Biblické studie
Brány pekel nezvítězí
Jedním z mých oblíbených míst v Izraeli je Banias, o kterém Bible hovoří jako o Cesareji Filipově. Dnes je to jen velká zřícenina a místo archeologických vykopávek. Dodnes je na něm ale vidět, jak nadpozemsky zvláštní a tajemná musela Cesarea Filipova ve své době být. Město bylo postaveno na obrovském skalním základu, přitisknutém k boku strmého útesu na úpatí hory Hermon.
Možná jste o hoře Hermon slyšeli. V Bibli je často spojována s podivnými a strašidelnými věcmi – s působením démonských sil. Byla proslulá modlářstvím. Archeologové tam dosud vykopali už více než dvacet pohanských chrámů. Bylo to místo, kde Jeroboám postavil zlatá telata a svatyně pohanským bohům a zavlekl tak severní izraelské království do modlářství.
Brána do podsvětí
Je proslulý zejména uctíváním řecko-římského boha Pana. Kanaánci, kteří byli již tehdy hluboce okultní a pověrčiví, označovali horu Hermon za říši mrtvých. Bylo to místo intenzivního uctívání model, orgií, podivných okultních rituálů, a dokonce i lidských obětí. Město, které bylo postaveno na tomto skalním podloží, se krčilo u útesu známého jako „Skála bohů“. Do úbočí hory bylo vytesáno mnoho svatyní, kde byly umístěny modly a kde lidé přinášeli oběti.
Uprostřed komplexu, který je vrcholem tohoto pohanského chrámu, se nachází jeskyně. A uvnitř jeskyně byl obrovský pramen, kde ze země tryskala voda. Svého času stékala přes vodopád a ztrácela se z dohledu do propasti, kde jako by mizela v podsvětí. Staří pohané věřili, že je to doslova brána do místa mrtvých, kudy bohové, které uctívali, přicházeli a odcházeli z přírodního světa do světa duchovního. Není divu, že to bylo jedno z míst, kde praktikovali lidské oběti.
Chci, abyste si uvědomili, že to bylo hlavní město modlářství a falešného náboženství, čarodějnictví a pohanství nejvyššího řádu. Bylo to víc než jen podivné místo. Představovalo něco většího, než bylo samo o sobě – reprezentovalo celý pohanský svět. Proto vám možná přijde zvláštní, že je to jedno z mých nejoblíbenějších míst. A řeknu vám proč...
David chtěl postavit dům pro Hospodina
Začnu králem Davidem. Měl v srdci touhu postavit dům pro Hospodina, kterému se jeho touha zalíbila, ale řekl mu: „Davide, ty nejsi ten, kdo to má udělat.“ Namísto toho mu Pán v 2. Samuelově 7,12-13 řekl: „Až se naplní tvé dny a ulehneš se svými otci, dám po tobě povstat tvému potomku, který vyjde ze tvých beder a upevním jeho království. On postaví dům pro mé jméno a upevním jeho královský trůn navěky.“
Přirozeně bychom očekávali, že tím, kdo toto slovo naplní, bude Davidův syn Šalomoun. A skutečně, po Davidově smrti postavil Šalomoun první chrám. Jen si představte tuto neuvěřitelnou, krásnou, historickou stavbu, postavenou k Boží slávě podle velice detailních, konkrétních Božích pokynů.
Šalomoun se při zasvěcení chrámu postaví a směle prohlásí: „Postavil jsem ti dům k přebývání, sídlo, kde bys pobýval navěky.“ To je docela smělé tvrzení, že? Postavil jsem ti – Bohu nebe a země, nestvořené, nesmrtelné, nekonečné bytosti – dům, v němž můžeš žít navěky. Sotva ta slova Šalomoun vypustí z úst, hned o několik veršů později mu dojde, co právě řekl, a pod tíhou reality, kterou si uvědomí, svou modlitbu mění.
Prohlásí: „Což opravdu bude Bůh sídlit na zemi? Vždyť nebesa ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, tím méně tento dům, který jsem postavil.“ Šalomoun si při pohledu na ten chrám (jakkoli byl krásný a nádherný) uvědomil, že stále není dost dobrý. Nebyl dostatečně majestátní. Nebyl dostatečně věčný.
Přicházelo něco mnohem většího
Není divu, že to byl právě Šalomoun, kdo pronesl následující slavná slova: „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé.“ Šalomounovi byla svěřena zodpovědnost postavit tento dům Hospodinu. Uvědomil si však, že jde o něco mnohem většího, co jeho dílo vysoce převyšuje. Věřím, že Šalomoun ve svém srdci chápal, že tato stavba je jen stínem budoucí slávy. Byla to předzvěst něčeho mnohem většího, co teprve mělo přijít.
Čteme o tom v Lukáši 1,30-35.
A anděl jí řekl: „Neboj se, Marie, neboť jsi nalezla milost u Boha. A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování nebude konce.“ Marie řekla andělovi: „Jak se to stane, vždyť nepoznávám muže? “A anděl jí odpověděl: „Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží.
V Ježíši se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi. Písmo doslova říká, že „byl svatostánkem“ uprostřed nás. Usídlil se mezi námi a my jsme spatřili jeho slávu jako Otce plného milosti a pravdy. V Koloským se píše, že v Kristu tělesně přebývá veškerá plnost Božství. Tento muž, Ježíš, byl víc než jen prorok. Byl víc než jen dobrý člověk. Byl doslova Bohem přebývajícím na zemi mezi lidmi. Byl největším a nejplnějším vyjádřením Boží přítomnosti a slávy. Byl to Immanuel, Bůh s námi.
Kristův příchod byl teprve začátkem
Ježíš se pouze nenarodil. Vyrostl a žil behříšný život. Pak zemřel na kříži a byl pohřben, ale o tři dny později vstal z mrtvých a poté vystoupil na nebesa. Mnoho lidí si myslí, že tím evangelium končí. Opět to ale tak není! O deset dní později seslal Ducha svatého. Ježíš nezemřel na kříži jen proto, aby dal každému křesťanovi zdarma „propustku z pekla“. Zemřel proto, abyste mohli být naplněni jeho Svatým Duchem svatým a Bůh mohl uprostřed svého lidu přebývat s lidmi na zemi.
Když nastal den Letnic, byli všichni spolu [jednomyslně, v jednom akordu] na jednom místě. Náhle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. (Skutky 2:1-4 NKJV)
Z popisu, který máme k dispozici, plynu, že to musela být chaotická scéna. Lidé si dokonce mysleli, že ti v horní místnosti jsou opilí. Apoštol Petr, náhle naplněný prorockým pomazáním, však uprostřed této divoké probuzenecké bohoslužby povstane a s mocnou autoritou všem vysvětlí:
„Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte... Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka Jóela:
I stane se v posledních dnech, praví Bůh,
že vyleji ze svého Ducha na každé tělo;
vaši synové a vaše dcery budou prorokovat,
vaši mladíci budou vídat vidění
a vaši starci budou mívat sny.
I na své otroky a na své otrokyně
v oněch dnech vyleji ze svého Ducha,
a budou prorokovat.“
Co Petr jinými slovy řekl? „Nechápejte špatně to, co se právě teď před vašima očima děje. Toto je doslova naplnění toho, o čem celé generace proroků prohlašovaly že se stane, až Mesiáš sešle svého Ducha.“
Vzpomínáte si, jak Mojžíš v 11. kapitole Numeri vložil část Ducha, který byl na něm, na sedmdesát starších a ti začali prorokovat? Byli však dva muži, kteří nebyli mezi staršími a začali prorokovat v táboře. Ostatní se je snažili napomenout, ale Mojžíš řekl: „Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci!“
Tehdy netušil, že zároveň prorokoval o příchodu dne, kdy bude vylit Boží Duch nejen na kazatele a profesionální služebníky, ale na každé Boží dítě. Hovoří o tom i apoštol Pavel v 1. Korintským 12,13:
Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít.
Jak ve skutečnosti vypadá Boží dům
Pavel nám říká, že Boží dům ve skutečnosti tvoří Mesiášovo tělo. Budování Božího domu nemělo nikdy skončit krásným dílem pozemské architektury. Vždy to mělo být něco, co bylo vybudováno životy lidí vykoupených Ježíšovou krví a přivedených do Boží rodiny. Efezským 2,19-22 k tomu říká:
Proto již nejste cizinci a přistěhovalci, nýbrž spoluobčané svatých a patříte do Boží rodiny; byli jste vybudováni na základě apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš, v němž se celá stavba spojuje dohromady a roste ve svatou svatyni v Pánu; v něm jste i vy všichni spolu budováni v Boží příbytek v Duchu.
„A za koho mě pokládáte vy?“
Nyní se tedy vrátím k izraelskému Baniasu a k tomu, proč mám příběh tohoto místa tak rád. Víte, Ježíš se jednoho dne podíval na své učedníky a navrhnul: „Lidi, sbalte si věci, vyrazíme na výlet.“ A tak se stalo. Vydali se na celodenní cestu, aby navštívili Cesareu Filipovu. Šli tam záměrně, protože Ježíš chtěl, aby viděli místo, jež bylo hlavním městem pohanského světa, a chtěl jim právě na tom místě říct něco, co změní pravidla hry pro ně i pro nás. Představte si učedníky, jak stojí na tom příšerném místě, zatímco k nim Ježíš promlouvá...
Když Ježíš přišel do oblasti Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“
Oni řekli: „Ti za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za Jeremjáše nebo za jednoho z proroků.“
Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“
Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone Bar-Jona, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr, a na té skále vybuduji svou církev a brány pekel nezvítězí.(Matthew 16:13-18 – NKJV)
Když jsem tyto Ježíšovy výroky jako dítě slýchal, myslel jsem si, že když brány pekelné nezvítězí, jedná se o obranný verš. Jinými slovy, v duchu jsem viděl brány pekla, které se blíží k církvi, a tlačí na nás, ale církev se náporu pekla postaví a ubrání se. Ale to je naprosto špatně. Brány se nepohybují. Brány nejsou útočné nástroje. Brány jsou obranné nástroje. Takže když Ježíš říká, že brány pekla nezvítězí, říká nám tím, že my jste v útoku a peklo je v obraně.
Je čas změnit naše smýšlení
Nejsme štvaná zvěř, jsme lovci! Neustupujeme – postupujeme vpřed. Brány pekel možná vypadají ohromně, tváří se děsivě, působí neproniknutelně. Sám Ježíš však prohlásil: „Vybuduji svou církev a brány pekel nezvítězí.“
Přátelé, běžíme běh na dlouhou trať. Jsme dům Boží! Nejsme klub dobré pohody. Jsme rodina bojovníků, uctívajících svými životy Boha. Učinili jsme jasné rozhodnutí – zvolili jsme si následovat Ježíše a není už cesty zpět. I kdyby nás to mělo stát krev, i kdyby nás to mělo stát život, i kdyby nás to mělo stát všechno na tomto světě, my jsme to všechno položili na oltář. Naše životy nám už nepatří. Postupujeme vpřed kvůli onomu velkému Království a ve jménu Ježíše tlačíme na brány pekla.
evangelista Daniel Kolenda
a celosvětový tým CfaN
PS: Na rok 2022 připravujeme mnoho výjezdních akcí a kampaní. Prosím, modlete se za naše týmy, za moudrost, sílu a bezpečí. Z celého srdce vám děkujeme, pokud byste naši službu teď v průběhu příprav finančně podpořili.
