Biblické studie
Jak činí Bůh nemožné?
Oběd jednoho chlapce nasytil tisíce lidí! Největší Kristův zázrak prokazující jeho nadvládu nad přírodními zákony. Byla to božská podívaná s poselstvím dynamické naděje pro nás všechny. Kristus vzal pět ječných chlebů a dvě ryby a nasytil hlad více než pěti tisíc mužů a neznámého počtu žen a dětí. Pomineme-li Ježíšovu službu uzdravování, byl to bezpochyby jeho největší a nejúžasnější zázrak. Tato událost je tak významná, že je popsána ve všech čtyřech evangeliích.
Lidská reakce na Boží všemohoucnost
Když Kristus spatřil shromažďující se zástup, zeptal se Filipa: „Kde nakoupíme chleba, aby se tito lidé najedli?“(Jan 6,5). Filip byl úplně obyčejný člověk, Ježíšův následovník. Když mu tuto otázku položil sám Mistr, byl chudák na vážkách. Protože pocházel z této oblasti, pravděpodobně znal cestu k mnoha pekařům. Netrápilo ho, kde si mohou koupit chléb, ale za co si mohou koupit chléb. Jeho odpověď se týkala peněz. Odpověděl, že by na nákup pro tak početný zástup nestačilo ani osm měsíčních platů.
Ježíš ve skutečnosti Filipa jen zkoušel, „sám totiž věděl, co chce dělat“ (Jan 6,6). Přeslechl snad Filip ono malé slůvko „my“? Ježíšova otázka zněla: „Kde nakoupíme chleba?“ – nikoliv „Kde nakoupíš chleba?“ Neočekával, že to všechno udělá Filip sám; sdílel s ním problém a s ním spojenou odpovědnost. Pro nás všechny, kteří sloužíme Pánu, by toto „my“ mělo být vyryto velkými písmeny na nástěnku našich srdcí, aby nás doprovázelo při všem, co děláme.
Ježíš prohlásil: „Beze mne nemůžete činit nic“ (Jan 15,5). Má to být pro nás varování? Chtěl nás těmito slovy zneklidnit? Máme se hodiny a hodiny namáhat na modlitbách, abychom se ujistili, že je s námi? Jestliže bez něho nic nezmůžeme, postará se nepochybně o to, aby nás nezanechal, abychom si museli poradit sami. Jeho dílo a jeho sláva jsou příliš důležité na to, aby závisely na tom, zda cítíme jeho přítomnost, anebo ne. Nikdy by neseděl se založenýma rukama, zatímco my se potýkáme s úkolem, který přesahuje naše schopnosti, nebo prosíme a žadoníme o jeho pomoc. Jeho zaslíbení zní: „Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa“ (Matouš 28,20).
Všemohoucnost potřebuje lidskou pracovní sílu
Ježíš nevyrobil chléb ze vzduchu. Začal s malým množstvím, které mu poskytl jeden chlapec. Zkusme se nad tím zamyslet – za Ježíšem šlo pět tisíc mužů a matky s dětmi. Přesto učedníci našli jen jednoho chlapce, který jim byl ochotný něco dát. Ten chlapec umožnil, aby se stal největší zázrak, prokazující Boží nadvládu nad přírodou od stvoření světa.
Pokud s sebou ostatní přinesli něco k jídlu, nechali si to pro sebe. Jen si představte, jak se museli cítit, když jim učedníci dali chléb a rybu z chlapcova balíčku. Ježíš mohl jejich chlebíčky využít, ale oni si nechali ujít příležitost - ne životní, ale věčnou.
Dárci nikdy nepřijdou zkrátka. Bůh nevypisuje šeky ani neshazuje peníze z nebeských oken dolů na zem. Všechno, co potřebujeme, už dal na tuto zemi a dal nám schopnost získávat bohatství. Bůh se spoléhá na to, že jeho plán a záměr se uskuteční na nás. Dává, abychom my mohli dávat a prokázali tak svou důvěryhodnost, abychom uskutečnili jeho vůli a záměr. Máme být zprostředkovateli božské prozřetelnosti. Fyzické a materiální potřeby mohou být naplňovány jen naším prostřednictvím. Jinými slovy, jeho plánem je, abychom s ním spolupracovali. Pokud máme stejně jako zmíněný galilejský chlapec jen málo, nemusíme si dělat starosti: Pán dokáže z mála udělat hodně. S tím, co dáme, může Pán udělat to, co bychom my nikdy nedokázali.
Všemohoucnost volá po lidské aktivitě
Ježíš dokázal rozmnožit chleby a ryby, ale pouze v rukou svých učedníků. Dokážeme si tu scénu představit? Ježíš vzal pět ječných chlebů a poděkoval za jídlo. Děkoval Bohu za to, o čem věděl, že nasytí zástupy.
Mezitím vše zorganizoval. Všichni se nejprve měli rozsadit do skupinek asi po padesáti. To znamenalo, že až se bude jídlo podávat, nebude docházet k pošťuchování nebo strkání, kdy by ženy a děti byly odstrkovány lokty z cesty. Ježíš dělá zázraky, ale za vším je klidná, neuspěchaná logika.
A co se stalo potom? Ježíš nepřipravil obrovskou hromadu chleba a ryb, aby se lidé mohli obsloužit sami. Vždy měl v rukou jen pět chlebů a dvě malé ryby. Chleby rozlámal, každému z dvanácti učedníků dal jeden nebo dva kousky a řekl jim, aby šli ke skupinám lidí sedících na trávě. Všimněte si, že Ježíš jídlo nerozmnožil a pak nedal každému učedníkovi tolik, aby se jich mohlo najíst padesát. Dal učedníkům každému jen jeden nebo dva kousky, nikoli plný koš.
Tajemství činění nemožného
Stejně jako ostatní dostal i Petr hrst jídla. Podíval se na ni a na padesát lidí o deset kroků dál. Zmateně a zděšeně zavrtěl hlavou. Opravdu chtěl Ježíš, aby se o jednu hrst chleba podělil s padesáti lidmi? Udělal jeden krok a zastavil se, protože si myslel, že je příliš směšné vůbec začínat. Ohlédl se a uviděl, že Ježíš se usmívá, zjevně ví, co dělá, a dodává mu odvahy. Vtom pochopil Ježíšův záměr; jako by mu Mistr říkal: „Jdi, jdi! Jdi!“ První skupina byla vzdálená jen deset kroků, ale ty kroky vyžadovaly víru. Když Petr pohlédl na Ježíše, zaplavila ho víra. To je tajemství, jak dokázat nemožné: „hledět na Ježíše, původce a dokonavatele naší víry“ (Židům 12,2).
Mnozí byli povoláni a posláni, ale hledí na své skromné zdroje a omezené schopnosti a nikdy nepodniknou krok víry. S tím málem, které mají, považují svůj úkol za nemožnou misi. A tak se raději rozhodnou pro život ve všední rutině a zapomenou hledět na Ježíše. Když každý z učedníků na břehu Galilejského jezera pohlédl na svého Mistra a podnikl kroky k tomu, co se zdálo pošetilé a nemožné, začal se jim pod rukama odehrávat zázrak. Právě o tom je křesťanství – upírat oči na Ježíše.
Petr přistoupil k prvnímu muži a přemýšlel, co po něm Ježíš chce, aby udělal. Mistr mu zázračné namnožení jídla předem nijak nevysvětlil. Ubohý Petr tedy udělal to jediné, co mohl – ulomil jeden, dva kousky chleba a nabídl je jednomu z čekajících ve své skupině. Hladový muž se ani nezdržoval přemýšlením; popadl jídlo, strčil si ho do úst. Když ho snědl a podíval se znovu na Petra, bylo tam další jídlo! A tak je to pokaždé. Pokud děláme, co nám Bůh říká, Bůh vždy dostojí své pověsti.
Kde je Ježíš, tam se začíná dít nemožné
Petrovo srdce poskočilo úžasem a radostí z toho, co se mu děje pod rukama. Věděl, že zdrojem takové moci není on, ale Ježíš. Stvořitel působil skrze ruce obyčejného člověka. Kde je Ježíš, tam se začíná dít nemožné. Stačí být s ním, aby se to stalo. Srdce učedníků začala rychle bít vzrušením. Zanedlouho Ondřej, Filip, Jan a všichni ostatní běhali, skákali a dychtivě sloužili. Přecházeli od jedné skupiny lidí k druhé a nepřestávali lámat chléb a rozdávat ryby. Z jídla se brzy stala velká hromada a lidé si ho podávali. Nebyla to žádná minimalistická strava – jídla bylo pro všechny dostatek, protože hojnost je Boží vizitkou. U Ježíše je vždycky dost a ještě přebývá.
Jen si představte, co to pro nás znamená! Učedníci se odvážili udělat něco, co vypadalo směšně nemožně. Mohli stát vedle Ježíše a nedělat nic, nebo se modlit, aby něco nějak udělal on. Bylo by to pro ně pohodlné, důvěrně známé. Lidé se modlí, aby Pán konal, zatímco on chce, abychom konali my. K čemu je chodit na jedno modlitební setkání za druhým a modlit se za moc, když nikdy neuděláte nic, k čemu byste moc potřebovali? K čemu je dobré trávit čtyřiadvacet hodin denně na modlitbách, když jsou vaše modlitby prosáklé neposlušností a nevírou? Až příliš snadno můžeme podlehnout strachu z neúspěchu, který je neustálým ďáblovým pokušením. Snažíme se logicky uvažovat o malém kousku chleba, který máme. Tím se bohužel daleko nedostaneme, víra se logikou nezískává. K víře nepotřebujete vysokoškolský titul z teologie. Všemohoucnost proudí pouze skrze ruce, které rozdávají chléb. Poslušnost je prostředkem, který věřící - i ty nesmělé - přenáší do zóny zázraků.
V onen dávný den se bezejmenný chlapec, který neudělal nic úžasnějšího, než že nechal Ježíše naobědvat, stal důležitým prvkem největšího zázraku, jaký se kdy stal. Mnoho lidí čte o mužích a ženách, kteří měli úžasné zkušenosti s Bohem, a zavírají knihu s dojmem, že oni sami jsou bezcenné nicky. Bůh však nehledá velké a slavné; potřebuje jen lidi, kteří uvěří a půjdou. Ježíš řekl: „Tato znamení budou následovat ty, kdo uvěří“ (Marek 16,17) – ne ty, kdo jsou nadaní. Chlapec s prostou krabičkou na oběd mohl přenechat jídlo někomu zdánlivě potřebnějšímu a zodpovědnějšímu, třeba otci velké rodiny. Vše, co však Ježíš potřeboval, byla chlapcova spolupráce.
Bůh žádá nemožné
Dejte mu vše, co máte, a on s tím učiní vše, co chce. Jeden drobeček se v Ježíšových rukou promění ve více chleba, než dokáží upéct všichni pekaři světa. Tato prostá pravda je pro nás dnes plamennou výzvou. Bůh po nás nežádá možné, to děláme automaticky. Bůh žádá nemožné.
Vybízí nás: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Matouš 5,48). Naším povoláním je být Božími dětmi, milovat, jako miloval on, dávat, jako dával on, a dělat to, co dělal on. Není v tom žádné omezení. Volá nás, abychom se z přirozenosti přesunuli do nadpřirozena, abychom ho následovali za hranice všednosti a obyčejnosti, za hranice našich vlastních omezení, abychom vynikli. Pokud jsme s ním ochotni spolupracovat, umožní nám to. Křtí v Duchu svatém a v moci. Světová náboženství se snaží vytvářet klid ducha, ale Ježíš dává pokoj, který není z tohoto světa. Jeho pokoj není pokoj, který se nachází na hřbitově, ale pokoj v akci – pokoj, v němž je skrytě zabudovaný dynamit.
Jednoho dne byli kdesi v zapadlém koutě Izraele nasyceni hladoví a Ježíšovi učedníci zahlédli nebeskou hojnost. Kříž však uspokojuje všechny potřeby, které člověk zná. Vírou v Ježíše Krista dědíme vše, co jeho mocný čin zahrnoval, každé požehnání a užitek pro tento i příští život, které nám přináší Duch svatý. V Božím slově, v Galileji a na kříži vidíme, kdo Ježíš skutečně je, a inspirujeme se vizí toho, čím můžeme být.
POVSTAŇTE, MUŽI A ŽENY BOŽÍ, A UDĚLEJTE TEN PRVNÍ KROK VÍRY!
5-dílná série biblického studia
On je vzkříšen
Ať už tomu věříte nebo ne, vzkříšení Ježíše Krista bylo nejvýznamnější událostí v historii lidstva. Tato 5-dílná biblická studie se zabývá třemi…
Novinka
Zabíjet draky
Kniha Zabíjet draky nám prostřednictvím zdravého a praktického učení ukazuje, co o démonické říši říkají biblické myšlenky spasení, vykoupení a života…
