Vydání knihy
Imunní vůči strachu
Výňatek z nové knihy „Imunní vůči strachu“ od Daniela Kolendy a Reinharda Bonnkeho
Víra bez podmínek a otázek
Strach a nevěra nejsou reakcemi našeho intelektu, ale emocionálními reakcemi srdce postrádajícího víru v Boha. Kořeny nevěry nejsou v mysli, ale v srdci.
Z „víry“ se bohužel stal obecný náboženský pojem. Autentická víra však spočívá v přijetí důvěryhodnosti Boha – „Ten, který dal zaslíbení, je věrný“ (Židům 10,23). Víra znamená, že ponecháme věci v Ježíšových rukou, a vykročíme v důvěře a poslušnosti jemu a jeho Slovu. „Důvěřuj Hospodinu“ – tak zní základní biblický princip, takový by měl být náš postoj. „I kdyby mě skolil, budu mu důvěřovat“ (Jób 13,15).
Ježíš očekává, že mu budeme důvěřovat, i kdyby trakaře padaly. Jak to víme? Z jeho pozoruhodného výroku v Lukášově evangeliu: „Někteří z vás budou usmrceni. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Ale ani vlas z vaší hlavy se určitě neztratí“ (Lukáš 21,16-18).
Opravdu Bohu důvěřujete?
Očekává naši důvěru bez ohledu na okolnosti. Víra není jen souhlasem s Písmem nebo expertní znalostí jeho doktrín. Můžeme být biblicky přesní a přesto postrádat skutečnou důvěru v Boha. Víra je dětskou důvěrou v Ježíše, bezbřehou odevzdaností našich životů jemu. Pokud člověk dává modlitbám nějaké podmínky – např. „Budu v tebe věřit, Bože, jestliže odpovíš na tuto modlitbu“ – vyjadřuje tím hrubé nepochopení podstaty víry.
Víte, Bůh vždy nedělá to, co si myslíme, že by dělat měl. Právě proto mu musíme důvěřovat! Kdyby na každou naši modlitbu odpověděl způsobem a v čase, jaký si představujeme, nebyla by víra potřebná. Nezapomínejme, že Bůh je Bohem, ne my. Kdybychom si kladli za podmínku naší důvěry v něj to, že vždy dokonale pochopíme, proč něco udělal nebo neudělal, nepotřebovali bychom skutečnou víru. Bůh od nás žádá důvěru bez podmínek. On je stvořitel vesmíru! Nevleze do krabičky našeho omezeného myšlení, aby nás přesvědčil o tom, že mu máme věřit. Pokud nebudeme věřit, bude to vždy naše ztráta, nikoliv jeho. Kéž nikdy nepochybujeme o Bohu a o jeho dobrotě vůči nám.
Židům 11,6 říká: „Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají.“
Podobně v Žalmu 34,9 stojí: „Okuste a vizte, že Hospodin je dobrý. Blahoslavený je muž, který v něm hledá útočiště. “ Budeme-li absolutně věřit tomu, že Bůh existuje, že je dobrý a že nás miluje, všechny pochyby a otazníky se rázem rozplynou.
Naše duše naleznou hluboký odpočinek, jaký zažívá spokojené dítě v náručí milujícího otce. „Ten, kdo přebývá v úkrytu Nejvyššího, přečká noc ve stínu Všemohoucího. Říkám o Hospodinu: Je mé útočiště, má tvrz, můj Bůh, v něho doufám.“ (Žalm 91,1-2)
Bázeň před Pánem
Některý strach je dobrý, jiný špatný. Pochopíme to z Bible. Kniha Žalmů a Přísloví hovoří o „bázni z Hospodina“ jako o ctnosti čtrnáctkrát. „Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem… je pramenem života… je bohatství, sláva a život…“ (Žalm 111:10; Přísloví 14:27; 22:4). 1. Jan 4:18 říká, že „strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.“ Když si přečtete Exodus 20:20, naleznete oba tyto aspekty: „Nebojte se, vždyť Bůh přišel, aby vás vyzkoušel a aby na vás byla bázeň před ním, abyste nehřešili.“
Jak může být strach dobrý i špatný zároveň? Odpověď závisí na tom, koho nebo čeho se bojíme. Postoj bázně před Bohem je prospěšný. Jestliže se bojíte ďábla, znamená to, že se nebojíte Boha – nemáte v něj víru. Bát se satana de facto znamená věřit v něj! Pokud však máme bázeň před Pánem, v podstatě mu tím říkáme: „V konečném důsledku máš vše pod kontrolou, Pane. Můj život je v dobrých rukou. Vydávám se Ti!“
Zůstávejte v zákrytu s pravdou
Pokud byste se na druhou stranu báli satana, věřili byste, že to on má věci pod kontrolou a vaše životy svěřovali do jeho rukou... Kéž se to nikdy nestane! Člověk, který má bázeň před Pánem, brání nezdravým starostem přerůst v monstrózní obavy. Udržuje si totiž čerstvé zjevení Ježíšovy nadřazené pozice jako Krále králů a Pána pánů. Pánova bázeň nás drží v zákrytu s pravdou! Satan si nic nepřeje více, než abychom ztratili ze zřetele tuto božskou perspektivu. Chce, abychom přestali hledět na Pána a zaměřili se na něj.
Ďábel si velice přeje, abyste uvěřili, že vás svými střelami ohrožuje na životě, a že ho dokáže úplně zničit. Ježíš ho ale jednou provždy porazil na kříži! Haleluja! Dokončené dílo kříže nepřineslo jen Ježíšovo vítězství nad satanem, ale i vaše vítězství nad ním! Buďte povzbuzeni! Přísloví 19,23 říká: „Bázeň před Hospodinem je k životu, člověk nasycen uléhá, zlo jej nepostihne.“ Ti, kdo mají ten správný strach – bázeň před Pánem – jsou nedotknutelní!
Zbraň proti strachu
Mít cíl je mocná zbraň proti strachu. Co dodalo tisícům mladých mužů odvahu vzít útokem pláže Normandie po slavném vylodění 6. června 1944? Vpřed je poháněl cíl – konfrontovat zlo a porazit ho. V našich životech platí totéž. Pokud žijeme se záměrem a směřujeme k nějakému cíli, jsme plní odvahy. Pokud budeme pamatovat na to, že čas je zkrácený, a že nám jako křesťanům byl svěřen božský mandát – bombardovat brány pekel, získávat ztracené a osvobozovat zajaté – bude nás naše zacílení plnit odvahou.
„Dítky, je poslední hodina“ (1. Janův 2,18). Já vím – zdá se, že tato hodina trvá již velmi dlouho, protože Jan tato slova psal před devatenácti sty lety. Nenechte se však tímto faktem uvést do zmatku. Jedna věc, kterou si můžeme být jisti, ja to, že pokud to byla poslední hodina tenkrát, tím spíše je nyní! Kdyby Jan psal dnes pravděpodobně by napsal: „Dítky, je poslední vteřina poslední hodiny.“
Většina lidí žije, jako kdyby jejich život byl trvalý. Často se probudí až tváří v tvář krizi či kalamitě a uvědomí si, že počet jejich dní na zemi je konečný. „Jestliže jsou určeny jeho dny, počet jeho měsíců je u tebe; jeho hranice jsi ustanovil a nepřekročí je“ (Jób 14,5).
Je poslední hodina
Naše dny jsou sečteny. Skutečně máme čas jen na důležité věci. Zvláště mám teď na mysli církev Ježíše Krista. Lidé často poukazují na to, že život se skládá z tisíců detailů, z nichž menšina však nesmí převážit většinu. Církev se má zajímat o jediné – válku se satanem a tažení na duše. Když Písmo prohlašuje, že „je poslední hodina“, skutečně to tak je. Pro poselství evangelia je vždy poslední hodina. Tato zvláštní, jedinečná doktrína Písma se nazývá „bezprostřední nebezpečí“.
Mnozí si snadno přisvojí myšlenku, že do sklizně zbývají ještě čtyři měsíce (Jan 4,35). Chcete-li vědět, jak je možné, že jeden svobodný muž jménem Pavel vykonal tak mnoho, přečtěte si jeho otevřený dopis Korintským. Žil, jako kdyby konec všech věcí byl blízko, jako kdyby závěrečná opona byla již na spadnutí. „Ale toto vám, bratři, říkám, že čas je zkrácený. A tak i ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli; a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by nic nevlastnili; a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali; neboť způsob tohoto světa pomíjí.“(1. Korintským 7,29-31).
Evangelium je věčné, ale kázat je věčně nemůžeme. Když pozorujeme loudavý pokrok církve na frontě evangelia, mohli bychom si myslet, že na kázání dobré zprávy je času dost. Máme však pouze délku našeho života na to, abychom evangeliem oslovili lidi, kteří žijí stejně dlouho jako my. Dnes je naživu téměř osm miliard duší. Žijí v našem současném světě, který potřebuje být evangelizován, nikoli v nekonečném budoucím věku. Je poslední hodina.
Lukáš 21,11 říká: „Budou veliká zemětřesení a na různých místech hlad a mor, budou hrůzy a veliká znamení z nebe.“ Co budeme dělat, zatímco hodiny neúprosně běží ke konci a na zemi roste chaos, teror, hlad a epideme? Buď se začneme sytit strachem, který nám nabízejí média, a soustředíme se na ochranu vlastního života a svých zájmů, ANEBO napneme síly do naplňování velkého poslání. V tom případě budeme muset upozadit vlastní zájmy ve prospěch toho, aby evangelium bylo kázáno po celém světě! Buď se necháme ochromit strachem, nebo budeme činit Otcovu vůli a věrně pracovat na rozmachu jeho království všemi prostředky a způsoby.
Dnes je den spasení!
Možná se vám nezdá, že byste právě teď byli v pozici udělat něco užitečného pro Pána. Přesně tomu by si nepřítel vaší duše přál, abyste uvěřili! Satan by byl nadšený, kdyby církev uvěřila tomu, že kázání evangelia a služba Ježíše Krista se po dobu postupu koronaviru zastavily. Taková myšlenka nemůže být vzdálenější pravdě! Ježíš je oproti satanovi vždy o dva kroky napřed – v neděli o tři! V této době se naopak evangelium musí rozmáhat rychlejším tempem!
Současné technologie nám umožňují být mnohem více spojeni s našimi rodinami a přáteli, než dříve. Mnohým se uvolňují jindy nabité rozvrhy ve prospěch osobní mezilidské komunikace i k rozjímání o tom, na šem Pánu záleží nejvíce: na lidech. Pole je zralé ke žni! Povzbuzuji vás, abyste se Pána zeptali, co pro něj dnes dnes na válečné frontě můžete udělat. Možná někdo pod střechou vašeho domu potřebuje poznat Ježíšovu lásku. Nebo je to příbuzný či přítel, kterému jste se kvůli nabitému rozvrhu nějaký čas neozvali – teď je ten správný čas mu zavolat! Dnes je den spasení!
