3 evangelizační kampaně v Angole
Boží dobrota
V době, kdy jsme se připravovali na šest kampaní v Kongu, pořádal od 4. do 21. července evangelista Randy Roberts, absolvent CfaN Bootcampu, tři evangelizační události v jihoafrické Angole. Obyvatelé Angoly si ve 20. století vytrpěli desítky let komunistické nadvlády i třicet let občanské války, která skončila teprve v roce 2002. Je to národ, který si stále nese jizvy a bolest z těchto let, národ, který zoufale potřebuje Ježíše.
Peter Vandenberg z CfaN se připojil k evangelistovi Robertsovi na dvě kampaně a vyučoval pastory a církevní vedoucí během Konferencí ohně (více se o tom rozepíšeme později v tomto dopise). Dvě hlavní kampaně se konaly ve městech Benguela a Huambo. Poté se Randy a jeho tým rozhodli využít vzniklé dynamiky a během několika dní rychle zorganizovali třetí kampaň v nedalekém městě Lobito. Peter a Randy se se mnou podělili o následující zprávy.
Benguela, Angola // 4. – 7. červenec
„Bůh má smysl pro humor“
První večer v Benguele – sdílí se evangelista Roberts:
Když jsme dnes večer vjížděli na evangelizační plochu, vzrostlo v nás s reverendem Vandenbergem očekávání. Uviděli jsme, že na první večer přišel slušný počet diváků, kteří vypadali velice nadšeně. Poté, co jsme vystoupili z auta, kterým jsme přijeli, jsem se nenápadně proplížil po straně pódia, abych se podíval na tisíce tančících a usmívajících se lidí. Při pohledu na ně jsem se začal smát při pomyšlení na to, že se jim právě já chystám kázat. „Bůh má rozhodně smysl pro humor,“ pomyslel jsem si.
Vrátil jsem se k malému stanu, který nám připravili, abychom si mohli sednout, zatímco budeme čekat, až přijde náš čas. Posadil jsem se a začal děkovat Bohu a Peter se ke mně přidal. Začal jsem plakat slzami radosti nad Boží dobrotou. Peter se na mě tázavě podíval. „Býval jsem špatný člověk, Petere,“ řekl jsem: Odpověděl: „Já vím. Četl jsem něco z toho, co jsi napsal (jeho žena Evangeline mi pomáhá s jedním projektem), a nemohl jsem uvěřit, že jsi to ty.“ Pak se odmlčel a se širokým úsměvem řekl: „Vlastně už to nejsi ty!“ „To je pravda,“ odpověděl jsem. Pokračoval: „Řekl jsi Bohu ano a díky tomu tu teď sedíš.“
Jediné, na co jsem dokázal myslet, byla vykupitelská moc Ježíšovy krve a to, co pro mě udělala, jak mě proměnila v užitečnou nádobu pro mého Krále!!!
Když Zidana přiváděli po schodech nahoru, aby vydal svědectví, věděl jsem, že byl osvobozen. Plakal radostí, díky níž skoro nemohl mluvit. Tři roky mu v levém uchu neustále bzučelo jako velmi hlasitá včela. Nejenže kvůli tomu na to ucho ohluchl, ale také ho to trápilo 24 hodin denně. Bylo to tak zlé, že trvale zažíval nutkání spáchat sebevraždu. Řekl, že ihned po modlitbě za nemocné bzučení okamžitě ustalo a on na ucho opět normálně slyší.
