Biblické studie
Čím je kříž tak jedinečný?
„Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa“
Jan 1:29
Znak kříže je nejmocnějším symbolem na světě. Kristova smrt je ústředním bodem dějin, pevnou skálou, čnící z moře historie. Ačkoliv do ní soustavně bijí prudké vlny, zůstává nehnutě stát na místě. Je naší jedinou, přetrvávající nadějí.
Kristus za nás zemřel. Tato událost byla kosmickou explozí lásky a dobroty, která rozrazila všechna železná vrata a zbořila každou zeď nesvobody, která utlačovala lidstvo. Smrtí na kříži Ježíš otevřel cestu k tomu, aby lidé mohli opět naplňovat věčné Boží záměry pro své životy.
Průměrný křesťan se těší kvalitě života, jakou nenabízí žádné jiné náboženství – dokonce ani svým nejvěrnějším následovníkům. Jen Ježíš zachraňuje, protože jen on zemřel, aby nám mohl nabídnout to, co nám nabízí. Nikdo jiný se s ním nemůže poměřovat. Nejúžasnější „záhadou“ světa je Kristova vykupitelská smrt. Její hloubku nikdy plně nepoznáme, protože to, co se tehdy skutečně stalo, je skryto v Ježíšově a Otcově srdci.
Kříž ovlivňuje myšlení lidí mnoha způsoby. Někteří o Ježíšovi přemýšlí jako o mučedníkovi, o člověku, který byl nepochopený a odmítnutý. Jiní v Kristově agónii vidí paralelu agónie našeho světa. Rozhodně se s utrpením světa ztotožnil. Nepochybně si tím získal naši pozornost a naše sympatie. Nemusíme se už ptát: „Kde je Bůh?“ Stačí, abychom pohlédli na kříž, a uvidíme, jak s námi sdílí bolesti našeho srdce, hanbu a utrpení.
Poselství kříže
Sedm týdnů poté, co zástup jeruzalémských obyvatel volal po jeho krvi, je Petr veřejně obvinil: „Tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili.Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem“ (Skutky 2,23.36). Jeho řeč měla ohromující, neočekávaný dopad. Petrovo kázání o kříži přivedlo 3 000 lidí k pokání! Do Beránkovy knihy života byla vepsána první jména.
Ukřižovaný Kristus je od té doby jádrem dobré zprávy křesťanského evangelia. Neexistuje podivnější dobrá zpráva. Různá světová náboženství se odkazují na své význačné zakladatele. Evangelium o ukřižovaném Kristu působí v porovnání s nimi bizarně, jako čiré bláznovství. Pavel přesto říká: „Toužím posloužit evangeliem i vám, kteří jste v Římě. Nestydím se za evangelium“ (Římanům 1,15). Římským občanům v Korintu zase vyhlásil: „Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného“ (1. Korintským 2,2). Pavel věděl, že jeho poselství bude „kamenem úrazu“ pro Židy a „bláznovstvím“ pro všechny ostatní lidi (viz 1. Korintským 1,23). Přesto ho nepřestával kázat každému, s kým se kdy setkal. Svět uslyšel evangelium a změnil se. Jeho poselství rozhodně nemělo přirozené předpoklady změnit tehdejší zvrácený svět – přesto to však dokázalo! Poselství evangelia se nemění. Ukřižovaný Kristus nemá konkurenci.
Ježíšova smrt – s ničím nesrovnatelný triumf
Ježíš vzal své tři učedníky na horu proměnění, kde se stalo něco nádherného. Přímo před jejich zraky byl Ježíš slavně proměněn a zjevily se vedle něj dvě historické postavy, Mojžíš a Elijáš. Učedníci byli přemoženi tím, co viděli. Slyšeli, jak ti dva s Ježíšem rozmlouvají o jeho smrti a o tom, jak velkolepou událostí jeho smrt bude. Zjevně to byl nebeský rozhovor. Čteme o tom: „Mluvili o jeho odchodu, který se měl naplnit v Jeruzalémě“ (Lukáš 9,31). Řecké slovo přeložené jako „odchod“ je slovem „exodus“ (exodos), které nám asociuje osvobození Izraelců z Egypta a slavné zjevení Boží zázračné moci. V Písmu se o smrti mluví jako o exodu jen na dvou místech. Podruhé tak o vlastní smrti mluví Petr, který byl s Ježíšem na hoře proměnění. Tehdy pochopil, že smrt je ve skutečnosti triumf.
Když Ježíš umíral, hlasitě vykřikl. V tom okamžiku svůj život vydal Bohu. Zvolal: „Je dokonáno!“ (řecky tetelestai, což je odvozeno od slova teleo). Římský setník jeho zvolání uslyšel. V minulosti viděl umírat mnoho lidí, nikoho však takto triumfálně. Prohlásil: „Skutečně, tento člověk byl spravedlivý.Opravdu to byl Boží Syn !“ (Lukáš 23,47; Matouš 27,54).
Řecké slovo tetelestai znamená více než „dokonáno“. Znamená „dosaženo cíle“ nebo „završeno“. Příbuzné řecké slovo je použito v Janovi 17,4, kde se Ježíš modlí: „Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal (řecky: teleioósas) dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal.“ Stejné slovo nalézáme i v Janovi 13,1: „Miloval své, kteří byli ve světě, miloval je až do konce“ (řecky: eis telos).
Ježíš přišel zničit ďáblovy skutky
O mnoho staletí dříve popisoval ve svém proroctví Kristova utrpení Izajáš: „Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa: jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel“ (Izajáš 53,7). Vydal se svým nepřátelům, ačkoliv nemusel. Jediným svým slovem by je byl dokázal usmrtit. Ježíš zdánlivě zemřel jako bezmocná oběť. Právě v tom ale spočívá velikost jeho lásky.
Na kříži šlo o mnohem více, než rozdmýchání našich pocitů. Kristus naplnil záměr, který si sám zvolil, a o kterém mluvil v průběhu celé své pozemské služby. O své nadcházející smrti hovořil často. „Nyní je má duše rozrušena. Co mám říci? ‚Otče, zachraň mne od této hodiny‘? Vždyť proto jsem přišel, k této hodině“ (Jan 12,27).
„K této hodině“ – v Ježíšově životě bylo mnoho skvělých okamžiků, kdy uzdravil nemocné, vzkřísil mrtvé a vyučoval zástupy. Teď ale mluvil o „hodině H“, v níž se naplní hlavní smysl jeho života a završí vše, proč žil. Byla to poslední hodina jeho života, při které zemřel jako smírčí oběť za celé lidstvo. Smrt byla jeho cílem. Přišel konfrontovat nepřítele. Přišel zničit ďáblovy skutky. Smrt Ježíše nepronásledovala – to on pronásledoval ji a vyzval ji na souboj. Přinutil krále temnoty k tomu, aby si s ním dal schůzku – vyzval knížete zla k osobnímu souboji. Ve finálovém duelu nepřítele porazil. Musel však kvůli tomu „za každého okusit smrti“(Židům 2,9).
Zjizvený bitvou, ale korunovaný vítězstvím
První zmínka o bitvě, která proběhla na kříži, je již v Genesis 3,15: símě ženy hadovi rozdrtí hlavu, ale poraní si přitom patu. Ježíš mluvil o tom, že zůstane „rozrušen“, dokud nebude dokonáno (Lukáš 12,50). Toto slovo znamená svírán, svázán nebo pohlcen svým záměrem. Neustále vyhlížel svůj konečný střet s velkým nepřítelem, smrtí. V Getsemanské zahradě a na Golgotě Ježíš uchopil hada smrti, zadusil v něm život a o tři dny později se z boje vrátil vítězný, zjizvený bitvou, ale korunovaný vítězstvím, které nám všem vydobyl.
„Náš Zachránce Kristus Ježíš zničil smrt a skrze evangelium vyvedl na světlo život a neporušitelnost“ (2. Timoteovi 1,10). „Vzal na sebe podobu člověka, aby skrze smrt zničil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla“ (Židům 2,14). Řecké slovo katargeo, překládané jako „zničil“, znamená zbavit síly, učinit bezmocným nebo odzbrojit. Výsledkem Kristova triumfu je vítězný den, kdy „smrt byla pohlcena ve vítězství“ (1. Korintským 15,54).
Na kříži Kristus zbavil hadovy zuby jeho jedu
Jedovatý had ztratil svůj osten. Co ale bylo oním ďáblovým ostnem? „Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten? Ostnem smrti je hřích“ (1. Korintským 15,55-56). Skutečná hrůza smrti tkví v tom, když člověk umírá v hříchu a odchází na věčnost zatížen vinou. Máme jen nepatrnou představu o tom, jaké to musí být. Je to ale natolik příšerné, že to Kristovi stálo za to, aby za nás zástupně zemřel, zachránil nás před tím a učinil tomu přítrž. Nezemřel jen aby zničil smrt. Zničil i hříchy. Na kříži Kristus zbavil hadovy zuby jeho jedu. Radostně teď smíme zvolat: „Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten?“
Co je hřích? Je to projev lidské vzpoury vůči Bohu. Zlomyslnost se Boha hluboce dotýká. Vnímá každé bezpráví, necitlivost, krutost, nenávist, špatnosti a zlo. Vnímá je, protože nás všechny miluje. Neodpovídá na náš hřích z pozice uražené důstojnosti. Sklání se k nám jako Otec. David vyznal: „Proti tobě, tobě samému, jsem zhřešil“ (Žalm 51,6). Bůh není lhostejný k tomu, co se na světě děje. Lidská náklonnost k nepřáteslví ho hluboce zraňuje. Bolí ho, když jsou lidé nepřátelští vůči jeho svatému, láskyplnému srdci.
Kristus znal děsivou tíži našeho hříchu. Okusil fyzický horor a duchovní temnotu, stal se hříchem za nás. Namísto nás byl odsouzen a uvržen do pekla. Postavil se do mezery mezi nás a osud, který jsme si zasloužili. Ježíš nám vydobyl věčné odpuštění. Bůh ho nijak neobvinil ani neodsoudil. Byl to on sám, kdo na sebe vzal naše odsouzení a stal se naším zástupcem, „druhým Adamem.“
Pravdou evangelia je, že zlo nebylo jen odpuštěno, ale zcela poraženo a překonáno. Ježíš zvítězil nad tím nejhorším, co kdy ďábel zplodil. Naplnil tím následující nádherné zaslíbení: „Odpustím jejich vinu a na jejich hřích již nevzpomenu“ (Jeremjáš 31,34). Bůh nás již vůbec neobviňuje, jeho mysl a srdce jsou toho zcela prosté.
Jestliže lidem kážeme něco jiného, není to Kristovo evangelium. Budeme-li snižovat význam hrůzného utrpení kříže, zradíme tím svět. Budeme-li ho prezentovat v politicky korektním bavlněném obalu, zatajíme jeho moc. Bez pravdy kříže svět zemře.
Když Bůh dal svého Syna, dal vše, co měl
Když Kristus visel na kříži, vyjádřil tím dokonale svou lásku. Jak je to možné? Kdyby nějaký muž své ženě řekl: „Miluji tě a dokážu ti to tím, že se zastřelím,“ byl by to šílenec. Jak může sebevražda jeho ženě dokázat, že ji miluje? Nic dobrého jí přece nepřinese! Kdyby se ale nechal zastřelit proto, že se ji snažil chránit, a ztratil svůj život proto, aby ji zachránil, byl by to projev lásky. Právě tak Kristus zemřel pro nás. Ne pro smrt samotnou, ale proto, aby nás skrze ni zachránil. Naše hříchy by nás jinak zničily, ale „on sám ve svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže“ (1. Petrův 2,24).
Sám Bůh musel zasáhnout v náš prospěch a nést celé břemeno zla na svých bedrech. Bůh udržuje v chodu celý řád přírody, čímž ukazuje svou lásku ke stvoření. O lásce k přírodě se ale ve svém Slově nezmiňuje. Namísto toho nám říká:„Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna“ (Jan 3,16). Bůh nikdy nevykonal nic většího, než že pro lidi obětoval svého Syna. Nic lepšího nebo většího nám dát nemohl. Byla to jediná opravdová oběť, kterou Bůh mohl přinést. Stvořit další světy by ve srovnání s tím ničím nebylo. Dát každému z nás bohatství celé planety by ho nic nestálo. Dát svého Syna ho ale stálo všechno.
Je to skutečně ohromující. Bůh vynaložil vše, co měl, aby nás spasil! Ježíš musel přijít, plakat, modlit se za nás v Getsemanské zahradě, být zatčen a podřídit se tomu nejkrutšímu a nejnesnesitelnějšímu zacházení, jaké existuje. Meč Božího soudu musel probodnout jeho tělo i duši. To všechno učinil pro nás a vidíme na tom, jak vážná naše situace byla. Jedině Bůh nás dokáže zachránit.
Proto kážeme Krista ukřižovaného. Jestliže Bůh kvůli naší spáse musel zajít tak daleko, nesmíme o tom mlčet. Musíme všem lidem vyhlašovat dobrou zprávu.
Reinhard Bonnke a Daniel Kolenda,
evangelisté
Kniha Daniela Kolendy
Žij dřív, než zemřeš
Inspirativní kniha Daniela Kolendy „Žij dřív, než zemřeš“ jde k jádru věci a hledá odpovědi na tyto naše zásadní otázky pátrající po smyslu naší…
DVD 50% off
Live before you die
– The Experience – is a dynamic, multi-media enhanced teaching series based on Daniel Kolenda’s best-selling book by the same name.
