Biblické studie
Buď velvyslancem smíření
Bůh nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření...
2. Korintským 5:18
Když kážu evangelium v Africe, rád vyprávím následující příběh. Je to pravdivá historka o starém baptistickém pastorovi z 19. století, který si v sobotu odpoledne připravoval své nedělní kázání. Po několika hodinách studia se unavil a rozhodl se, že se půjde trochu projít, aby si protáhl nohy. Během své procházky uviděl chlapce, který nesl v jedné ruce klec na ptáky a v druhé klacek. Uvnitř klece byl tucet malých polních ptáčků. Chlapec do nich přes mříže klece dloubal klackem. Ptáci vřískali bolestí, létala z nich peříčka a chlapec se nadšeně smál. Pastor k chlapci přistoupil a řekl: „Synku, proč trápíš ty ptáčky?“
Odpověděl: „Pane, miluju to, když je slyším vřískat. Miluju vidět, jak z nich létají pírka. Je to veliká zábava.“
„A co uděláš, až se svou zábavou skončíš?“ zeptal se pastor.
Chlapec se doširoka usmál. „Pane, potom teprve přijde to nejlepší. Donesu si je domů a jednoho po druhém začnu vytahovat z klece. Vytrhám jim zbylá pírka a předhodím je své kočce k obědu.“
Chlapcovy plány zlomily pastorovo srdce. „Synku, dej mi ty ptáčky,“ poprosil ho.
„Nedám. Jsou moji. Sám jsem si je chytil. Chyťte si na poli své vlastní.“
„Ale já chci tyto.“
„Proč? Vždyť neumí ani zpívat. Nejsou to žádní kanárci, jen obyčejní polní ptáci.“
„Prosím, synku. Koupím je od tebe. Kolik za ně chceš?“
Pastor vytáhl peněženku a otevřel ji. Chlapec náhle zpozorněl. Poznal, že má příležitost uzavřít výhodný obchod. „Kolik máte u sebe peněz, pane?“ Pastor napočítal dva dolary, což bylo v té době hodně peněz.
„To je náhoda,“ řekl chlapec. „I s klecí stojí přesně dva dolary.“
Pastor věděl, že ho chlapec odírá. Přesto vzal peníze z peněženky a podal je chlapci. Příštího dne se pastor postavil před svůj sbor a vyprávěl tento příběh lidem. Řekl: „Odnesl jsem klec na pole, otevřel dvířka a ustoupil stranou. Ptáčkové začali jeden po druhém roztahovat křídla a vylétávat z klece. Když vzlétali, zpívali všichni stejnou píseň: ‚Vykoupení, vykoupení, vykoupení.‘“
Právě to pro nás udělal Ježíš. Když Bůh pohlédl na svět plný zoufalých duší, lapených ve vězení hříchu – sužovaných strachem, slzami, závislostmi a hříšnými žádostmi – jeho srdce bylo pohnuto soucitem. Věděl, že sami nedokážeme pro svou záchranu nic udělat. Věděl, že pokud nás neosvobodí, strávíme věčnost v pekle. Neznamená to, že Bůh uzavřel dohodu s ďáblem. V nic takového nevěřím. Znamená to však, že nás Bůh dokonale „vykoupil“ ze zajetí.
Novozákonní slovo „vykoupení“ znamená osvobození skrze zaplacení výkupného. Jaká byla cena výkupného za náš hříh? Petr to říká zcela jasně: „Víte, že ze svého marného způsobu života, zděděného po otcích, jste byli vykoupeni ne pomíjejícími věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista jako beránka bez vady a bez poskvrny.“ (1. Petrův 1:18-19)
Byli jsme vykoupeni. Byla za nás zaplacena cena – ne však v dolarech nebo eurech, ve stříbře či ve zlatě. Měna, kterou Bůh použil k tomu, aby nám zaopatřil vyukoupení, byla nejvzácnější substancí vesmíru – převzácná krev Ježíše Krista. Když nám Bůh kupoval spasení, Nebe zbankrotovalo. Jeho zlaté ulice jsou bezcenné ve srovnání s krví Božího věčného Syna. Bůh si jediným slovem mohl stvořit celý nový vesmír. Jen vzácná Ježíšova krev ale dokázala vykoupit naše duše. Proto Pavel říká: „Ať ti, kteří žijí, nežijí už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých!“ (2. Korintským 5:15) Následující verš jde ještě dále.
Kdo je On a kdo jsem já
A tak od nynějška nikoho neznáme podle těla. Ačkoli jsme i znali Krista podle těla, nyní ho již takto neznáme.
2. Korintským 5:16
Ježíš z nás učinil nová stvoření. Již nejsme obyčejní lidé. Stvořil z nás součást Boží rodiny. Bible často mluví o naší pravé identitě jako Božího lidu v Kristu. Platí o nás následující výroky:
- Spolu s Kristem jsme vstali z mrtvých (Koloským 3:1).
- Jsme vyjádřením Kristova nadpřirozeného života (Koloským 1:4-3:4).
- Jsme vyvolení, svatí, milovaní Boží (Koloským 3:12).
- Jsme děti světla (1. Tesalonickým 5:5).
- Máme nebeské povolání (Židům 3:1).
- Jsme Boží synové a dcery (Galatským 3:26).
- Jsme Boží chrám (1. Korintským 3:16).
- Byla za nás zaplacena cena (1. Korintským 6:20).
- Byli jsme vzkříšeni s Kristem a posazeni na nebeská místa (Efezským 2:6).
- Byli jsme osvobozeni od hříchu (Římanům 6:18).
- Jsme Kristovou vůní (2. Korintským 2:15).
- Jsme světlo světa (Matouš 5:14).
- Byli jsme zapečetěni Duchem svatým (2. Korintským 1:22).
- Jsme spoludědici Boží v Kristu (Římanům 8:17).
- Jsme pomazaní (2. Korintským 1:21).
- Znovuzrodili jsme se z nepomíjitelného semene (1. Petrův 1:23).
Jako věřící jste byli vzkříšeni k novému, nadpřirozenému životu s Kristem. Máte schopnost žít svatým životem. Máte schopnost činit dobré skutky. Máte moc skutečně žít – v tom nejpravějším smyslu tohoto slova. Mrtví lidé nemohou dělat nic. Po mrtvém člověku nemůžete žádat, aby dělal dobré skutky. Když do vás ale Bůh vdechne svůj nový život, může pak od vás něco požadovat. Činí to v kontextu následujícího verše, v němž Pavel vyjadřuje skutečný biblický poklad, který by měl každý křesťan znát zpaměti.
Je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové.
2. Korintským 5:17
Je to tak krásné, že to ani nelze vyjádřit slovy! Naše staré já zemřelo a bylo pohřbeno s Kristem. Náš starý člověk, plný pýchy a hříšných žádostí, je mrtvý. Člověk, který byl vinným hříšníkem, je pryč. Ten, jehož určovaly názory druhých lidí, nebo dávná zranění, který se trvale cítil nehodný a zklamaný ze života, ten, který bloumal světem jako sirotek a byl otrokem hříchu... Onen sobecký, líný, povýšený, člověk plný nenávisti, jemuž chyběla sebekázeň a svatost, je na věky pryč. Zemřel. Staré věci pominuly – vskutku je tu všechno nové. Teď jste novým lidským druhem, stvořeným k Božímu obrazu, schopným činit neobyčejné skutky. Bůh je na vaší straně, není proti vám. Miluje vás jako Otec. Chce pro váš život to nejlepší. Můžeme teď povstat a naplňovat Boží plán pro naše životy. Jak úžasné! Jak slavné! Pavel jde ale ještě dále a chce nám sdělit ještě úžasnější skutečnosti...
Mocné nové povolání
A to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření.
2. Korintským 5:18
Bůh nás nejen smířil sám se sebou skrze Krista. Zároveň nám svěřil službu smíření – povolání přivádět další lidi zpět k Bohu! Pohádali jste se někdy s někým, koho milujete? Možná se vám stalo, že jste spolu následně po několik dní nemluvili. Vzpomínáte na to, jak jste se přitom cítili? Cítili jste silnou bolest na srdci, že ano? Celý svět zahalil smutek a ponurost a neodcházelo to, dokud jste to nevyřešili.
Vzpomínáte si, jak jste se cítili, když jste se nakonec usmířili? Vrátil se vám do žil život, a vaše srdce se „znovu narodilo“. Vztahy jsou velice mocné. Když se pokazí, zapadne nad vaším srdcem slunce. Smíření ale rozsvěcuje nový den. Totéž se stalo, když se Bůh usmířil s lidstvem. Ačkoliv naše vzájemné oddělení plně zavinil člověk, Bůh se s námi ze své vlastní iniciativy smířil! My jsme svým zlým postojem a vzpourou způsobili své oddělení od Boha. On se za nás přesto vydal. Stal se zranitelným a vydal se všanc dalšímu našemu odmítnutí a zradě – to vše proto, aby se stal naším Přítelem.
Ačkoliv ho většina světa odmítla, někteří z nás spatřili jeho vztažené paže. Něco se v nás hnulo. Přišli jsme k němu, abychom přijali jeho oběť a nechali se s ním usmířit. Tehdy v nás dramaticky, zázračně, nadpřirozeně a mocně opět vzešlo slunce a do našich srdcí se vrátil život. Díky usmíření tohoto vztahu jsme se opravdově znovuzrodili! Jak nádherná realita! Již nejsme Božími nepřáteli! Jsme jeho přáteli – blízkými a osobními. Byli jsme přivedeni do jeho blízkosti skrze vzácnou krev Ježíše Krista.
Jakmile vstoupíme do blízkosti živého Boha, životodárná moc jeho smíření nám dává více než jen nové přátelství. Zmocňuje nás k tomu, abychom se stali služebníky smíření. Jinak řečeno, získáme kvalifikaci stát se služebníky smíření. Nemusíme čekat, až nás k tomu ustanoví církev. Služebníky evangelia se stáváme již v okamžiku, kdy se usmíříme s Bohem!
Když lidé slyší slovo „Boží služebník“, obvykle si představí ordinovaného plnočasového kazatele. Když cestuji do zahraničí a celníci se mě zeptají na mé povolání, odpovídám jim, že jsem služebník (anglicky „minister“). Obvykle se zeptají: „Ministr čeho?“ Předpokládají, že pokud jsem „minister“, pracuji pro vládu. Toto slovo pro ně představuje vyslance, agenta, zástupce. Ve skutečnosti to je pravý význam zmíněného biblického slova. Ano, jsem skutečně služebníkem, ministrem evangelia – ne proto, že jsem ordinovaný plnočasový kazatel, ale protože pracuji pro Boží vládu v oddělení smíření. A vy pro ni pracujete také! Své nové zaměstnání jsme dostali ve chvíli, kdy jsme se usmířili s Bohem. Teď jsme povoláni k tomu, abychom přiváděli druhé lidi ke stejnému obnovenému přátelství smíření s Bohem v Kristu. Tím už se dostáváme k dalšímu verši.
Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření.
2. Korinstkým 5:19
Pavel klade důraz na službu smíření. Říká, že nás Bůh pouze nekvalifikoval k tomu stát se jeho služebníky, ale zároveň nám svěřil poselství smíření. Znamená to, že máme nejen výsadu, ale současně i zodpovědnost sdílet slovo smíření.
Je to krásný pocit, pomyslet na to, že jsme služebníky Božího oddělení smíření. Zároveň to však člověka vede k vážnému zamyšlení – předávat poselství smíření je totiž i naše povinnost. Pavel vysvětluje, že když jsme se podle verše 18 stali služebníky smíření, Bůh nám (dle 19. verše) uložil službu slova smíření. Bůh nás spolu s přátelstvím požehnal čestnou novou rolí ... a očekává, že naši roli budeme naplňovat.
Daniel Kolenda
