla ve výšce deseti kilometrů, viděli byste, že i ty největší a nejimpozantnější lidské stavby na zemi jsou v takové výšce zřídka viditelné, natož pak působivé. Ale bereme-li v potaz vesmír, tato vzdálenost je stále velice malá.
Když se díváme za jasné noci na hvězdy, je až neuvěřitelné, že ta nejbližší hvězda (po Slunci) je od Země vzdálená asi 40 bilionů kilometrů! I když to zní jako ohromná vzdálenost, pro naše omezené smysly nepochopitelná, je vlastně relativně blízko – o něco víc než čtyři světelné roky.
Srovnejte to s jinými hvězdami, které jsou vzdálené více než osmdesát tisíc světelných let, a mohlo by jich být až čtyři sta miliard – a to jen v naší galaxii. Pokud se teď cítíte malí, držte si čepice! V prozkoumaném vesmíru, který se táhne desítky miliard světelných let, jsou stovky miliard galaxií!
Zkuste se na chvíli zamyslet nad tím, jak malí jste. Když se podíváte na zemi z deseti kilometrů (což v přepočtu na světelné roky, kterými měříme vesmír, nepředstavuje ani nanosekundu), lidé nejsou ani viditelní – a teď mluvíme o miliardách světelných let! V kontextu vesmíru není Země větší než drobounké mikroskopické zrnko prachu a my jsme pozemské mikroby.
Modlitba je jedním ze základních způsobů, jakými se můžeme stát Božími společníky.
Ale to není všechno, protože veškerá ta nepochopitelná rozsáhlost, která tvoří náš vesmír, existuje v maličkém časoprostoru, který známe jako hmotný svět. V Izajáši 57,15 se píše, že Bůh obývá věčnost, říši nekonečného prostoru, ve kterém je náš kosmos jen kapkou vody v obrovském oceánu.
Milý příteli, nezáleží na tom, jak obrovský je nyní tvůj problém nebo tvá potřeba, buď si jist tím, že ve skutečnosti je to záležitost velmi malé důležitosti. Proč by měl všemohoucí, všudypřítomný, vševědoucí, věčný Bůh zasahovat do našich situací, tak triviálních? Protože Bůh používá naše životy jako pódium, ze kterého touží přijmout chválu a slávu. Ode dne, kdy se narodíme, do dne, kdy zemřeme, mají naše životy jeden smysl – oslavit Boha.
Proč na našich problémech záleží? Protože skrze ně Bůh může být oslaven. Je pro nás lehké sebestředně se v modlitbě soustředit na svoje potřeby a touhy, ale i když máme z vyslyšené modlitby zisk, není to o nás – je to jen o Bohu! Filozofí současného věku je duch humanismu, který tvrdí, že hlavním cílem bytí je být šťastný. Jsme vedeni k tomu, abychom si mysleli, že se to týká i našeho vztahu s Bohem – že jeho hlavním cílem je učinit nás šťastnými, zdravými, bohatými a spokojenými. Ale Písmo říká opak. Ve Zjevení 4,11 se píše, že jsme byli stvořeni pro potěšení Bohu! 1.Korintským 6,20 říká: „Nebo koupeni jste za mzdu. Oslavujtež tedy Boha tělem svým i duchem svým, kteréžto věci Boží jsou.“
Vezměme si jako příklad zázračné uzdravení. Každý člověk, který je nadpřirozeně uzdraven, stejně jednoho dne zemře, proto se může někdo zeptat: „A v čem je tedy pointa?“ Skutečný důvod je jednoduchý – aby Bůh obdržel chválu. Z tohoto důvodu na našich problémech záleží a mají přesah do věčnosti, protože Boží sláva má věčnou důležitost.
V Janovi 9,2 se Ježíšovi učedníci zeptali na muže, který se narodil slepý: „Rabbi, kdo zhřešil, že se narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ a ve verši 3 „Ježíš odpověděl: ‚Nezhřešil ani on ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky.‘“
Učedníci chtěli vědět, jestli se tato situace týká slepého muže nebo jejich rodičů, ale Ježíš jasně odpověděl – nebylo to o nikom z nich. Stalo se to proto, aby byl Bůh oslaven!
V Písmu se objevuje několik knih, které jsou v nebi. Jedna z nich se jmenuje „Kniha života“. Další se nazývá „Pamětní kniha“. Ve Zjevení 20,12 jsou zmíněny i další knihy. Myslím si, že jednou z Božích knih musí být také fotoalbum. Jsou v něm tisíce malých fotografií s okamžiky lidské historie. Myslím si, že je tam fotografe Noeho, jak staví archu. Na další je Bůh, když uzavírá smlouvu s Abrahamem. Potom je tam i Jákob, který zápasí s andělem Páně. Je tam i fotografe Mojžíše, který vyvádí děti Izraele z Egypta. Na jiné fotografii je Petr, jak chodí po vodě. Nejspíš je tam i fotka z tvého života.
Všechny tyto fotografie zachycují okamžiky, ve kterých se muži a ženy rozhodli důvěřovat Bohu. Jsou tam i okamžiky, ve kterých někdo Boha uposlechl, i když nerozuměl. Chvíle, kdy byl někdo věrný až do chvíle smrti. A jsou to události, kdy Bůh dokonale dokázal svou sílu skrze lidskou slabost.
Sto bilionů let poté, co se tahle země rozplyne a všechno, co známe jako „reálné“ navěky zmizí, budou se všechny tvé nejlepší i nejhorší chvíle, tvé boje a tvá vítězství, tvé bolesti a radosti zdát dávným snem. V ten den bude jedinou připomínkou našeho světa ono Boží fotoalbum a každá fotka bude nést popisek: „Pro Boží slávu a chválu“.
To jsou věci, na kterých opravdu záleží. Naše pocity, emoce, tužby, touhy a radosti jsou bezcenné v porovnání s věčnou Boží slávou. Proto se modlíme. Proto se přimlouváme. Nejen proto, aby byly naše přechodné životy obohaceny, ale aby se Boží přetrvávající království posouvalo vpřed. Bohu buď sláva!
výňatek z knihy Daniela Kolendy „Uvolnění zázraků“
