Evangelista Daniel Kolenda
Kdokoliv ke mně přijde
Mám za to, že Ježíšovo vzkříšení z mrtvých, připomínané o velikonoční neděli, je nejvýznamnější událostí v dějinách lidstva. Jak uvádí apoštol Pavel, kdyby Kristus nebyl vzkříšen, je naše víra marná a my jsme stále ještě ve svých hříších. Pokud by nejvýznamnějšímu okamžiku v dějinách něco mohlo těsně konkurovat, byl by to Velký pátek – den, kdy si připomínáme smrt našeho Pána Ježíše Krista.
Když přemýšlíme o Kristově smrti, vidíme evangelium v jeho nejčistší podobě. Ačkoliv bych se během letošních svátků mohl zaměřit i na jiná témata, žádné by při této příležitosti nezasluhovalo důstojnější místo. Podívejme se společně na Lukášův popis ukřižování (Lukáš 23,32-43):
Byli s ním vedeni k popravě i jiní: dva zločinci. A když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali tam jeho i ty zločince — jednoho po pravici a druhého po levici. Ježíš říkal: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Když si dělili jeho šaty, hodili los.
Lid stál a díval se. I vůdci se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sebe, je-li ten Kristus Boží, ten Vyvolený.“ Posmívali se mu i vojáci, kteří přistupovali a přinášeli mu ocet a říkali: „Jsi-li ty ten král Židů, zachraň sám sebe.“
Byl nad ním i nápis napsaný řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny: „Toto je král Židů.“ Jeden z pověšených zločinců ho urážel slovy: „Což ty nejsi Kristus? Zachraň sám sebe i nás!“
Ale druhý ho napomínal: „To se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi stejně odsouzený. A my spravedlivě, neboť dostáváme, co si zasluhujeme za své skutky, ale tento nic zlého neudělal.“
A říkal: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“
Ježíš mu řekl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
Chci se zaměřit na jednu konkrétní část tohoto příběhu – na lotra na kříži. Možná je zvláštní vyzdvihnout při popisu Ježíšovy smrti jinou osobu. Věřím však, že v tom uvidíte jistou hlubokou pravdu. V té souvislosti si ještě připomeňme verš z Jana 6,37, který naše téma shrnuje: „Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdokoliv ke mně přijde, toho nevyženu ven.“
Není úžasné, že ti, kteří přicházejí k Ježíši, nebudou nikdy z žádného důvodu odmítnuti? Ani hřích, ani minulost, ani jakékoliv selhání nemůže diskvalifikovat ty, kdo k němu přicházejí. Na druhou stranu, pokud k Ježíši nepřijdete, nemůžete udělat nic, co by vám získalo jediný gram zásluh. Líbí se mi, co říkával Steve Hill lidem během brownsvilleského probuzení. Kázal o tom, že chození do církve z vás křesťana neudělá, stejně jako chození do McDonaldu z vás neudělá hamburger. Říkal, že do pekla můžete jít i s křestní vodou na tváři nebo s oplatkou přijímání v ruce. Nezáleží na tom, kolik peněz věnujete církvi, nezáleží na tom, jak moc se postíte, nezáleží na tom, jak moc se modlíte. Neexistuje jiný způsob, jak být spaseni, než přijít k Ježíši.
Ježíš nás jednoduše přijímá
Před lety jsem si zažádal o zřízení životního pojištění. Byl to dlouhý a zdlouhavý proces plný papírování, dokládání mé anamnézy a mnoha osobních údajů. Než se mnou pojišťovna podepsala smlouvu, musela nejprve posoudit rizika. Když ale přicházíme k Ježíši, on rizika neposuzuje. Neptá se na naši minulost, nezkoumá naše selhání a neověřuje, do jaké míry budeme prospěšní službě jeho království. Jednoduše nás přijímá.
Vezměme si biblický příklad marnotratného syna. Když se vrátil domů, chtěl se vyznat z toho, co udělal, když odešel do dalekého kraje a rozházel peníze na lehkomyslný život. Ale otce nic z toho nezajímalo. Na nic se nevyptával a jednoduše se vrhl synovi kolem krku. Takové je Ježíšovo srdce. Nepřepočítává naše ztráty, protože on už je nesl za nás. Byl ochoten utrpět porážku kříže, aby nás získal.
Zloděj neměl co nabídnout
Vraťme se ale teď k již zmíněnému lotrovi na kříži. V Písmu snad není nikdo bezmocnější než tento muž. Měl přibité ruce a nemohl tedy již pro Ježíše nic udělat. Měl přibité nohy a nemohl pokleknout, aby se mu poklonil. Zbývaly mu již jen hodiny života a nemohl svou budoucnost zasvětit službě Bohu. Neměl vůbec nic, co by Ježíši mohl nabídnout. A on jej přesto přijal.
Navíc si představme předchozí život tohoto zloděje. Byl to zločinec, odsouzený za svá provinění. Římané smrt ukřižováním vyhradili pro nejhorší zločince – vyvrhele, kteří si svou vinu v očích společnosti nemohli ničím odčinit. Nemohli se nijak vykoupit. Muž měl pravděpodobně za sebou život plný zločinu, stresu a strastí. Jeho poslední noc před popravou musela být příšerná a plná hrůzy. Věděl, že jeho osud je zpečetěn, že jeho trest je spravedlivý a že se blíží jeho smrt. V posledních chvílích se však setkal s Ježíšem.
Zpočátku se oba zločinci Ježíšovi vysmívali. Po pár hodinách se ale v jednom z nich něco změnilo. Když sledoval Ježíšovo utrpení, spatřil něco jiného. Uviděl jeho nevinnost. Uviděl milost. V tu chvíli zvolal: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“
Jak neuvěřitelný čin víry! Neměl žádnou možnost, jak se osvědčit. Nemohl si zasloužit spasení. Jednoduše uvěřil. Ježíš mu ve svém nekonečném milosrdenství odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
On nás nikdy neodvrhne
Tento zloděj – zoufalý a zlomený muž – byl v okamžiku zachráněn. Proč? Protože přišel k Ježíši a ten ho neodvrhnul. Stejné zaslíbení platí dnes pro nás. Pokud přijdeme k Ježíši, bez ohledu na to, kdo jsme nebo co jsme udělali, nikdy nás neodvrhne.
Proto se vás dnes ptám: Přišli jste k Ježíši? Vložili jste v něj svoji důvěru? Když mohl umírající lotr v posledních chvílích života přijmout milost, můžete ji přijmout i vy. Na nic nečekejte. Přijďte k němu hned teď a on vás neodvrhne.
Lukáš zachycuje důležitou skutečnost: samotný fakt, že lotr Ježíše žádal, aby si na něj vzpomněl, znamená, že se v něm něco zásadního změnilo. Vzpomeňme na Ježíšova slova: „Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdokoliv ke mně přijde, toho nevyženu ven“ (Jan 6,37).
Samotná skutečnost, že tento muž přišel k Ježíši, i když se nemohl hýbat – přišel prostřednictvím svých slov, svého srdce, a se svou vírou – byla znamením, že Bůh vykonal své dílo v jeho srdci. Žádal: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“
Ježíš neodpovídá výtkou, ale laskavým a úžasným zaslíbením: „Dnes budeš se mnou v ráji.“ Popřemýšlejme o tom, jak úžasný to byl slib: „Dnes.“ ... „Se mnou.“ ... „V ráji.“ I ten nejsvětější člověk by byl nadšený, kdyby uslyšel z úst Božího syna tak velkolepý slib! Slova však byla určena jednomu z nejhorších hříšníků. I těmito slovy Ježíš potvrdil, že nikdy neodmítne nikoho, kdo k němu přijde.
Mnozí farizeové, vzdělaní znalci Zákona a dobří, zbožní, zákonů dbalí občané, propadli soudu, protože nechtěli přijít k Ježíši. A pak tu máme zloděje visícího na kříži, který dostává úplné odpuštění, ačkoliv za celý svůj život udělal jen jednu dobrou věc – přišel k Ježíši. Není to úžasné?
Předurčeni ke spasení?
Již dlouho se vedou debaty o významu některých veršů z 6. kapitoly Janova evangelia, v níž Ježíš říká: „Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdokoliv ke mně přijde, toho nevyženu ven.“Někteří tvrdí, že ti, kdo přicházejí k Ježíši, patří do zvláštní skupiny vyvolených – lidí, kteří byli předem předurčeni ke spáse. Věří, že je Bůh k sobě neodolatelně přitahuje, a lidi z druhé skupiny, které nepřitahuje, k Otci vůbec přijít nemohou. Vycházejí z veršů jako Jan 6,37, Jan 6,44 („Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal“) a Jan 6,65 („Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud mu to není dáno od Otce“).
Na druhou stranu v Písmu nalézáme velkou řádku jiných textů, které nám říkají něco jiného, a to včetně veršů přímo ve stejné, šesté kapitole Janova evangelia:
- verš 35: „Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“
- verš 40: „Neboť toto je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já ho vzkřísím v poslední den.“
- verš 47: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří ve mne, má život věčný.“
- verš 51: „Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít na věčnost.“
- verš 54: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“
- verš 58: „Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe; Kdo jí tento chléb, bude žít na věčnost.“
Kdo má pravdu a která strana se mýlí? Do této debaty se teď pouštět nebudu. Důležité je ovšem toto: v podstatě nezáleží na tom, který z těchto pohledů je „správný“. Výsledek je nakonec stejný! Ježíš řekl: „Přijde-li někdo ke mně, nikdy ho neodvrhnu.“ Jsou tedy ti, kdo k němu přicházejí, předurčeni? Jsou neodolatelně přitahováni? Mohou se rozhodnout nepřijít? Měl Bůh nějaký důvod, proč si je vybral, nebo šlo o náhodný výběr? Ať tak či onak, podstata zůstává stejná: pokud k němu přijdete, nebude vám v tom bránít, a neodvrhne vás!
Touha po Bohu je Božím darem
Ještě důležitější je, že touha přijít k němu je něco, co v nás vypůsobuje on sám. Kdyby vás on sám nepřitahoval, neměli byste touhu k němu přijít. A jestliže ve vás tato touha je, mám pro vás dobrou zprávu: dostali jste ji darem od Boha. Rozhodně ji neiniciovalo vaše hříšné tělo a už vůbec ji ve vás nevypůsobil satan. Jestliže ve vás povstává touha přijít k Bohu, je sama o sobě Božím darem. A není možné, aby vás Bůh k sobě přitáhl a potom vás poslal pryč. Tato touha je jakousi zárukou, že když k němu přijdete, přijme vás. Není to úžasné?
Ve skutečnosti se v případě jakýchkoliv pochyb stačí zaposlouchat do Ježíšových slov z Jana 12,32: „A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.“ Přečtěte si to znovu a zpracujte si to!
Dovolte mi tedy, abych se vás dnes zeptal – jakou máte výmluvu, že jste dosud nepřišli k Ježíši? Zhřešili jste více než onen zločinec, který si podle římského práva zasloužil nejpřísnější trest? Máte snad Ježíši méně co nabídnout než člověk, kterému zbývalo jen pár dechů a jehož ruce a nohy byly přibity ke kříži? Myslíte, že se na vás zlobí víc než na člověka, který ho během jeho mučení zasypával vulgárními nadávkami?
Naše největší životní potřeba je přijít k Ježíši
Přijít k němu je důležitější než být svatí. Přijít k němu je důležitější než dělat správné věci a přestat dělat špatné věci. Přijít k němu je důležitější než chodit do církve. Přijít k němu je důležitější než číst Bibli a praktikovat duchovní sebekázeň.
Křesťanům se někdy stává, že poté, co něco pokazí, procházejí obdobím trucování a utápění se v hanbě. Necítíme se hodni. Cítíme se jako pokrytci, když uctíváme, modlíme se, svědčíme, říkáme něco duchovního nebo se chováme sebevědomě. A ďábel nás posílá pryč z duchovní akce jako štěně se staženým ocasem. Odcházíme jako Adam a Eva a schováváme se před Boží přítomností. Skutečnost je však taková, že nám Ježíš zaslibuje: „Přijdeš-li dnes ke mně, za žádných okolností tě neodmítnu.“
Rozhodl se, že sám sebe nezachrání – kvůli vám!
Možnost k němu přijít není pouhým pozváním, ale požadavkem. Když zhřešíme, náboženství nás nutí, abychom se před ním schovávali. Ježíš nás ale zve k tomu, abychom přiběhli k němu. Pokud dnes ze strany Ducha svatého cítíte sebemenší kontrolku, možná jste se vzdálili od Pána – stejně jako marnotratný syn, který utekl z otcovského domu a promarnil svůj život. Ježíš vás volá zpět domů. Tento týden si připomínáme jeho smrt na kříži. Připomeňme si, proč na něm Pán visel. Zemřel i kvůli tobě. Kdybys byl jediným člověkem, který kdy žil, stejně by zemřel, aby tě zachránil. Tak moc každého z nás miluje.
Když jsem si pročítal příběh ukřižování ve všech čtyřech evangeliích, zaujala mě jedna věc. V každém vyprávění je zmíněna jedna konkrétní urážka, která byla Ježíšovi uštědřena: „Jiné zachránil, ale sám sebe zachránit nedokáže“. Víte, proč nemohl zachránit sám sebe? Protože tam visel kvůli záchraně druhých. Kdyby zachránil sám sebe, nemohl by zachránit onoho lotra na kříži. Kdyby zachránil sám sebe, nemohl by zachránit vás. Právě proto, že nezachránil sám sebe, můžete být zachráněni vy.
Ježíš vás volá. Přijdete k němu?
