Biblické studie
K chvále jeho slávy
Hymna chvály
Efezským 1,3-14 je pozoruhodná pasáž. V řeckém originále je to jedna souvislá věta o délce přes dvě stě slov. Kolik z vás si vzpomíná na psaní slohových prací ve škole? Kdybyste v nich použili souvětí o 200 slovech, váš učitel by s tím měl jistě problém. I na Pavla je to dlouhá věta. Zdá se však, že zde Pavel vstoupil do režimu uctívání a vyvyšování Boha, kdy z jeho nitra začala tryskat chvála. Představuji si, jak Pavel i jeho písař skončili tváří k zemi, v slzách, ohromeni právě přijatou inspirací od Ducha svatého.
Podívejme se na tento úryvek společně:
Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu. On si nás v něm vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří v lásce, když nás podle zalíbení své vůle předurčil sobě k synovství skrze Ježíše Krista ke chvále slávy jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném Synu.
V něm máme vykoupení skrze jeho krev — odpuštění našich provinění podle bohatství jeho milosti, kterou nás hojně zahrnul ve vší moudrosti a rozumnosti, když nám oznámil tajemství své vůle, jak se mu líbilo a jak si předsevzal, aby pro správu období, v němž budou naplněny příhodné časy, uspořádal pod jednu hlavu v Kristu všechny věci: ty na nebesích i ty na zemi, aby je uspořádal v něm. V něm jsme se stali i dědici, když jsme byli předurčeni podle předsevzetí toho, který působí všechno podle rady své vůle, abychom tu byli k chvále jeho slávy, my, kteří jsme již předtím doufali v Krista.
V něm i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium své záchrany, a když jste uvěřili, v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem Svatým, jenž je závdavkem našeho dědictví až do vykoupení získaného vlastnictví k chvále jeho slávy.
(Efezským 1,3-14)
Pravá teologie nás vždy přivádí k uctívání
V této pasáži toho nalézáme hodně. Pokud právě přemýšlíte o tom, co vlastně znamená ‚k chvále jeho slávy‘, pak nejste sami. Teologové označují tuto pasáž za vrchol křesťanské teologie. Je to úryvek, v němž se bohatství, hloubka a vrstvy Božího plánu – od počátku až do konce časů – skládají do jednoho vášnivého, krásného monologu. Teologicky bohatší už to být ani nemůže. Zároveň je pasáž plná vášně a emocí. A to je zcela na místě, protože naše teologie a naše uctívání by měly být propojené. Co jiného by měla být teologie než studium Boha, jeho charakteru, milosti a dobroty? Když začneme studovat Boha, jedinou vhodnou reakcí na to, že jsme ho zahlédli, je padnout na tvář v uctívání. Pravá teologie nás tudíž vždy přivádí k uctívání.
K chvále jeho slávy?
Povšimněme si fráze, která se v pasáži opakuje: „k chvále jeho slávy“. Verš 6 říká: „ke chvále slávy jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném Synu“. Verš 12 v ozvěně opakuje: „abychom tu byli k chvále jeho slávy, my, kteří jsme již předtím doufali v Krista“. A opět ve verši 14 čteme: „k chvále jeho slávy“.
Co tedy fráze „k chvále jeho slávy“ znamená? Není to Pavlův dobře vymyšlený slogan, ani pár slov na vyplnění místa na papíře. Každé slovo je hluboké a obsahově nabité.
Ve verši 6 Pavel nemluví jen o „chvále jeho slávy“, ale o „chvále slávy jeho milosti“, či o „chvále jeho slavné milosti“ (překlad NIV). Věřím, že slovu milost jako křesťané rozumíme. Víme, že je to Boží dar, že jsme spaseni milostí, a že se jí nikdo z nás nemůže chlubit. Pavel zde koncept milosti přebírá a dává nám velmi jasný obraz toho, jak funguje. Používá příměr k adopci.
Vyvolení a adoptovaní
Pojem adopce je nám známý a srozumitelný. Dnešní adopce se však velice liší od konceptu adopce v řecko-římském světě prvního století. V dnešní době adoptujeme dítě, které potřebuje domov. Ale v římské době byla adopce často spíše strategickým, finančním nebo politickým krokem. Mohli jste adoptovat dospělou osobu, abyste vytvořili politickou alianci nebo spojili dvě mocné rodiny. Někdo adoptovaný pak získával nejen stejná práva a výsady jako děti narozené přirozenou cestou, ale v některých případech dokonce i větší. Například Caesara Augusta adoptoval jako dospělého muže Julius Caesar, aby na něj přešla veškerá synovská práva, což byl císařův záměr.
Tehdy i dnes společně platí, že nikdo není adoptován náhodou. Abyste mohli být adoptováni, musí si vás vaši budoucí rodiče vybrat. Zamysleme nad tím, co to pro nás znamená. Pavel nám říká, že jsme byli předurčeni k adopci. Dávno předtím, než jsme se vůbec rozhodli následovat Ježíše, si on vybral nás! Našel si i tebe a vybral si tě. Rozhodl se, že si tě adoptuje za syna a dceru podle záměru své vůle, k chvále své slavné milosti.
Našel si tě. Vybral si tě. Zvolil si TĚ!
Zkuste se ve vašich představách na chvíli přenést do doby předtím, než vznikl čas, než se zformoval svět, a než se člověk vůbec poprvé nadechl. Bůh Otec přichází do adopční agentury Věčnosti, zahledí se dolů k zemi chodbami času a řekne: „Chci tohohle.“ Všichni se na něj podívají. Vybere si vás, přitáhne si vás ke svému srdci a začne snít o tom, co s vámi udělá a co s vámi všechno zažije. Říká: „Chystám se tě oddělit. Mám pro tebe záměr a plán, který přesahuje vše, v co bys mohl doufat, co by tě napadlo a co by sis dokázal představit. Vykoupím tě drahocennou krví Ježíše Krista. Nehodlám tě ale jen zachránit, ale dát tvému životu záměr a smysl.“
Není to ve skutečnosti o nás
Tak široká je Boží milost. Nespočívá jen v záchraně od pekla. Jeho milost a přízeň nás zve k přístupu do Boží rodiny. Co dalšího nám Hospodin z bohatství své nekonečné milosti zaslibuje? Bůh říká (a toto všechno jsou zaslíbení vycházející přímo z Písma): „Naplním touhy tvého srdce, protože máš ve mně zalíbení. Obleču tě do síly a důstojnosti, aby ses mohl smát nadcházejícím dnům. Učiním tě víc než vítězem. Otevřu nebeské průduchy a vyliji požehnání, které nebudeš moci zadržet. Dám ti dědictví, které se nikdy neznehodnotí, a radost, která se nikdy nerozplyne. Dám ti pokoj, který nikdy nezakolísá, sílu, která nikdy nezanikne, a lásku, která nikdy neskončí.“
Toto je milost! Toto je adopce. To znamená být přiveden do Boží blízkosti kvůli Ježíšově krvi. Už cítíte, jak ve vás povstává chvála, jakmile o těchto faktech přemýšlíte?
Vše, co Bůh v nás a skrze nás vykonal, není ve skutečnosti o nás.
Bible říká, že Bůh se denně hněvá na bezbožné. Jakmile se však hříšníci rozběhnou k Ježíšovým nohám, Otec je vidí spojené s jeho Synem. Díky našemu sjednocení s Kristem se navzdory své dřívější špatnosti stáváme příjemci Kristovy přízně u Otce – a to vše jen díky Ježíši. Neznamená to však, že jediným motivem k tomu, proč nás Bůh přijal, bylo jeho milosrdenství a přízeň. V tomto verši je objasněný ten nejdůležitější Boží záměr: byli jsme adoptováni za syny „ke chvále jeho slavné milosti“.
Znamená to, že vše, co Bůh v nás a skrze nás vykonal, není ve skutečnosti o nás. Všechno se stalo proto, aby jemu zazněla chvála a on byl oslaven.
Zjevení konce
Pavel naši pasáž začíná tím, že mluví o tom, že jsme všichni byli vyvoleni před založením světa (k chvále jeho slávy), a pak ve verši 10 hovoří o vrcholném záměru stvoření. Až se vše uspořádá a vše bude vyřešeno, na konci věků všichni spatříme na vlastní oči, jak se všechno stalo „k chvále jeho slávy“.
Znám umělce, který občas namaluje obraz s použitím zajímavé techniky. Maluje celý obraz vzhůru nohama. Pokud jste ho nikdy předtím neviděli, musíte se zprvu divit, co vlastně dělá. Čím déle maluje, tím více matoucí jeho obraz je. Na konci, v tom správném okamžiku, ale plátno obrátí. Nastane okamžik úžasu, kdy si říkáte: „Páni, to je lepší, než jsem si kdy představoval!“
Každý muž a žena v každé generaci si nepochybně prošli chvílemi, kdy volali: „Proč, Bože? Proč tohle děláš? Proč si tímhle procházím? Nerozumím tomu.“ Boží působení v našich životech trochu připomíná zmíněného umělce. Od začátku maluje s ohledem na svou konečnou vizi a od ní se vrací zpět, takže každý tah jeho štětce má svůj záměr. Neudělá jedinou věc lehkovážně nebo neúmyslně.
Každý tah jeho štětce má svůj záměr
Možná tomu ještě nerozumíte, jednou však nastane okamžik zjevení, kdy se vše obrátí správným směrem. Až Bůh otočí plátno a spatříte vše, co Bůh ve vašem životě činil, všechno pochopíte. Na konci tohoto věku bude v Kristu vše završeno a všechno nám bude dávat dokonalý smysl. Až to spatříme, myslím, že všichni propukneme v milion let trvající chválu ke slávě jeho milosti!
evangelista Daniel Kolenda
