Zázraky – více než uzdravení
Randy byl vyškolen a mentorován Danielem Kolendou, je absolventem Bootcampu CfaN a již v minulosti kázal na mnoha našich evangelizačních kampaních. V Angole se k němu připojil Peter Vandenberg, který silně rozdmýchal srdce vedoucích místních církví na Konferencích ohně. Randy se s námi podělil o tuto úžasnou zprávu!
První večer v Luandě jsem se zúčastnil banketu s nejvyššími představiteli angolské církve i vlády. Někteří z nich nebyli přesvědčeni, že Bůh stále koná zázraky.
Požádal jsem je však, aby se rozhlédli po místnosti a podívali se na rozmanitost přítomných. Když se rozhlédli, všichni se shodli na tom, že už to, že jsou pohromadě v této sestavě, je skutečný zázrak.
Víte, Angolu po tři desetiletí svírala občanská válka! Rozdělení země bylo monumentální a bylo hlavní překážkou jejího rozvoje. Na vlastní oči jsme viděli, jak si Bůh používá naše kampaně k tomu, aby zemi i Kristovo tělo opět spojil.
Viděli jsme, že Bůh vykonal tolik zázraků v rámci příprav, bez nichž by se naše shromáždění neuskutečnila, že bych o tom mohl napsat knihu. Nesčetněkrát nám bylo řečeno: „Ne, to je nemožné, to se v Angole nikdy nestane.“ Přesto Bůh pokaždé zasáhl v náš prospěch. Pokaždé poslal někoho, kdo problém vyřešil. Použil manažery bank, taxikáře, pastory, hotelové recepční, poslance parlamentu, generály, a dokonce i samotného prezidenta, aby věci vyřešil v náš prospěch.
Ježíš přišel pro toho jediného
Náš příjezd do Luandy nemohl proběhnout lépe. Vítaly nás desítky lidí. Poskytli jsme několik televizních rozhovorů na podporu kampaní. Poté jsme uspořádali večeři pro vedoucí, kteří nám po mnoho měsíců pomáhali. Navštívilo ji mnoho lidí i ti „praví“, skrze něž nám Bůh otevíral dveře, včetně několika poslanců, velvyslanců a téměř všech významných církevních představitelů v zemi. Věci šly skvěle.
Když jsme první večer kampaně dorazili na plochu, shromážděný zástup nebyl takový, jaký jsem očekával. Na ploše s kapacitou milion osob postávalo jen asi 14 000 lidí.
V hlavě se mi začaly honit myšlenky. Kde jsme to minuli? Zapomněli jsme na něco? Co jsem udělal špatně? Co si pomyslí naši partneři? Utratili jsme tolik peněz. Hlavou mi běžely tyto a mnohé další myšlenky.
Díky jeho milosti se mi tyto myšlenky podařilo zavrhnout a dělat to, kvůli čemu mě tam Bůh poslal - hlásat evangelium! Kázal jsem těm 14 000 lidí, jako by jich bylo milion.
Co chybělo davu na velikosti, to vynahradil svým neukojitelným hladem po Bohu. A Bůh na to zareagoval a začal se projevovat. Zázraků bylo tolik, že jsme se ke všem ani nedostali. Když jsme však odjížděli z plochy, stále jsem bojoval s myšlenkami na svá nesplněná očekávání ohledně velikosti davu. Pak se mnou Pán začal jednat.
Albertině bylo 12 let a nikdy neudělala ani krok. Ten večer odešla domů pěšky. Nestála snad za všechnu tu námahu a peníze? A co José, který se té noci chtěl zabít, než dorazil na kampaň a odevzdal svůj život Ježíši? Nebo čtyřletý chlapec, který nikdy neslyšel ani nemluvil a který poprvé řekl: „Mami“? Nebo nespočet dalších lidí, kterých se náš Pán Ježíš na shromáždění dotkl?
Bůh nepřemýšlel o tom, co si o mně kdo bude nebo nebude myslet. Nemyslel na peníze a už vůbec nemyslel na moje ego.
Myslel na jediné. Ptal se mě, jestli mi na tom jediném bude záležet stejně jako jemu. Pak mi ukázal, že když mi nemůže svěřit toho jediného, nesvěří mi ani miliony.
Dostal jsem lekci.
„Příliš mnoho“ svědectví!
Když jsme poslední večer našeho pobytu v Luandě přijížděli k ploše FAPA, bylo to hořkosladké. Chtělo se mi skákat radostí z toho, co Bůh v této zemi udělal v srdcích křesťanských vedoucích, jak je začal sjednocovat a jak osvobodil mnoho ztracených lidí ze spárů nepřítele. Na druhou stranu jsem věděl, že je to moje poslední šance hlásat na naší evangelizační ploše evangelium.
Radovali jsme se z toho, že zástup shromážděných lidí se oproti předchozímu večeru více než zdvojnásobil. Angolané přicházeli každý večer s nenasytným duchovním hladem a Bůh jejich hlad uspokojoval svou mocí. Každý večer jsme viděli tolik zázraků, že jsme nemohli vyslechnout všechna svědectví. Začal jsem tedy lidi, jejichž zázraky byly lékařsky ověřeny, vodit na pódium po skupinách, abych každému potřásl rukou a požehnal. Neměli jsme čas, aby každý vydal své svědectví, takže to bylo to nejmenší, co jsem mohl udělat. Poslední večer tomu nebylo jinak. Poté, co mnoho lidí vydalo své svědectví, jsme na pódiu seřadili 20-30 lidí, kterým se otevřely slepé oči, hluché uši nyní slyšely, zmizely jim nádory nebo zažili mnoho dalších znamení Boží moci.
103 110 zdokumentovaných spasení
Peter Vandenberg (víceprezident CfaN) pracoval s Randym Robertsem bok po boku, sloužil místním pastorům a vedoucím církví během Konferencí ohně, doprovázejícím evangelizační kampaně. Sdílel se:
„Dvě evangelizační kampaně jsme uspořádali proto, že toto rozlehlé město tvoří dvě hustě obydlené části doslova na opačných stranách města. Počet obyvatel v každé z těchto oblastí čítá stovky tisíc, ale geografické a ekonomické faktory neumožňují obyvatelům ani jedné z lokalit cestovat za kampaní příliš daleko. Namísto, aby lidé přišli na kampaň, přišla kampaň za nimi.
Pastoři a biskupové nám opakovaně řekli, že během svých životů nic podobného nezažili. Všichni byli hluboce pohnuti tím, že jsme za nimi přišli. Jejich vlastními slovy: ‚Nám nikdo nepřichází pomoci.‘
Během dvou kampaní jsme zaznamenali 103 110 rozhodnutí k následování Ježíše a skrze náš systém následné péče se tito lidé zapojili do stovek spolupracujících místních církví.“
Neustoupíme!
„My však nejsme ti, kdo ustupují k záhubě, nýbrž lidé víry k zachování duše.“ (Židům 10,39)
To by mohlo být naše motto, které platí pro všechny členy týmu. Když se porouchá vybavení, zvukaři neustoupí. Spoléhají na Boha pracují, dokud není problém vyřešen. Když se uprostřed nejsuššího místa na zemi porouchají nákladní auta, neustupujeme. Důvěřujeme Pánu a problém vyřešíme. Když nám desetkrát – ano, desetkát! – zamítnou vydat povolení k užívání plochy, ptáme se Boha, co máme dělat, a jdeme dál. Když to vypadá, že nám došly peníze, a přitom jich stále potřebujeme hodně, zasejeme semínko a pokračujeme v práci – a Bůh nám pošle lidi s potřebnými prostředky nebo dokonce změní směnný kurz o 50 % v náš prospěch. A po tom všem a mnohém dalším, když se objevíme na prvním večeru a dav není takový, jaký jsme očekávali, nevracíme se na hotelový pokoj s pláčem. Jdeme dál, kážeme evangelium Ježíše Krista a radujeme se, že nám Bůh dovolil vykonávat tuto práci. Tím, že to děláme, že neustupujeme k záhubě, si nezachováváme jen vlastní duši. Zachováváme duše těch, kteří se mají rozhodnout pro Ježíše – v tomto případě více než 100 000 vzácných lidí v Luandě!
![[Translate to Čeština:]](/fileadmin/_processed_/f/c/csm_FireCamp24-for-evangelists_en_0b7691ca23.jpg "[Translate to Čeština:]")
