Princip č.1

Strach je jen přelud

Zig Ziglar řekl: „Strach je často falešný důkaz, který se zdá být skutečný.“ Častokrát zjistíte, že lidé, které jste se báli urazit či pohoršit, ve skutečnosti vyhlíželi (někteří dokonce na modlitbách) někoho, kdo si s nimi promluví o jejich duši. Lidé, z nichž máme největší strach, jsou mnohdy nejotevřenější evangeliu.

Začněte se s lidmi sdílet o vaší víře a zjistíte, že váš domnělý strach byl jen přelud. Když se mu postavíte čelem, zmizí a rozplyne se jako fata morgána. Slyšel jsem bezpočet příběhů, které to potvrzují.

Můj mentor Reinhard Bonnke mi vyprávěl úžasný příběh o spasení svého bratra. Před mnoha lety měl Reinhard sen. Spatřil v něm svého nespaseného bratra Jürgena na chatrné lávce nad hlubokou skalnatou propastí. Náhle se z údolí zvedla mlha, která lávku zahalila, a on uslyšel svého bratra volat o pomoc, zatímco padal do propasti vstříc smrti.

Reinhard se probudil s bušícím srdcem v propocené posteli. Vtom k němu jasně a konkrétně promluvil Duch svatý: „Jürgen je na lávce vedoucí na věčnost. Jestliže nevaruješ bezbožného, budu tě volat k zodpovědnosti za jeho krev… Napiš mu dopis a popiš mu v něm svůj sen.“

Uplynulo několik týdnů. Konečně přišla dlouho očekávaná odpověď od Jürgena. Evangelistu Bonnkeho při jejím čtení přemohly emoce. Jürgen sděloval, že ho právě opustila manželka a že mu právě zemřel nejlepší přítel. Utápěl se v depresích a rozhodl se vzít si život, když se mu zdál sen - úplně stejný jako Reinhardovi!

Když se probudil, padl k posteli a modlil se: „Všemohoucí Bože, ty víš, že v tebe ani nevěřím, ale mám bratra, který ti slouží. Pokud jsi ke mně promluvil prostřednictvím tohoto snu, promluv ke mně ještě prostřednictvím Reinharda.“ O několik dní později přišel dopis evangelisty Bonnkeho jako slovo z nebe v pravou chvíli. „Zdály se nám stejné sny,“ psal Jürgen. „Odevzdal jsem svůj život Ježíši. On mi odpustil hříchy.“

Představte si, že by evangelista Bonnke dovolil, aby mu strach zabránil napsat dopis, který Jürgenovi zachránil život (fyzicky i duchovně). Do konce života by si vyčítal, že má na rukou Jürgenovu krev.

Princip č.2

Důvěřujte Duchu svatému

Musíte důvěřovat, že Duch svatý pracuje spolu s vámi. I když moc toužíte vidět lidi spasené, Ježíš po tom touží ještě více než vy! A Duch svatý je do evangelizace velice zapálený. Přebývá u paty kříže a spolupracuje s těmi, kdo získávají ztracené, protože jejich činnost je nejblíže Božímu srdci.

Pěstujte v sobě hluboké přesvědčení, že když s někým sdílíte evangelium, pracuje Duch svatý – tedy sám Bůh – spolu s vámi! Toto vědomí vás učiní nebojácnými. Je-li Bůh s vámi, kdo může být proti vám (Římanům 8,31).

Je k tomu zapotřebí to, čemu se říká víra! Stejně jako jsme vírou spasení, jako následovníci Ježíše vírou i žijeme. Mělo by nás snad tedy překvapit, že vírou potřebujeme také evangelizovat?

Vírou důvěřujeme, že Duch svatý jde před námi a připravuje srdce těch, s nimiž se setkáváme.
Vírou se rozhodujeme nahlížet na naše každodenní interakce s lidmi jako na „nadpřirozená setkání“.
Vírou důvěřujeme, že nám Duch svatý při sdílení evangelia dá správná slova v pravý okamžik.
Vírou důvěřujeme, že Duch svatý naše slova vezme a bude si je nadále v srdci člověka používat, dávno poté, co se naše cesty rozdělily.

Avšak pamatujte: každý skutek víry s sebou nese jistý prvek rizika. To se nikdy nezmění. Proč bychom ale měli riskovat naše blaho a pohodlí kvůli někomu jinému? Na to nám odpoví další princip.

Princip č.3

Láska přemáhá strach

Strach je emoce, kterou cítí každý, ale láska je nekonečně silnější než strach. Láska nás vede k tomu, abychom riskovali. Působí jako anestetikum, které otupuje náš strach, aby neovládal naše jednání. Jak říká 1. Janův 4,18: „V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání.“

Na jedné z našich „Škol evangelizace“ mi během času otázek a odpovědí jeden mladý muž položil upřímnou, ale bolestnou otázku. „Kážu na ulici už více než dvacet let, ale nikdy jsem nikoho nepřivedl ke Kristu. Co musím ke svému poselství přidat, aby mělo výsledky?“ Okamžitě mi bylo jasné, co mu mám odpovědět: „Láska.“ A tato odpověď platí nejen pro frustrovaného pouličního kazatele, ale pro každého z nás. Podle 1. Korintským 13,1 nás poselství bez lásky promění v „dunící kov nebo zvučící činel“! Jak odpudivé a nepřitažlivé!

Setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří považují ztracené za „cíle“ a obrácené za „zářez na pažbě“ (zřejmě jsem se tím i já sám v minulosti provinil). Získávání ztracených je pro ně jen „získáváním“. Proto si myslí, že musí být lepšími diskutéry nebo chytřejšími a vtipnějšími než jejich „cíl“. Takhle to ale nefunguje.

„Získávání“ ztracených často znamená ochotu vypadat jako „poražený“. Vyžaduje zranitelnost. Znamená to být ochoten se ztrapnit a přetrpět klidně i pronásledování. Co nás vede k tomu vystavit se takové zranitelnosti? Láska - vidět ztracené stejně jako je vidí Ježíš.

Láska není sobecká (1 Kor 13,5). Milovat druhé znamená dávat jim přednost před sebou samými. Pokud nám strach z odmítnutí brání ve sdílení evangelia, znamená to, že milujeme sebe víc než ztracené. Láska riskuje ztrátu vlastního pohodlí a bezpečí kvůli evangeliu (Mk 8,35).

Věřím, že láska je nejdůležitější součástí evangelizace. Prosme Boha o křest láskou. Evangelizace se pak stane stejně snadnou jako dýchání!

Princip č.4

Buďte připraveni

Od základní školy až po biblickou školu jsem se vždycky bál dne, kdy jsme měli psát test nebo zkládat zkoušku. Potom jsem ale objevil jedno tajemství. Po absolvování semináře jsem nastoupil na univerzitu a brigádně pracoval jako noční hlídač. Dlouhá a nudná pracovní doba mi dávala příležitost učit se víc než kdy jindy - někdy čtyři až pět hodin za noc. Brzy jsem si uvědomil, že už se testů nebojím. Vlastně jsem se na ně těšil - protože jsem na ně byl připravený!

Příprava dodává sebedůvěru tam, kde dříve vládl strach a nejistota. Proto se v 1. Petrově 3,15 píše, že máme být připraveni každému vydat počet z naděje, kterou máme. Nezačínejte přemýšlet, co byste nevěřícímu člověku řekli, až ve chvíli, kdy jste s ním uprostřed rozhovoru.

Ve starověkém světě museli být válečníci připraveni na překvapivé útoky. Nepřipravený voják byl mrtvý voják. Pokud se voják povaloval bosý, znamenalo to, že útok nečeká. Ale nošení vojenských bot znamenalo připravenost. Pavel to měl na mysli, když řekl: „Stůjte pevně ... a mějte nohy obuté v přípravenosti k službě evangelia pokoje“ (Ef ezským 6,15).

Smith Wigglesworth říkával: „Nepřipravuji se. Zůstávám připraven.“ Ať už jsme na evangelizační kampani nebo v obchodě s potravinami, musíme žít s trvale obutýma nohama evangelia!

Pokud jsme připraveni sdílet evangelium, Duch svatý si nás použije. Představte si, že ve vašem domě vypadne proud a nastane tma. Sejdete do sklepa a najdete dvě lucerny - v jedné je petrolejka a v druhé ne. Kterou byste použili? Samozřejmě tu lucernu, která je připravená! Nemusíme Boha prosit, aby nás použil. Pokud jsme připraveni, Bůh si nás použije automaticky!

5 tipů, jak se dobře připravit na sdílení vaší víry

1. Všímejte si lidí ve svém okolí

Miluji, když mi Duch svatý dá slovo poznání o něčí potřebě. Je to mocný nástroj a skvělý způsob, jak „prolomit ledy“. Ne vždy však potřebujeme slovo poznání, abychom rozpoznali něčí potřebu. Většinou jsme prostě příliš zaneprázdnění nebo zahledění do sebe, než abychom si všimli zjevných potřeb lidí, kteří jsou okolo nás.

Pokud se vědomě rozhodneme všímat si lidí kolem sebe, najdeme mnoho příležitostí, jak se s lidmi podělit o „pravé slovo v pravý čas“, modlit se s nimi a vést je ke Kristu. Čím více to budeme praktikovat, tím citlivější budeme a možná dokonce zjistíme, že nás Duch svatý vede více, než jsme si kdy uvědomovali.

2. Buďte iniciativní

Většina církví používá model získávání duší, který nazývám „pavoučí evangelizační sítí“. Postaví krásné budovy a nabízejí spoustu programů a pak čekají, až k nim nevěřící sami přijdou. Ale to není to, co učil Ježíš. Ježíš řekl: „Jděte... a hlásejte evangelium“ a „učiním z vás rybáře lidí“. To je proaktivní slovník.

Chceme-li být v evangelizaci efektivní, musíme být ochotni převzít iniciativu a propojovat se s lidmi z našeho okolí. Ve skutečnosti je to jednodušší, než si myslíte. Usmívejte se. Pozdravte. Ptejte se a pak naslouchejte. Mnohokrát jsem byl pronásledován za to, že jsem se podělil o svou víru, ale ani jednou za to, že jsem byl přátelský a dal se s někým do řeči.

3. Vyprávějte své svědectví

Často se necítíme být připraveni zvládat námitky lidí proti evangeliu. Vždycky se najde někdo, kdo ví o vědě, historii, filozofii nebo dokonce náboženství víc než my. Není však třeba se znepokojovat. Kdosi kdysi řekl: „Člověk se zkušeností není nikdy vydán na milost a nemilost člověku s argumentem.“

Existuje jedna věc, kterou vám nikdo nemůže vzít - vaše svědectví. A kupodivu ho má každý! Pokud jste Božím dítětem, změnil váš život. Máte o čem vyprávět! Vaše svědectví je pravé a jedinečné. I když si myslíte, že váš příběh není tak zajímavý, oslavuje Boha a obsahuje jeho moc. Pokud se vás evangelium dotklo, dotkne se skrze vás i ostatních.

4. Nehádejte se

Bojíte se s někým zaplést do debaty o náboženských otázkách? Mám pro vás řešení. Jednoduše se vůbec nehádejte. Vzpomínáte si na příběh o ženě u studny? Snažila se s Ježíšem vyvolat debatu. „Naši předkové se klaněli na této hoře,“ řekla, „ale vy Židé tvrdíte, že místo, kde se musíme klanět, je v Jeruzalémě “ (Jan 4,20). Ježíš se odmítl nechat strhnout k debatě o náboženství - přišel jí dát věčný život.

Jeden můj přítel nedávno začal sdílet evangelium se skupinou mladých vysokoškoláků a jedna dívka se vůči němu chovala vysloveně nepřátelsky. Byla studentkou biologie a okamžitě začala argumentačně obhajovat evoluci, aby vyhrála debatu o existenci či neexistenci Boha. Můj přítel se její agresivitou vůbec nenechal vyvést z míry a řekl jí: „Páni, vy jste ale chytrá. Kéž by mi Bůh dal takovou mysl jako vám. Můžu se vás na něco zeptat? Bolí vás něco v těle?“ „Ano,“ odpověděla. Pomodlil se za ni a ona byla na místě uzdravena. Dále vedl tuto mladou ženu k Ježíši. Nakonec se jí zeptal: „Dokážete mi teď rozumem vysvětlit, co se právě stalo? “ „Ne,“ uznala.

Kdyby se s ní můj přítel pokusil debatovat o stvoření versus evoluci, mladá studentka by z něj pravděpodobně udělala hlupáka. To by ho možná dokonce odradilo od dalšího sdílení evangelia, protože by se obával, že bude stejným způsobem umlčen. Boží láska a moc však přemůže každý spor a uschopňuje nás získávat ztracené, nikoliv vítězit v debatách.

5. Dávejte výzvy!

Při osobní evangelizaci jsem zažil situace, kdy nevěřící člověk obdržel úžasné prorocké slovo a možná i fyzické uzdravení, ale nikdy nebyl povzbuzen k rozhodnutí následovat Ježíše. Jak tragicky promarněná příležitost! D. L. Moody vyprávěl známý příběh o kázání evangelia na shromáždění církve, po kterém řekl lidem, aby šli domů a přemýšleli o tom, co slyšeli.

Ten týden zpustošil město Chicago velký požár. Mnoho z těchto lidí přišlo o život dříve, než se stihli rozhodnout následovat Krista. Od té doby začal Moody při každém svém kázání vyzývat lidi, aby se rozhodli pro Krista hned na místě, a zdůrazňoval naléhavost své výzvy.

Výzva ke spasení může proběhnout efektivně ve sboru, ale jak přivést člověka k rozhodnutí při evangelizaci mezi čtyřma očima? Je to snadné. Stačí položit mu cílenou otázku typu: „Chtěl bys dát do pořádku svůj vztah s Bohem?“ nebo „Co ti brání odevzdat svůj život Ježíši?“ nebo „Mohu se s tebou hned teď pomodlit?“.

Tím se váš rozhovor dostane do bodu rozhodnutí a v tomto bodě dochází ke spasení. O to nám jako lidem, svědčícím o Ježíši, jde.

Nebojte se lidem nabídnout, aby se s vámi hned modlili. Možná už další příležitost nikdy nedostanou. Dnes je den spasení!