Ještě větší radost...
Harare je hlavním a zároveň největším městem Zimbabwe, ve kterém žijí téměř 3 milióny lidí. Město bylo původně založeno pod názvem Fort Salisbury, ale v roce 1982 bylo přejmenováno. Leží v poměrně vysoké nadmořské výšce na náhorní plošině Highveld a těší se příjemnému subtropickému klimatu.
Dvěma největšími etnickými skupinami Zimbabwe jsou Šonové a Ndebelové. Kromě nich zemi obývá velký počet lidí spadajících do menších skupin, jazyků a dialektů. Oficiálním jazykem země je angličtina a téměř 90% obyvatel je gramotných.
Harare je klíčovým finančním, obchodním a komunikačním centrem Zimbabwe a významným uzlem obchodu s tabákem, kukuřicí, bavlnou a citrusy. Zimbabwe je zároveň bohaté na zdroje minerálů – zlato, platinu, měď, nikl, cín a diamanty.
Evangelizační kampaň CfaN neproběhne přímo v hlavním městě, ale v nedalekém Chitungwize, mladém a hustě obydleném městě, ležícím jen třicet kilometrů jižně od centra Harare. Oblast, v níž leží, je nejrychleji rostoucím regionem země. Hararské mezinárodní letiště leží mezi centrem města a Chitungwizou.
Od doby, kdy CfaN pořádal v Zimbabwe svou poslední evangelizační kampaň již uběhlo přes 30 let. Radujeme se, že teď můžeme přinést evangelium spasení, uzdravení a vysvobození, které je v Ježíši Kristu, nové generaci obyvatel Harare a okolního regionu.
Zpráva z roku 1984
Evangelizační kampaň v Harare
„Sezónu kampaní roku 1984 jsme zakončili v Harare, Zimbabwe. Bez velkého stanu jsme byli nuceni pořádat shromáždění pod otevřeným nebem opět na stadionu Rufaro. Na kampani spolupracovalo 38 denominací.
Na jednom z našich prvních shromáždění na stadionu Rufaro přišla dopředu pro modlitbu starší žena. Byla slepá a chodila s velkými obtížemi. Jakmile na ni byly vloženy ruce, pocítila náhlé teplo a zamrkala očima. Zdálo se jí, že v dálce vidí hvězdy. Náhle se hvězdy změnily ve stadionové osvětlení. Prohlédla a začala vidět naprosto kontrastně! Nebyla k zastavení. Okamžitě vyběhla na pódium a všem vyprávěla, co se jí právě stalo. Zelektrizovalo to celý zástup.
Poslední víkend začalo zlehka pršet a déšť se brzy proměnil v průtrž mračen. Někteří lidé, včetně mě, si začali hledat úkryt. Když jsem se ale rozhlédl po ploše stadionu, zjistil jsem, že většina lidí zůstala stát na svém místě.
Výbor kampaně se schoulil pod deštníky a navrhl ukončit shromáždění. Chtěli ohlásit na příští odpoledne ještě jedno závěrečné shromáždění v naději na lepší počasí. V tu chvíli ale k mým uším z deště dolehlo skandování: „My chceme evangelium. My chceme evangelium. My chceme evangelium.“ Lidé to provolávali znovu a znovu. Takový hlas jsem nedokázal ignorovat. Vybavila se mi lekce z Ugandy. Jestliže tito lidé měli takový hlad, že chtěli slyšet další poselství, nemohl jsem je odmítnout. Kázal jsem o Duchu Svatém. Mnozí v ten večer přijali Boží dar a uprostřed lijáku začali mluvit jinými jazyky. Takový zvuk jsem nikdy neslyšel. Ani prudký déšť nedokázal uhasit mocný oheň Ducha Svatého!“
(výňatek z 25. kapitoly autobiografie Reinharda Bonnkeho „Život v jednom ohni“)
