Biblické studie
Moc Letnic
Apoštol Pavel řekl: „Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech lidské moudrosti, ale v ukázání Ducha a moci“ (1. Korintským 2,4). A dále: „Neboť Boží království nespočívá v řeči, ale v moci“ (1. Korintským 4,20). V obou těchto verších je pro moc použito slovo dynamis. Toto slovo znamená „moc, síla, schopnost“.
Nejčastěji je používáno, když se poukazuje na sílu, která působí zázraky. Mluvíme tedy o moci, jež doprovází zvěstování evangelia, přináší nadpřirozené výsledky, a dokonce zázraky! Kde tuto moc získáme?
Ježíšovo zaslíbení pro nás
Ve Skutcích 1,8 Ježíš oznamuje: „Ale přijmete moc [dynamis] Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.“Ježíš učedníkům slíbil, že skrze vylití Ducha svatého obdrží moc, aby mohli šířit evangelium. Toto zaslíbení bylo naplněno o pár dní později, v den Letnic. O vylití Ducha se dočteme ve druhé kapitole knihy Skutků.
Po zbytek knihy Skutků pak čteme znovu a znovu o tom, jak tehdejší církev tento drahocenný dar přijímala. Hodně se debatuje o tom, co je to křest v Duchu nebo co znamená. Lidé se dohadují, kdy k němu má dojít, zda navazuje na spasení, jestli přichází s nějakými viditelnými důkazy a jaké by tyto důkazy měly být. Ježíš řekl, že vylití Ducha bude doprovázeno mocí (dynamis). Mnoho křesťanů však tuto moc zredukovalo na něco, co mají všichni věřící, ať už o tom vědí, nebo ne. Myslí si, že jde jen o nějakou teoretickou moc, spíše než o skutečnou a hmatatelnou. A pokud taková moc jejich životy vůbec ovlivňuje, pak jen zcela nejasným způsobem. Křesťanům, kteří takový názor zastávají, bych chtěl poukázat na dvě věci.
Moc je vždy zjevná
Za prvé, ve Skutcích nečteme o nikom, kdo by přijal vylití Ducha svatého a nebyl si toho vědom. Můžete se dohadovat o tom, která znamení nebo dary na křest v Duchu ukazují, nemůžete však popřít, že každý Duchem pokřtěný člověk ve Skutcích velmi dobře věděl, že tuto zkušenost udělal. Za druhé, jsou tu určitá prokázání moci, která doprovázela každé setkání s Duchem svatým. Lidé mluvili v nových jazycích, prorokovali, přijali odvahu a tak dále. V každém případě byla Boží moc evidentní.
Aniž bych se teď pouštěl do dlouhého a detailního vyučování o křtu v Duchu, jednoduše řeknu, že každý křesťan potřebuje ve svém životě zakusit zmocnění. A to by mělo být něco, čeho si je vědom, ne jen nějaká teoretická a teologická pravda. Potřebujeme tuto moc, abychom mohli Bohu sloužit a žít pro něj. Je to naprosto neoddiskutovatelná mocná zbraň našeho boje.
Boží moc a sláva jsou naším dědictvím
Protože Bůh už roztrhl nebesa skrze Ježíšovu krev a dal nám přístup ke všem svým prostředkům skrze modlitbu, můžeme žít a pracovat pod otevřeným nebem! Díky této pravdě máme jako Boží děti jeho slávu za dědictví.
Slovo „sláva“ se vyskytuje v Bibli mnohokrát. Může být použito několika způsoby. Jedním z příkladů z Písma může být „sláva“ jako vyjádření cti, bohatství a moci. To by mohlo poukazovat na slávu krále nebo osoby ve vysoké funkci. Druhé možné použití je k popisu zřetelné a hmatatelné Boží přítomnosti. Pokud se podíváme na tuto definici „slávy“ zblízka, zjistíme, že může sloužit k popsání zkušeností lidí, kdy se slavná Boží přítomnost přesune z nadpřirozeného světa do našeho světa. Lidé ji mohou zažít jedním nebo více ze svých pěti smyslů: zrakem, sluchem, chutí, hmatem a čichem. Znamená to, že Boha můžeme takto zakusit? Ano!
Obyčejní lidé zažívali fyzickou zkušenost s Bohem
V celém Starém i Novém zákoně najdeme příběhy obyčejných lidí, kteří Boha takovým způsobem zažili. Zhruba dva miliony lidí viděly Boží slávu na vlastní oči jako sloup mraku ve dne a jako sloup ohně v noci. To nebyla žádná mystická nebo emoční duchovní zkušenost. Tito lidé opravdu viděli sloup mraku ve dne. Viděli oheň v noci. Děti, které se narodily na poušti, nevěděly, že tento zjevný, viditelný projev Hospodinovy slávy je něco výjimečného!
Mojžíš viděl a zažil stejný svatý oheň, když stál před hořícím keřem v Exodu 3,1-6. Na tomto místě k němu Bůh mluvil a řekl mu: „Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ (Exodus 3,5; ČEP) Mojžíš viděl Boží oheň a prožil část jeho svatosti, stejně jako Izajáš, protože Bible říká, že „se bál na Boha pohledět“ (verš 6; ČEP).
Valící se prudký vítr
Další příklad zjevení Hospodinovy slávy se udál v den Letnic. Lidé tehdy fyzicky slyšeli zvuk jeho slávy, když byl Duch svatý vylit na ty, kteří se shromáždili. Ve Skutcích 2,2-3; NBK se píše: „A náhle nastal zvuk z nebe [který mohli slyšet], jako valícího se prudkého větru, a naplnil celý dům, kde seděli. Tehdy se jim ukázaly jakoby rozdělené jazyky ohně [které mohli vidět] a posadily se na každém z nich.“
Boží sláva je naším dědictvím jako Božích dětí
Ježíšovy zázraky byly zjeveními Boží slávy, protože to byly nebeské invaze, které ovlivnily lidi tak, že je mohli vnímat svými smysly. V Janovi 2. kapitole najdeme příběh prvního zázraku, který Ježíš udělal, a to na svatbě v Káně, kde se hostitelské rodině stalo něco velmi nepříjemného – došlo jim víno!
Ježíšova matka Marie za ním přišla, aby nějak zakročil. Ježíš přikázal služebníkům, aby vzali šest velkých nádob, z nichž každá měla objem asi 75 až 115 litrů, a naplnili je vodou. Naplnili je až po okraj. Když správce hostiny vodu ochutnal, k jeho naprostému údivu se změnila v to nejlepší víno. To byl první zázrak, který Ježíš udělal. Jan událost zaznamenal takto: „Tím udělal Ježíš v Káně Galilejské počátek zázraků a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.“ (Jan 2,11; NBK) Boží moc naplnila zemi a výsledek tohoto nebeského zásahu bylo šest nádob s vodou proměněno ve vynikající a velmi chutné víno.
Všichni byli naplněni Duchem svatým
Ve Skutcích, 4. kapitole, čteme o přímluvách rané církve, která se modlí, aby měla více odvahy kázat evangelium a aby viděla mocné projevy Ducha svatého skrze znamení a divy. Bible říká: „A když se modlili, zatřáslo se to místo, na kterém byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a mluvili Boží slovo se smělostí.“ (Skutky 4,31; NBK)
Když se tito lidé, kteří už ode dne Letnic byli naplněni Duchem svatým, modlili za odvahu a smělost kázat evangelium bez kompromisů, Boží sláva to místo naplnila takovou mocí, že se budova, ve které byli shromážděni, zatřásla! Nebe vtrhlo do domu! To je opravdová moc!
Ve Skutcích 5,14-16; NBK čteme, že Boží zjevená sláva mocně spočívala na Petrovi:
„K Pánu se pak přidávalo stále více věřících, množství mužů i žen, takže i na ulice vynášeli nemocné a pokládali je na lůžka a nosítka, aby když tudy půjde Petr, alespoň jeho stín padl na některého z nich. Do Jeruzaléma se také scházelo množství lidí z okolních měst, kteří přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy a ti všichni byli uzdravováni.“
Ježíšovo zaslíbení moci se nezměnilo
Je úžasné vědět, že je možné kráčet ve zjevené Boží slávě takovým způsobem, že žádná nemoc ani démonická síla by nebyla schopná obstát v naší přítomnosti o nic víc, než může sněhová vločka obstát před modrým plamenem svářečky!
O dva tisíce let později se nic nezměnilo. Moc Letnic, Boží sláva projevující se v nás a skrze nás, je díky Ježíšově dokončenému dílu kříže stále naším rodným právem. Bůh ve své majestátní velikosti jedná i v přirozené oblasti lidské existence, kde jej lidé mohou opravdově prožívat. Uchopte dnes své dědictví!
Daniel Kolenda
(výňatky z knih „Zabíjet draky“ a „Uvolnění zázraků skrze víru a modlitbu“)