Biblické studie
Je Boží čas sklizně
Duch Elijáše a Elíši, Jana a apoštolů prvotní církve nikdy neodešel. Byl vždy mezi lidmi, generaci za generací. Stejný Duch svatý je i naším dědictvím. Narodili jsme se, abychom patřili do jeho společnosti.
Boží probuzenecký tým
Jsme v Božím probuzeneckém týmu spolu s lidmi jako Whitfield, Wesley, Finney a Evans, Wigglesworth, Price a Jeffreys. Stojíme na pódiu ruku v ruce se všemi Božími pomazanými. Jdeme – ano, jdeme – v Duchu svatém, v duchu a moci Elijášově. Co patřilo velkým Božím mužům minulosti patří nám, to, co nám patří bylo kdysi jejich. Duch svatý je Duchem proroků, který se dnes vylévá na každé tělo.
Tito věřící byli všichni Elijášové a my jsme dnes jejich Elíšové. Co dělali, budeme dělat my. Ježíš řekl: “Pracovali jiní a vy jste vstoupili do jejich práce.” (Jan 4,38) Ztotožňujeme se s nimi. Přinesli nám plameny letnic přímo z horní místnosti v Jeruzalémě a my ho neseme dál. To, co je inspirovalo, inspiruje nás – totéž evangelium, stejná kniha, tentýž Kristus a kříž Golgoty, stejný Duch svatý.
Mužové historických probuzení odešli. Všichni jsou pryč, kromě hlavní postavy – Ježíše Krista. Ten, který potkal Pavla na cestě do Damašku a Petra v Galileji, je zde! Je s námi! Stále křtí v Duchu svatém.
S pomazáním přichází i opozice
Často se stejným pomazáním přichází i stejné pronásledování. Velké poslání, pomazání a protivenství přichází společně. Stejně jako vždycky, Ježíšovi následovníci budou pomlouváni a zesměšňováni moudrými tohoto světa. Budou říkat, že jsi mimo, pokud nebudeš následovat jejich nevěru a takzvanou vědu biblického racionalismu. Ti, kteří přijímají tento racionalismus, začínají s krédem bez zázraků a pak berou nůžky, aby si podle toho upravili Písmo.
Podílíme-li se na Kristově díle, sdílíme i jeho utrpení. Jestli vytrváme, budeme s ním kralovat. (2 Timoteovi 2,12) Jestliže jsme v posměch pro naši víru, budeme naší vírou v Boha vládnout. Říkají-li o tobě lidé totéž, co říkali o lidech v minulosti, raduj se, že jsi k nim přirovnáván. Kdokoli s tebou jedná, jako se jednalo s novozákonními lidmi, jen potvrzuje, že patříš do novozákonní společnosti. Když neseš stejné poslání se stejnou autoritou jako oni, pak budeš mít i stejné nepřátele. Kdykoli se k tobě ďábel chová jako k nepříteli, raduj se! Skládá ti tak velkou poklonu a nejlepší kompliment. Zařazuje tě mezi ty, které nenáviděl v minulosti, mezi milované služebníky nejvyššího Boha.
Proroctví Davida Livingstona
V roce 1986 jsem měli jednu z našich Velkých evangelizačních kampaní ve městě Blantyre, ve východoafrickém Malawi. Blantyre je pojmenováno po skotském městě, kde se narodil velký misonář David Livingstone. Livingstone zde otevřel misijní stanice a také založil město, které je dnes s 300 000 obyvatel největším městem Malawi. Dovolte mi citovat z jeho diáře:
„Jsme jako hlasy volající v pustinách, připravujeme cestu pro úžasnou budoucnost. Budoucí misionáři uvidí obrácené po každém kázání. Jsme jejich průkopníci, pomáháme jim. Ať nezapomenou na noční strážce – nás, kteří jsme pracovali, když vše bylo zachmuřené a ani náznak zdaru na cestě k obrácení nepotěšil naše stezky. Bezpochyby budou mít mnohem více světla, než máme my, avšak můžeme sloužit našemu Mistrovi pilně a hlásat evangelium, stejně jako to budou činit oni.“
Livingstone zemřel v roce 1873. Byli jsme tam po více než sto letech. Jak tomu bylo s Livingstonovým proroctvím? Bylo to jen zbožné přání? Rád vám řeknu, co jsme viděli. Semeno, které bylo zaseto před tak dlouhou dobou, je teď rozkvetlé ke žni. Například jsme viděli, jak se na jednom shromáždění sešlo 150 000 lidí. Lidé v Malawi slyšeli o Bohu Livingstona, Spasiteli Pavla, slyšeli stejné evangelium jako kázal Petr. Byli jsme tam šestnáct dní a desítky tisíc odpověděly na Livingstonovo poselství, kázali jsme pro něj a pro Ježíše. Znělo to celou zemí.
Duch svatý mluvil k mému srdci: „Kráčíš po slzách předchozích generací.“
Najednou jsem to celé uviděl. V Bohu jsme spojeni v proudu, který zahrnuje Jeho dřívější dělníky, a tak jsme spolu s nimi spojeni v jedno. Patříme do jejich týmu, do jejich mise. Sklízíme s radostí, kde před námi zasévali v slzách. Nemáme sklizeň proto, že bychom byli lepší než tito vzácní mužové a ženy, ale proto, že přišlo období sklizně. Jak ti, kdo seli, tak i ti, kteří sklízeli dostanou odměnu, jak říká Slovo Pána žně – Ježíše. Řekl:
Ten, kdo žne, získává odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radoval rozsévač i žnec… V tom je pravdivé to rčení, že „jeden rozsívá a jiný žne.“ (Jan 4,36-38)
Toto je čas žně – věřte tomu!
Světové zástupy se rozmnožily. Je to ohromná, vzrušující příležitost. My i ty, všichni máme výsadu pracovat na sklizni. Vědomí, že tak bylo mnoho uděláno dávno před tím, než jsme se objevili na scéně, by nás mělo držet v pokoře v čase úspěchů. Byla do nás vložena obrovská důvěra. Měli bychom vzít naše srpy, či ještě lépe, nastartovat kombajny ke žni.
Elijášové, Pavlové, mučedníci Justinové, Livingstonové – ti všichni spoléhali, že budeme pracovat v této generaci. Očekávali, že zúročíme všechnu jejich námahu. Není to naše pýcha, ale naše výsada.
Pozoruhodné setkání
V roce 1961 jsem ve svých jednadvaceti letech dokončil studium Biblické školy ve Spojeném království. Mohl jsem jet domů do severního Německa. Cesta vedla přes Londýn. Můj vlak odjížděl až večer, a tak jsem měl čas na prohlídku města. Šel jsem, kam mě nohy vedly, bez plánu, prostě jsem se tak procházel na jih od Temže po příjemných ulicích Claphamu.
Na jednom rohu jsem za vysokým dřevěným plotem viděl na dveřích jmenovku „George Jeffreys“. Právě jsem dočetl knihu tohoto evangelisty a nedokázal jsem si představit, že by se mi poštěstilo narazit na dům, ve kterém by tento muž bydlel. George Jeffreys pocházel z velšského probuzení a spolu se svým bratrem Stephenem a dalším členy rodiny Jeffreysů předkládali poselství plného evangelia lidem v Británii. Jeho práce otřásla městy a desítky tisíc lidí zakusilo mocné zázraky.
S velkým napětím jsem se odvážil projít brankou, po cestičce jsem došel ke dveřím, kde jsem zazvonil. Otevřela dáma a zeptal jsem se: „Je to dům starého evangelisty George Jeffreyse?“ K mému potěšení přikývla že ano. Zeptal jsem se s očekáváním: „Mohl bych, prosím, pana Jeffreyse vidět?“ Odpověď byla strohá: „Ne, to nejde.“ Pak se však zevnitř ozval hluboký melodický velšský hlas, o kterém se říkalo, že okouzlil tisíce lidí svojí autoritou: „Ať jde dál.“ Rozechvěle jsem vstoupil, byl to on. Bylo mu sedmdesát dva let, ale připadalo mi, jako by mu bylo devadesát.
„Co potřebuješ?“ ptal se mě. Představil jsem se a mluvili jsme o Božím díle. Náhle ten velký muž padl na kolena, stáhl mě dolů s sebou a začal mi žehnat. Moc Božího ducha naplnila celý pokoj. Pomazání začalo plynout a připadalo mi, že stejně jako Aronův olej (Žalm 133,2 K) stékalo po mé hlavě a jak se říká „až i na podolek roucha mého.“
Opouštěl jsem ten dům omámen. Po čtyřech týdnech byl George Jeffreys, stejně jako Elijáš, přenesen do slávy. Byl jsem k němu přiveden těsně před jeho smrtí. Ale věděl jsem, že jsem od tohoto starého Duchem svatým rozohněného evangelisty něco pochytil. Byl jsem si jist, že to setkání zařídil Pán. Jak jinak bych mohl v tomto deseti milionovém městě narazit na jeden konkrétní dům, když jsem na George Jeffreyse ani nemyslel? Ať už ta zkušenost pro mě znamenala cokoli, tvrdím jedno. Ze setkání s tímto mužem Božím jsem pochopil, že stavíme na lidech, kteří zde byli před námi. Město Boží je založeno na apoštolských základech.
Nebeský štafetový závod
Můžeme to připodobnit ke štafetovému závodu. Jeden muž běží se štafetovým kolíkem, další ho chytne a utíká, a další a další – všichni se podílí na závodě a na vítězství. Jestliže jeden z nich upustí kolík, či běží špatně, pak je úsilí všech ostatních zmařeno a celý tým prohrává.
V knize Židům čteme o „oblaku svědků“, který sestává ze svatých. Hledí na nás z hradeb slávy a povzbuzují nás. Běžíme za ně. Musíme udělat o trochu více než oni, ne méně. Je to poslední kolo před Ježíšovým příchodem. Nemůžeme odpočívat na jejich vavřínech. Slavná cílová čára je na dohled. Rozumíš teď tomu, co říká následující verš?
Toto evangelium o Království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům. A potom přijde konec. (Matouš 24,14)
Co je tématem této hodiny, slogan pro dnešek? Promiň, nikoli naše téma, ale Boží. Je to „Evangelizace ohněm“, a to je samo o sobě iniciativou k probuzení. Je to evangelizace za pomocí darů, moci a projevů Ducha svatého – letnice jsou probuzení!
Spoléhejte na Ježíšovu zázračnou moc
Pochybovači jsou rádi chytří. Analyzují situaci a poukazují na nemožné působivými proslovy. „Dokazují“, že se nedá nic dělat, mluví o pluralismu, hedonismu, materialismu, individualismu a narcismu a snaží se ukázat těmito vznosnými termíny, že situace je beznadějná. Skoro by se zdálo, že Bůh si to všechno ani neuvědomuje.
Pochybovači se mýlí. Toto je čas Boží žně. Dá se něco udělat. Bůh se připravil na všechno – ne mocí ani silou, ale skrze Jeho Ducha. Na něj máme spoléhat, ne na televizi, rádio, peníze nebo vzdělaní, ať už jsou tyto věci jakkoli potřebné, ale na zázraky Ježíšovy moci.
K záchraně jedné generace máme jen čas jedné generace. Původní mandát evangelia je nemožný bez původní moci. Perfektní Boží strategie je úplná. Zahrnul do ní tebe, zahrnul i mne. Jsme chyceni a zapleteni do Jeho plánu a ty nemohou selhat. Pokud to víme, dokážeme to, ať se děje cokoli.
Reinhard Bonnke
