Biblické studie
Ježíš - Syn Boží i lidský
Před více než 2 000 lety opustil náš Pán svou nebeskou slávu a vzal na sebe pozemské jméno Ježíš. Od toho dne je jeho jméno úzce spjato s naší zemí: „Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes, i na věky.“
Během vánočního období roku 2016 bych se společně s vámi rád zamyslel nad jeho jménem – Ježíš.
Pánův anděl sdělil Josefovi, že Mariin syn musí nést jméno Ježíš. Věděli o tom i ostatní andělé? Jak moc bylo jeho jméno utajované? Kdykoliv „Pánův anděl“v minulosti navštívil Izrael, odmítal prozradit své jméno, protože právě on byl druhou osobou Trojice. Jméno Ježíš zůstávalo skrytou moudrostí Boží.
Hovořilo o něm celé Písmo a prvně jej popsalo jako „símě ženy.“ Proroci jej nazývali Siloh a Immanuel, „Bůh je s námi.“ V Lukášově evangeliu je nazván „světlem zjevení“ a „naším spasením“ (Lukáš 2:30-32). Jeho pravé jméno však zůstávalo dlouhou dobu tajemstvím. Potom Marii navštívil archanděl Gabriel a řekl jí: „A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího“ (Lukáš 1:31-32). Bůh mu dal jméno Ježíš vyjadřující spasení. Hebrejské slovo Yeshua totiž znamená Pomoc, Spasení, Spasitel či Vykupitel... Josefovi bylo řečeno: „Dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů“ (Matouš 1:21). Ježíš je naším evangeliem.
O Ježíši čteme v náznacích napříč celým Písmem. Jakoby byl Bůh tak nadšený ze svého přicházejícího „nevýslovného daru“, že o něm nedokázal úplně mlčet.
Zpočátku pro Boha nikdo neměl jméno, kromě označení „Nejvyšší.“ Potom bylo Mojžíšovi sděleno Boží osobní jméno „Já jsem“ nebo YHWH (Exodus 3:14). Boží jméno má nejvyšší důležitost a je zásadním, velkým darem světu. „Když však přišla plnost času, vyslal Bůh svého Syna“ (Galatským 4:4). Otec nám dal svého Syna jako dar své lásky. Dovolil nám jej poznat a řekl nám, abychom jej oslovovali neformálně – jako Ježíše z Nazareta.
Pravá radost Vánoc
První radostí Vánoc je jednoduše radost z toho, že Ježíš přišel k nám na zem. Jak úžasný dar! Ze všech míst v rozhlehlém vesmíru si zvolil přijít právě sem a nezanechat nás osamocené v našich zápasech. Nenechal nás v nich, abychom se s nimi vypořádali sami podle svých nejlepších schopností a dovedností. Ani naše nejlepší úsilí totiž není podle Božích měřítek dostatečně dobré. Jak dobře víme, potřebujeme jeho pomoc. „Co je člověk, že na něj pamatuješ?“ (Žalm 8:5). Ačkoliv neznám odpověď na tuto rétorickou otázku, jsem vděčný za to, že „nás navštívil Úsvit z výsosti“ (Lukáš 1:78). Boží vlastní syn přišel, aby nám stál po boku a přivedl nás k věčnému životu.
Jak úžasnou osobou Ježíš byl! To nejmenší, co můžeme udělat, je slavit jednou v roce jeho příchod. Den Vánoc je zářícím drahokamem v koruně kalendářního roku.
Vánoce se podobají zářícímu drahokamu v kalendáři
Abychom plně docenili slávu jeho jména, musíme se podívat zpět v čase. Jak jsem již uvedl, kdysi dávno byl Bůh bezejmenný a byl nazýván jednoduše „Nejvyšším.“ Izrael jej také nazýval „Svatým.“ V kontrastu s tím mnoho lidí v těch dnech uctívalo modly a lidmi učiněná božstva, což byly ve skutečnosti démonické mocnosti. Museli je ctít svými každodenními obětmi, aby si zachovali jejich přízeň. Jinak by riskovali, že se stanou oběťmi nepřízně přírody. Náš Bůh je úplně jiný! Křesťané obrátili pohanské zvyky vzhůru nohama, když lidem představili život ve víře v Ježíše. Na svět tím vstoupilo něco naprosto nového.
Dávní „bohové“ lidi jen tyranizovali. Ježíš to však změnil. Naše evangelizační kampaně v Africe i na jiných místech osvobozují obrovské zástupy lidí. Na našich shromážděních pod otevřeným nebem vždy rozděláváme ohnivé vatry a pálíme falešné „bohy“ a modly. Amulety štěstí nejsou ničím více než špalíčky dřeva vyřezanými do nějakého tvaru, které lidi uctívají jako bohy. Když se v našich ohnivých sudech rozpadají na popel, vychází najevo, že to byli falešní ochránci. K „moderním“ bohům patří kosmické energie, síla hvězd, duchové země a bohové vyrobení lidskou rukou, podobní dětským kresbám. Proto kážeme Ježíše Krista. Přinášíme světlo evangelia na ta nejtemnější místa. Náš Bůh je Pánem, který zachraňuje. Toužíme jej učinit známým. Jsme Kristovými posly přinášejícími osvobození, nikoliv religionisty snažícími se přesvědčovat lidi moudrostí slov. Jméno Ježíš představuje pro ďábla drtivou hrozbu, pro celý svět je ovšem dobrou zprávou!
Nejlepší zpráva pro celý svĕt
Ježíš je Svatý, což znamená, že je zcela „oddělený“ – jako jediný svého druhu. Nikdy nebude existovat nikdo další, kdo by mu byl podobný. Nikdo mu nedokáže konkurovat. „Ty jsi Bůh, který koná divy“ (Žalm 77:15). Žádná kniha na světě se ani nezmiňuje o nikom, kdo by se Ježíši podobal. Žádný bůh v jiných svatých spisech není Spasitelem, který nejen zachraňuje, ale i odpouští, obnovuje, odpovídá na modlitby, uzdravuje, naplňuje Duchem Svatým a vede. „Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bohem“ (1. Královská 18:24). Jako křesťané se nemusíme pouštět do vášnivých diskusí ohledně doktrín nebo o tom, jaká cesta vede do nebe. Jednoduše lidem vyprávíme o Ježíši. On nemá žádného rivala.
Ve jménu Ježíš je úplně všechno. Jeho jméno je Boží abecedou – Alfou až Omegou. Věříme v Ježíše. Dogmata a kréda jsou dobré jen pro hlavu. Ježíšovi jde o naše srdce. Sám prohlásil: „Já jsem ta Cesta...“ (Jan 14:6). Překročil propast našeho nepřátelství a zkaženosti, vyšel ze světa světla, aby se kvůli nám ponořil do temnoty smrti.
Jméno „Já jsem“ zjevené Mojžíšovi se mezi lidmi těšilo nesmírné úctě. Kdyby sto let před příchodem Krista někdo vyslovil Boží jméno nahlas, byl by vyloučen ze shromáždění. Jan ve svém evangeliu osmkrát zaznamenal, jak Ježíš říká: „Já jsem.“ Jméno Ježíš použil Jan 250krát.
Bůh otevřel nebeské dveře a sestoupil dolů k nám
Pokud bychom se měli někdy veselit, nepochybně by to mělo být o Vánocích. Sám velký „Já jsem“, obdivovaný anděly, otevřel nebeské dveře, překročil práh a vstoupil do Davidova města Betléma. Svěřil se do náruče pozemské matky, která jej nazvala Ježíš. Toto jméno bylo zapsáno do jeho pasu na cestu do království lidí. Po věky skrytý před zraky lidí je Ježíš člověkem jako my, dostupným a úžasným. Žil slavným životem triumfu, překonal každou provokaci i netečnost a nakonec i lidskou nenávist kříže. Bůh ale k jeho příběhu dopsal epilog. Vzkřísil svého Syna z mrtvých. Ten potom vystoupil na nebesa, aby byl přijat v slávě.
Nyní se dostávám k nádherné pravdě. Ve slávě si náš Pán ponechal své pozemské jméno, Ježíš. Je tam jediným pozemským jménem. Když opustil zemi, andělé ujistili učedníky, že se vrátí zpět a že to bude „tento stejný Ježíš“ (Skutky 1:11).
Jak bychom jen mohli neslavit? Máme tisíce důvodů k vděčnosti. O Vánocích lidé dělají různé skutky dobrodiní, avšak za vše můžeme děkovat jen Bohu, který nám dal svůj „nevýslovný dar.“ V dobách Perské říše královna Ester zachránila Židy před jistou genocidou. Písmo říká, že den jejich osvobození byl „dnem radosti a hostiny a slavnostním dnem, kdy jeden druhému posílají dárky.“ Od té doby byl slaven jako svátek Purim (Ester 9:19, 26). Ačkoliv mezi oběma svátky existuje jistá podobnost, Vánoce jsou mnohem slavnějším dnem, dnem radosti z velikého spasení, které nám zaopatřil náš Bůh.
Lidský syn
Ježíše jeho učedníci oslovovali jako učitele, mistra či Pána. On však sám o sobě vždy mluvil jako o „synu člověka“. Mnozí bibličtí učenci nad jeho rozborem vypsali spoustu inkoustu. Bůh nazval Ezechiele „synem člověka“ více než stokrát. „Syn člověka“ je jen jiný způsob, jak říct „člověk“. Znamená, že jde o lidského syna. Vůbec první slova Nové smlouvy se týkají Ježíšova synovství. „Ježíš Kristus, syn Davidův, syn Abrahamův“ (Matouš 1:1). To On je tím synem. Pravým synem Abrahama nebyl Izák, ale Ježíš. Skutečným Davidovým synem nebyl Šalamoun, ale Ježíš. Evě nebyl zaslíben Kain ani Šét, ale Ježíš. „Chlapec se nám narodil, syn je nám dán“ (Izajáš 9:5).
V Izajáši Otec někdy svého syna nazývá jednoduše slovem „on“! Nikdo se nepotřeboval přeptávat, kdo „on“ byl. Vědělo to celé nebe. „On“ byl pro Otce tím jediným. Bůh byl Bohem lásky, protože svého syna miloval od věčnosti. Právě jeho nám poslal o Vánocích. Z hloubi svého srdce nám daroval syna své lásky.
V Judei a na betlémských polích zavládl během prvního vánočního dne údiv a vzrušení. I nebesa oslavovala, naplněna zářivými obyvateli nebe. Hlasy serafínů se ozývali nad Betlémem, zářili štěstím a Davidovo prastaré město se stalo předměstím slávy. I nám smrtelníkům je však dostupné stejné nadšení: „Sláva Pánovu pomazanému, velkému Synu Davidovu! Nadešel ustanovený čas jeho vlády na zemi!“ To je zpráva, která je vždy čerstvá, to je poselství evangelia. Kážeme Krista! Kdybychom jej nekázali, byli bychom zrádci světa.
„Ježíš přišel!“ Pro nás to znamená jednu zásadní věc. Jestliže On přišel k nám, musíme jít také my. Přitahuje nás k sobě, aby nás vyslal. „Jako mne poslal Otec, i já posílám vás“ (Jan 20:21). Kážeme Ježíše Krista! Kdybychom to nedělali, zatajili bychom jej před tím světem, který přišel spasit.
On přišel k nám a vyzval nás, abychom i my šli
Ježíš přišel a nesl pozemské jméno. On stvořil zemi a dal nám ji, abychom na ní přebývali. „Přišel do svého vlastního“ (Jan 1:11), protože sem patří a tento svět patří jemu. „Pánovi patří země a vše, co je na ní, celý svět a všichni jeho obyvatelé“ (Žalm 24:1). Narodil se tu, vyrostl, jedl, spal a pracoval. Když odsud odešel, skvrny od jeho krve označili pahorek zvaný Kalvárie.
Jeho příchod je přesným vyjádřením Boží lásky. Je vyjádřením jeho lásky, jestliže o ní dáme všem lidem vědět. Lidé neuvěří tomu, že je Bůh miluje, jestliže je nebudeme milovat my. Bůh tak miloval svět... musíme jej milovat i my. On svou lásku žil. Nebyla pro něj jen záležitostí slov, ale oběti – nešlo o pouhou přátelskost, ale o náročnou práci hledání ztracených oveček.
Spasení bylo vydobyto zde na zemi
Spasení nebylo vyrobeno v nebi a doručeno nám služebním duchem či andělem. Víme, co se stalo: spasení bylo vydobyto zde na zemi prostřednictvím skutečných hřebů, které Ježíše přibily ke skutečnému dřevu. Jeho skutečná krev nám přinesla očištění. Odehrálo se to přímo před našima očima. Spasení přišlo skrze Syna člověka, ne prostřednictvím anděla. Jeho evangelium je pro zemi i nebe – pro tělo i duši – plné evangelium pro celý svět a celého člověka. Pro Boha na zemi neexistují žádné „zapovězené“ oblasti, kam nechodí. Je Pánem všech věcí na nebi i na zemi. Evangelium znamená, že Bůh je s námi, že byl učiněn tělem a že má moc učinit vše, pro co se rozhodne. Dokáže udělat změny v oblasti fyzické i duchovní, otřást národy, osvobodit zajaté hříchem, uzdravit nemocné, učinit z našich těl svůj chrám, prorokovat, mluvit v jazycích, činit zázraky. Spasení není mystický sen, logická dedukce nebo teologická teorie. Je to realita Spasitele narozeného v Betlémě, skutečného Zachránce skutečné země plné skutečných lidí se skutečnými potřebami.
Den, kdy Nebe sestoupilo, aby adoptovalo Zemi
Vánoce si nemůžeme koupit v balíčku v supermarketu. „Boží království není pokrm a nápoj, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém“ (Římanům 14:17). Vánoce nejsou určené jen dětem. Jde o miliónkrát více než o koledy, zářivá světla a barevné dekorace. Jsou dnem, kdy Nebe sestoupilo, aby adoptovalo Zemi a učinilo z ní předměstí Božího království. Je dnem, kdy záře úsvitu „září víc a víc, až do bílého dne“ (Přísloví 4:18). Je dnem, kdy oslavujeme Ježíšův příchod.
Při té příležitosti vám přeji požehnané a pokojné období Vánoc.
Reinhard Bonnke s Danielem Kolendou a celým mezinárodním týmem CfaN
